Možnost použití hub jako stavebního materiálu je předmětem odborného zkoumání v poslední dekádě. Nejedná se přitom o houbový domeček jako ve šmoulí vesničce, ale o využití hub jako základu pro výrobu nejrůznějších stavebních materiálů, které by svými vlastnostmi překonaly dnešní anorganické hmoty.

Houby se vyznačují řadou obdivuhodných vlastností. Jako živoucí organismus velmi rychle rostou, jejich struktura je pevná, ale velmi lehká a v symbióze s vyššími rostlinami dokáží zachycovat a ukládat CO2 ze vzduchu.

Vedle biologů se tak staly předmětem zájmu i stavebních inženýrů a ekologů. Stavební průmysl totiž patří spolu s živočišnou výrobou k největším producentům CO2 na Zemi. Podle odborných odhadů je odpovědný přibližně za 1/10 veškerého vypuštěného oxidů uhličitého pocházejícího z lidské činnosti.

Stavebnictví jako producent skleníkových plynů

Násobkem tak překonává jiná odvětví, která se přitom těší mnohem většímu mediálnímu zájmu, jako například dopravu. Odstavení veškerých automobilů se spalovacím motorem ve městě velikosti Prahy sníží produkci CO2 zhruba stejně jako omezení výroby jediné cementárny o třetinu.

Největší podíl produkce oxidu uhličitého v rámci stavebnictví potom připadá na výrobu betonu. Beton je přitom základem celé řady dalších stavebních materiálů a polotovarů. Snížení jeho spotřeby tak může mít rapidní dopad na omezení produkce skleníkových plynů, které si vytkla za cíl řada zemí včetně České republiky.

Americká společnost The Living se proto zaměřila na pokusy s využitím hub k produkci stavebních materiálů. Architekt David Benjamin k tomu říká: „Naše stavebnictví skutečně potřebuje takovéto materiály.“ Základem jejich práce se staly choroše, houby čeledi polyporaceae, které rostou na kmenech živých i mrtvých stromů a jsou schopné vytvářet velmi pevný povrch.

Nejprve je jeden týden kultivovali na směsi dřevitého odpadu. Takto vzniklé zárodky podhoubí potom vložili do formy velikosti běžné cihly, zhutnili, zavlažovali a nechali růst další týden.

Skutečná houbová cihla

Po dvou týdnech choroš materiál prorostl a spojil natolik, že měl tvar i pevnost srovnatelnou s běžnou pórobetonovou cihlou. K zastavení růstu následovala fáze sušení a fixace pomocí přírodní pryskyřice.

Takto získané houbové cihly se dají následně použít pro klasickou stavbu namísto přesných tvárnic. Mají přitom podobné vlastnosti včetně tepelné izolace. I když jsou z biologického materiálu, nedegradují a nerozpadají se působením vlhka.

V případě, že z nich vznikne stavební suť, například při bourání, se dokonce v přírodě plně rozloží.

„Růst“ houbové cihly je však v porovnání s výrobou běžné pórobetonové tvárnice mnohem zdlouhavější, trvá přibližně dva týdny, a protože se jedná o biologický proces, nelze ho příliš uspíšit. Lze ho však paralelizovat – miliony cihel mohou „růst“ souběžně na ploše velikosti fotbalového hřiště.

Proces jejich výroby lze snadno automatizovat a do budoucna se počítá i se zapojením robotů. Tím však úvahy společnosti The Living nekončí, přemýšlí nad stavbou budov z prefabrikované kostry, kterou by potom přímo na místě houba prorostla a vytvořila tak „zdi“.