Piktové jsou malým národem, který odolal římské nadvládě a vytvořil si v severní Británii vlastní království. Ví se toho o nich velmi málo, ovšem nalezené kosterní pozůstatky odhalují, odkud pocházeli..

Pojmenování Piktů vychází z latinského slova „picti“, což znamená „malovaní“ a je odvozeno od toho, že často používali barvy či tetování při zdobení svých těl. Žili ve středním a severním Skotsku. Ubránili se Římanům a vytvořili si vlastní království, které trvalo až do roku 840 našeho letopočtu, kdy se vůdci Skotů Kennethovi MacAlpinovi podařilo vymýtit piktskou šlechtu a nastoupit na trůn jako první skotský král. Jejich kultura byla následně asimilována.

Piktové byli zemědělci žijící v malých komunitách, pěstovali obilí a zeleninu, věnovali se pastevectví, zejména ovcí, ale chovali i prasata. Vlastnictví hovězího dobytka a koní bylo znakem bohatství. Provozovali rovněž rybolov.

O jejich životě se toho ale moc neví, dochovalo se o nich jen velmi málo informací, a to v těžko přeložitelném písmu zvaném ogham. Zanechali však po sobě kamenné stély, na které zakreslovali zejména zvířata, lidi, předměty a abstraktní geometrické symboly.

Záhadami opředená kultura

Namalovaná zvířata věrně zachycovala skutečně existující tvory, až na jedno, které zatím nikdo uspokojivě neidentifikoval. Proto se mu říká „piktské „zvíře. Stvoření má protáhlou hlavu s úzkými čelistmi sedící na krátkém krku, hydrodynamické tělo zakončené krátkým ocasem a ploutvovité končetiny.

Charakteristickým rysem je pro něj dlouhý štíhlý „výrůstek“ na hlavě. Někteří v něm vidí delfína, jiné se domnívají, že by mohlo jít o v této oblasti možná ještě přežívajícího potomka pliosaura Peloneustes philarchus.

Dlouho se spekulovalo o tom, odkud Piktové vlastně pocházejí. Existovaly předpoklady, že šlo o národ příbuzný Keltům. Beda Ctihodný (672–735), benediktýnský mnich z kláštera sv. Petra v Sunderlandu v Anglii, se domníval, že emigrovali z oblastí kolem Egejského moře nebo z východní Evropy.

Prohlašoval o nich, že sledovali původ matrilineárně, tedy přes matčinu stranu. Nyní se mezinárodnímu týmu výzkumníků podařilo objevit osm lidských koster pohřbených na dvou piktských hřbitovech, sedm v Lundin Links a jednu v Balintore v dnešním Skotsku.

Odkud Piktové pocházeli?

„Lundin Links je jedním z mála vykopaných a dobře datovaných monumentálních hřbitovů z období raného středověku ve Skotsku,“ vysvětluje spoluautor studie Linus Girdland Flink, archeogenetik z University of Aberdeen.

Písčité půdy tohoto hřbitova jsou pro dlouhodobé uchovávání lidských ostatků ideální. Vědecký tým byl díky tomu schopen extrahovat téměř kompletní genom z jedné kostry z každého ze dvou hřbitovů. Výsledky byly překvapivé, odhalily genetickou blízkost k britským populacím doby železné, ačkoliv vykazovaly jisté rozdíly, patrně související se sňatky s jinými skupinami. To znamená, že Piktové nepocházeli z dalekých krajin, ale měli místní kořeny.

Ze všech koster z Lundin Links se pak odborníků podařilo izolovat informace o mitochondriální DNA, která se předává z matky na dítě. U žádného ze zemřelých se neprokázala bezprostřední mateřská příbuznost, z čehož plyne, že Piktové s velkou pravděpodobností nepraktikovali matrilokalitu, při které se muž po svatbě stěhuje k rodině své manželky, tedy k její matce.

Výzkum rovněž prokázal, že geny Piktů nezmizely, ale přežívají u současných lidí, kteří žijí v západním Skotku, Walesu, Severním Irsku a Northumbrii, což bylo středověké království dnes zahrnující části severní Anglie a jihovýchodního Skotska.