Aktuální cíl lidstva je jasný – úspěšně stanout na Měsíci, obydlet i Mars. Kromě infrastruktury a techniky je však nutné myslet také na obživu… Je libo salát nebo čínské zelí?

Skladba jídelníčku posádek směřujících vstříc dosud neosídleným planetám představuje pro vesmírné agentury výzvu. Byť je skladba potravin vyvážená a na první pohled pestrá, něco jí stále chybí – čerstvost.

Nevýhodou dlouhodobého skladování je totiž nejen značné snížení kvality či chuti, ale především množství obsažených živin. Jako problematické se do budoucna jeví také případné dodávky za nízkou oběžnou dráhu planety Země, jež si mohou dát poměrně na čas…

Revoluce odstartovala

Od roku 2014 se proto vědecká komunita usilovně snaží o vlastní pěstování ve stavu beztíže. Dějištěm rozsáhlého experimentu byla jmenována Mezinárodní vesmírná stanice (ISS).

Kromě samotné péče o vybrané rostlinky či bylinky, je úkolem zdejších astronautů i zkoumání způsobů jak případný neúspěch v jídelníčku nahradit a nepřijít o čerstvé zdroje. Zároveň je monitorován také vliv zelenající se flóry na psychiku jednotlivých kosmonautů v uzavřeném prostoru.

Pánská jízda

Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Již o rok později se v rámci projektu Veggie podařilo dvojici astronautů ve složení Scott Kelly (*1964 ) a Michail Kornijenko (*1960) vypěstovat vůbec první salát ve vesmíru.

Po ukončení jejich mise převzal pomyslný štafetový kolík Shane Kimbrough (*1967), který se stejně jako jeho předchůdci věnoval pěstování salátu. Avšak s menší inovací – v rámci nového experimentu totiž docházelo k pěstování hned šesti rostlinek současně.

S vodou? Šetřit

Od prvních dnů se navíc Kimbrough o potenciální zpestření obživy staral úplně sám, na pozemskou centrálu se obracel jen ve skutečně naléhavých případech – tedy na úplném začátku. „Během prvního týdne dostávaly sazeničky příliš mnoho vody,“ uvedla později vedoucí projektu Nicole Dufourová.

„Kvůli tomu rostly zpočátku o něco pomaleji, ale poté, co jsme Kimbroughovi poradili, aby větrákem vysušili vlhkost, se vzpamatovaly,“ dodala. Kromě způsobu pěstování doznala změn i samotná sklizeň. Namísto jednorázového požitku NASA vsadila na metodu „cut-and-come-again“, což ve volném překladu znamená, uřízni a přijď znovu.

Kimbrough proto každý den odtrhl jeden či dva lístky salátu, aby si mohl zeleninu vychutnávat co nejdéle – postupně totiž dorůstala.

Hořčice, kapusta i salát

Velikost skleníku Veggie (v plném znění„Vegetable Production System“) by se přitom dala přirovnat k příručnímu zavazadlu. Pojme totiž pouze šest rostlinek. Každá z nich však při růstu využívá komfortu jakéhosi „polštářku“ naplněného hnojivem a růstovým médiem na bázi jílu, který je důležitý především pro distribuci vody, živin a vzduchu kolem kořenů.

V případě jeho absence by mohlo dojít k utopení kořínků, nebo k jejich „pohlcení“ vzduchem, jelikož pro tekutiny ve stavu beztíže je tvorba bublinek typická. K orientaci a vedení rostlinkám slouží světlo získané světelnými diodami.

Jelikož pěstované exempláře odráží hodně zeleného světla a využívají více červených a modrých vlnových délek, září „ vesmírné zahradnictví“ nejčastěji růžovou barvou. Prozatím se astronautům na ISS podařilo ve skleníku Veggie vypěstovat několik druhů rostlin a salátů, dále čínské zelí, červenou ruskou kapustu nebo hořčici Mizuna Waido.

Zatímco některé plodiny byly ihned snědeny, zbylé byly poslány na Zemi a podrobeny důkladné analýze.

Prakticky samostatná

Druhým želízkem v ohni je růstová komora Advanced Plant Habitat (APH), která je na rozdíl od Veggie plně automatizovaná. Za účelem neustálé kontroly a komunikace s pracovníky Kennedyho vesmírného střediska na Floridě byla vybavena více než 180 senzory.

Distribuci vody, vlhkost a teplotu si APH zařídí sama, každodenní péče posádky je proto v tomto případě „osekána“ na nutné minimum – tedy do okamžiku, než je rostlinka připravena ke sklizni.

V tu chvíli přichází za řadu odběr vzorků a jejich následné zamrazení či chemická fixace. Tím se zajistí čerstvost a neporušenost při transportu zpět na Zemi, kde vědci zkoumají, jak přesně probíhal růst a vývoj.

137 dní

Vyjma běžné zeleniny se v roce 2021 povedl astronautům pěstitelský majstrštyk.

V rámci experimentu Plant Habitat-04 (PH-04) totiž v beztížném stavu vypěstovali také chilli papričky.

„Kvůli dlouhé době klíčení a růstu šlo o jeden z nejsložitějších experimentů s rostlinami, které byly k dnešnímu dni na stanici uskutečněny,“ zdůraznil v červenci 2021 hlavní výzkumník Matt Romeyn.

Nápad na pěstování pálivých plodů se zrodil v hlavě již zmíněného Shanea Kimbrougha, kterému se pojídání červeného salátu během 173 dní trvající mise značně omrzelo.

Pálivé a vynikající!

Pěstování chilli papriček mělo podle prvotních plánů trvat 120 dní. Jejich vývoj se však mírně opozdil – tedy ve srovnání s pozemskými papričkami, které byly pro účely výzkumu pěstovány souběžně. Sklizeň proto musela být odložena o 17 dní – péči o pikantní pochutinu tedy astronauti věnovali 137 dní!

Výsledek ovšem stál za to. Nejenže plodina nasytila najednou rovnou sedm kosmonautů zároveň, ale posloužila také k přípravě „nejlepších tacos“. Alespoň podle Megan McArthurové (*1971), která do mexického pokrmu zabalila ještě grilované hovězí, rehydratovaná rajčata a artyčoky.

A proč, že zrovna chilli papričky? Podle vědců obsahují významné množství vitaminu C, zároveň uspokojí potřebu astronautů po kořeněných jídlech, které jim pomohou udržet čich i chuť.

Pozůstatek mise Apollo

To ale není jediný úspěch, který se vědcům v posledních letech v rámci vesmírného „zahradničení“ podařil. Do kroniky lidstva se tučným písmem vepíše i studie pracovníků NASA, kteří vypěstovali rostliny v měsíční půdě, o jejíž odebrání se v roce 1969 postarali Neil Armstrong (1930–2012) a Buzz Aldrin (*1930).

„Abychom mohli dále zkoumat a poznávat sluneční soustavu, ve které žijeme, musíme využít to, co je na Měsíci, abychom si nemuseli všechno vzít s sebou,“ okomentoval výsledek studie zveřejněné v periodiku Communications Biology, její vedoucí a zároveň člen programu Artemis 1, Jacob Bleacher.

V rámci programu Apollo bylo na Měsíci nasbíráno 382 kilogramů měsíčních hornin a půdy, které byly dopraveny na Zemi. Většina z cenného materiálu však zůstávala po dlouhá léta mimo dosah z důvodu budoucích vědeckých zkoumání.

Vše se změnilo až v roce 2021, kdy bylo 12 gramů přiděleno odborníkům z Floridské univerzity, čímž výsadba mohla začít….