Žijeme v počítačové simulaci a je celý nekonečný vesmír jen obřím kvantovým počítačem? Vědci se už delší dobu zabývají těmito možnostmi a snaží se přijít na způsoby, jak tuto myšlenku dokázat nebo naopak vyloučit. Co je na tomto poli nového?.

Mnoho kosmologů věří, že náš vesmír může být součástí multivesmíru, kde sice mnoho různých vesmírů vedle sebe existuje, ale neprobíhá mezi nimi žádná interakce.

Protože právě v tom našem jsou podmínky vhodné pro vznik života, existuje také myšlenka, že je vlastně počítačovou simulací, u které někdo, možná pokročilý mimozemský druh, dolaďuje a zdokonaluje její vlastnosti.

Vesmír jako počítač?

Tato myšlenka není zdaleka nová. Někteří vědci už dříve navrhli matematickou podstatu vesmíru i to, že je vlastně gigantickým kvantovým počítačem.

A hypotéza o tom, že žijeme v simulaci, se objevila už v roce 2003. Tehdy britský fyzik Nick Bostrom naznačil, že určitá vyspělá civilizace je schopná dosáhnout bodu, kdy je jejich technologie natolik sofistikovaná, že simulace je k nerozeznání od reality a účastníci si nejsou vědomi toho, že se nenacházejí ve skutečném světě.

Jakýkoliv svět virtuální reality musí být přitom založen na zpracování informací, což znamená, že vše je nakonec digitalizováno nebo pixelováno na minimální velikost, kterou nelze dále dělit, tedy na bity, které jsou nejmenší jednotkou informace.

Pixelovaný svět

A náš svět je podle některých názorů rozhodně pixelovaný. Fyzikální zákony, které řídí vše ve vesmíru, se prý také podobají řádkům počítačového kódu, které by simulace potřebovala pro svůj program.

Navíc rovnice, čísla a geometrické vzory jsou přítomny všude, takže svět se zdá být zcela „matematický“. Další skutečností podporující simulační hypotézu je maximální rychlostní limit v našem vesmíru, což je rychlost světla.

Ve virtuální realitě by toto omezení odpovídalo limitu rychlosti procesoru. Přetížený procesor nemůže pracovat dostatečně rychle a podle obecné teorie relativity se také čas v blízkosti černé díry zpomaluje.

Někteří vědci to nepovažují za podobnost čistě náhodnou a mají v zásobě řadu dalších srovnání, která mluví ve prospěch myšlenky o simulovaném vesmíru.

Zkusíme najít bity!

Za předpokladu, že by jejich myšlenky byly pravdivé, jaký druh experimentů bychom mohli použít, abychom to dokázali? Simulovaný vesmír by podle zmíněných teorií obsahoval velké množství informačních bitů a jejich detekce by podpořila tuto hypotézu.

Britský informační fyzik Melvin M. Vopson z University of Porthsmouth předpokládá, že informace jsou pátou formou hmoty ve vesmíru a že informační bity mají velmi malou, ale přesto existující hmotnost. Tu je třeba najít a prokázat.

Proto navrhuje nový experiment, ve kterém chce specifickým procesem ověřit tuto možnost a detekovat váhu bitů. Existují však i jiné přístupy. Jeden například naznačuje, že simulace by se neobešla bez drobných výpočetních chyb, které by bylo třeba opravit.

Ty by se příležitostně objevovaly třeba jako malé „závady“ a změny v zákonech přírody a to vše je proto důležité sledovat. Hypotéza, že žijeme ve virtuální realitě, má příznivce i odpůrce a každý tábor přichází se svými argumenty.

Dá se tak tedy říct, že povaha naší reality je zatím jednou z největších záhad. Někteří odborníci ale zvedají varovně prst: nešťourejme se v tom, aby nás někdo jednoho dne jednoduše nevypnul!

Autor: Kateřina M. Košutová