Mayská civilizace se v dějinách lidstva řadí k těm významným a pokročilým. Mayové stavěli neskutečná města z kamene, věnovali se matematice i astronomii. Uměli se však také bavit a užívat si života.

Zálibu našli v tabáku, stejně jako v míčové hře, která se nazývala tlachtli..

Nyní se archeoložce Lizbeth Beatriz Mendicut podařilo v ruinách mayského města Chichén Itzá, jež se nachází na mexickém poloostrově Yucatán, objevit 40 kg vážící kruhový kámen. A to v architektonickém komplexu známém jako Casa Colorada (Červený dům), který patří k nejzachovalejším budovám obklopujícím hlavní náměstí Chichén Itzá. Kámen ležel lícovou stranou dolů asi půl metru pod zemí.

Podle odborníků pravděpodobně koncem 8. nebo začátkem 9. století zdobil oblouk u vchodu do areálu. Následně spadl poté, co se oblouk zřítil. Stáří kamene se tedy odhaduje asi na 1200 let. V jeho středu se nacházejí dva muži s propracovanými pokrývkami hlavy obklopeni hieroglyfickým písmem.

Vědci se nyní snaží nápis rozluštit. Podle mexického Národního institutu antropologie a historie (INAH) přestavuje kámen vzácný a neobvyklý nález.

Dva protivníci stojící proti sobě

„Na tomto mayském místě je vzácné najít hieroglyfické písmo, a ještě vzácnější je najít úplný text. To se nestalo už 11 let,“ vysvětluje archeolog Francisco Pérez Ruiz. Týmu specialistů na ikonografii pod vedením Santiaga Sobrina Fernándeze se podařilo identifikovat dvě ústřední postavy znázorněné na kameni jako hráče míčové hry zvané tlachtli.

Jeden z nich má na hlavě přilbu zdobenou peřím, druhý, zřejmě jeho protivník, pak takzvaný „hadí turban“. Na těle pak má i ochranné pomůcky typické pro tuto míčovou hru.

Hra nejspíše pochází od Olméků, ale věnovali se jí i Toltékové, Aztékové a Mayové. V mayském Chichen Itzá se nacházelo tak zvané Velké hřiště, na kterém se tlachtli hrálo. Předpokládá se, že hra měla znázorňovat pohyb vesmírných těles, s největší pravděpodobností Slunce nebo Měsíce.

Hřiště představovalo vesmír, a míč Slunce. Dva kamenné kruhy, kterými měl míč proletět, upevněné na stěnách lemujících hřiště ve výšce 3 až 10 metrů, pak symbolizovaly jeho východ a západ.

Populární tlachtli

Hřiště mělo tvar písmene I, po obou jeho stranách se nacházely nízké, široké schody, a jedna velká šikmá stěna, od které se míč mohl odrážet. Míč se nazýval ollin, byl kulatý a těžký, vyrobený z velmi tvrdé gumy nebo kaučuku.

V průměru měl 8 až 20 cm a vážil mezi 170 g až 4 kilogramy. Hrát tlachtli mohli jen svobodní muži urozeného původu, a to při různých oslavách a svátcích. Museli být silní a zdatní, aby hru zvládli. Míče se nesměli dotýkat dlaněmi a chodidly, mohli ho odrážet pouze pomocí loktů, ramen, boků a kolen.

Míč museli za každou cenu udržet ve vzduchu, pokud spadl na zem, bylo potřeba znovu rozehrát. I přes veškeré ochranné vybavení hráčů, k němuž patřily chrániče loktů a kolen, kožená přilba zdobená peřím a široký vycpaný pás kolem beder, však bylo časté, že se hráči při hře zranili nebo i zabili.

Běžní Mayové rádi sázeli na vítěze této hry, v případě neúspěchu často prohráli nejen majetek, ale i své manželky. U Veracruzské kultury byl tým, který prohrál, obětován bohům, u Mayů a Aztéků k něčemu takovému zpravidla nedocházelo.