V boji proti HIV zatím medicína nedosáhla velkých úspěchů. Připsat si může jen pár vyléčených, označované podle míst nemocnic jako berlínský, londýnský a düsseldorfský pacient.

Všichni vyléčení trpěli současně rakovinou, a tak podstoupili transplantaci kostní dřeně – s vadou v genu nových buněk. Ta je zachránila, ale jde o metodu s tolika komplikacemi, že se nedá používat jako běžná léčba.

První šťastlivec, který se kdy vyléčil z HIV, byl veřejnosti dlouho známý jen jako berlínský pacient. Anonymita ho na jednu stranu chránila, na druhou trápila. Uvědomoval si, že když zveřejní své jméno a tvář, zvýší tím šanci na uzdravení dalších nakažených.

A tak se v roce 2010 odhodlal, vyšel z pohodlí anonymity a strhnul lavinu zájmu u odborníků i veřejnosti. Před novináři prý musel utíkat zadním vchodem svého bytu a na ulici ho zastavovali lidé, jestli je ten zázračně uzdravený Timothy Ray Brown.

Své kroku přesto nelitoval a o dva roky později založil nadaci nesoucí jeho jméno, která se zaměřuje na léčbu HIV a AIDS.

Dvě vážné diagnózy

Všechno začalo v roce 1995, když byl Brown na studiích v Berlíně. Jako blesk z čistého nebe ho šokovala zpráva, že je HIV pozitivní. V té době ještě nebyly k dispozici účinné léky, takže jeho vyhlídky nebyly dobré.

Vyslechl si, že mu zbývají odhadem tak dva roky života. Ovšem už za několik měsíců mu svitla první naděje. Objevila se zcela nová antiretrovirová terapie, která dokázala udržovat virus HIV dlouhé roky pod kontrolou.

U Browna se to skutečně dařilo. Jenže o 10 let později ho postihla další zdrcující rána – propukla u něj akutní myeloidní leukémie.

Štěstí v neštěstí

Brown tenkrát nemohl tušit, že je to pro něj vlastně dobrá zpráva. Že se nejen uzdraví, ale také se „díky“ akutní myeloidní leukémii zapíše do historie jako první člověk vyléčený z HIV. Mohlo to ale dopadnout jinak, protože dlouho váhal.

Když mu jeho lékař Gero Hütter nastínil možnost experimentální léčby, která by ho mohla zbavit obou chorob, Brown o ní nechtěl ani slyšet. Postupně ale měnil názor, protože mu chemoterapie na leukémii nezabírala.

Získal pocit, že už nemá co ztratit, a tak kývl na experiment. Cesta k uzdravení však byla skutečně trnitá. Před transplantací kostní dřeně musel absolvovat vyčerpávající celotělové ozařování, které mělo kompletně zničit jeho vlastní krvetvorné buňky.

Transplantaci pak musel podstoupit dvakrát. Po prvním zákroku sice mohl přestat užívat antiretrovirové léky, ale leukémie se za několik měsíců vrátila. Napodruhé už transplantace leukémii porazila a za oficiálně vyléčeného z obou chorob ho prohlásil Gero Hütter v roce 2011 v časopise Blood.

Výhodná mutace

Samotná transplantace kostní dřeně by k vymizení HIV nestačila. Rozhodující bylo něco jiného – speciální vlastnost buněk dárce. Ten patřil asi k 1 % Evropanů, kteří jsou přirozeně odolní vůči některým kmenům viru HIV. Vděčí za to změně v genu nazývaném CCR5, který získal mutaci označovanou jako delta 32. Ta dokáže zabránit patogenu, aby vstupoval do buněk lidského těla.

Životní cyklus virů je přitom zcela závislý na hostitelských buňkách. Znamená to tedy, že u přibližně 1 % lidí se virus HIV nedokáže dostat do buněk, aby se v nich pomnožil, takže nemůže vyvolat onemocnění.

Berlínský pacient měl jistou výhodu v tom, že také zdědil mutaci v genu CCR5 – bohužel ale jen po jednom z rodičů. Takových lidí je v Evropě asi 20 % a viru to sice nezabrání ve vstupu do buněk, ale stačí to ke zpomalení postupu nemoci.

Chybějící receptor pro HIV

Jakým způsobem vlastně dokáže imunitní systém s touto odchylkou vzdorovat HIV? Úplně jednoduše, mutace virům zavře vstupní branku. Nebezpečnost i slabina tohoto viru totiž spočívá v tom, že cílí v první řadě na určitý typ bílých krvinek.

A ty jsou označené charakteristickým receptorem, vir se tedy nemůže splést a navštívit jinou buňku. Nemusí se ani moc snažit, aby receptor, označený CD4, našel. Tyto bílé krvinky jsou jimi bohatě poseté, neboť je potřebují k šíření signálů o infekci.

HIV se tedy na receptor naváže a pak pokračuje přes další receptor R5 dovnitř buňky. Tak tomu bývá v běžném případě, jenže u lidí se zmíněnou mutací zděděnou po obou rodičích receptory R5 prostě chybí. HIV narazí na stěnu, vrátka zmizela, dovnitř se nedostane.

Londýnský pacient

Přání berlínského pacienta se vyplnilo, přibyli další vyléčení, jejichž příběh je podobný. Brown se s nimi osobně nesetkal, ale s londýnským pacientem si aspoň telefonovali. Je jím imigrant z Venezuely Adam Castillejo, který pracuje v Londýně jako zástupce šéfkuchaře.

Byl mu diagnostikován Hodgkinův lymfom, což je nádor uzlin a další lymfatické tkáně. Podobně jako Brownovi mu na rakovinu nezabírala chemoterapie ani ozařování, takže jediným východiskem byla transplantace kostní dřeně. Naštěstí se pro něj povedlo najít dárce s mutací delta 32.

Düsseldorfský a další pacienti

Jméno třetího muže, kterého mohli odborníci prohlásit za vyléčeného, na veřejnost neproniklo. Ví se jen, že se o infekci HIV dozvěděl v říjnu 2010 a hned v lednu následujícího roku u něj stejně jako u Browna propukla akutní myeloidní leukémie.

V roce 2013 podstoupil úspěšnou transplantaci. Je pravděpodobné, že ke třem šťastlivcům brzy přibydou dva další pacienti z USA. Jedním z nich je pacient z City of Hope, kterému se přezdívá podle vědeckého centra, ve kterém se léčí.

Před transplantací žil s virem HIV dlouhých 31 let. Očekává se, že první vyléčenou ženou bude newyorská pacientka, která na rozdíl od ostatních dostala při transplantaci krvetvorné buňky ze dvou zdrojů – z pupečníkové krve a od příbuzného dárce.

Nyní se zdá, že se oba pacienti z USA viru zbavili. Odborníci však chtějí s definitivním soudem, jestli jsou vyléčení, pro jistotu ještě nějakou dobu počkat.

Autor: Kateřina Pavelcová