Saturnův měsíc Enceladus je v hledáčku astrobiologů už nějakou dobu. Ač svými rozměry nevelký, schovává v sobě řadu tajemství. To, že se pod jeho ledovým příkrovem ukrývá vodní oceán, je vědcům známo už nějakou dobu.

Čerstvé analýzy ale ukazují nové skutečnosti o jeho chemickém složení..

Už sonda Cassini, která Saturn a jeho měsíce zkoumala mezi lety 2004 a 2017, zachytila výtrysky ledové tříště z Enceladova povrchu. Vědci o nich do té doby neměli ponětí. Tehdejší objev aktivního kryovulkanismu na Enceladu způsobil, že se v průběhu mise dostalo měsíci mnohem větší pozornosti a sonda Cassini se mu věnovala podrobněji, než bylo původně plánováno.

S její pomocí experti zjistili, že vody je na Enceladu víc než na Zemi nebo že ledový příkrov je zde mocnější než na Europě, takže případné provrtání či protavení až k tekuté vodě by zde bylo mnohem náročnější.

Cassini už dosloužila, svůj konec našla v extrémních tlacích Saturnovy atmosféry. Nicméně do své domoviny, kterou již po svém startu nikdy neměla spatřit, poslala tolik informací, že je vědecké instituce zpracovávají dodnes a ještě nějakou dobu budou.

Od roku 1999 sonda Cassini po dobu 13 let sbírala ledové úlomky ze Saturnova prstence E a analyzovala je pomocí přístroje Cosmic Dust Analyzer. Předpokládá se, že materiál pochází z ledových fontán na povrchu Enceladu, které jsou napájeny z podzemních oceánů měsíce.

Poprvé tyto vzorky vědci analyzovali v roce 2009. Nalezli zde pět prvků, které obsahuje každý živý organismus na Zemi, tedy kyslík, dusík, vodík, síru a uhlík. Jen ten šestý scházel, prvek s atomovým číslem 15, tedy fosfor.

Jeho absence zásadně snižovala možnost, že by se v podpovrchovém oceánu mohl vyvinout život.

Jenže nové analýzy, provedené modernějšími způsoby, odhalily, že ani fosfor na Enceladu neschází. Provedli je vědci ze Svobodné univerzity v Berlíně pod vedením planetologa Franka Postberga. „Enceladus nyní splňuje to, co je obecně považováno za jeden z nejpřísnějších požadavků na obyvatelnost,“ řekl Postberg na vědeckém kongresu Europlanet ve španělské Granadě.

Během původní analýzy se astronomové nemohli zabývat jednotlivými prstencovými částicemi, jen jejich objemnějšími celky. Stejně tak se od roku 2009 výrazně zpřesnily detekční metody při hledání jednotlivých prvků.

Postbergův tým nyní zkoumal částice takříkajíc jednu po jedné a svá měření pak porovnal s výsledky, ke kterým došly během posledních deseti let výzkumné skupiny. Celkem badatelé prozkoumali kolem tisícovky vzorků.

U devíti z nich byl patrně rozpoznatelný fosfor. To jako důkaz existence fosforu na Enceladu bohatě stačí. Fosfor je zde přitom vázán ve fosfátech, tedy solích, ve kterých patnáctý prvek periodické tabulky vytváří sloučeniny se sodíkem, vodíkem a kyslíkem.

Devět fosfor obsahujících vzorků z tisíce se nezdá na první pohled příliš. Ve skutečnosti je tomu však naopak. „Oceán na Enceladu zřejmě obsahuje poměrně velké množství fosforu. Jeho koncentrace je zhruba stokrát až tisíckrát vyšší než zde, v našem pozemském oceánu,“ vysvětlil Postberg.

Jednou z výhrad k objevu ze strany některých vědců je, že fosfor nebyl nalezen v organických, uhlíkatých molekulách. Objev organických fosfátů by byl pro šanci na život ještě příznivější, ale použitý spektrometr měl příliš nízké rozlišení na to, aby je odhalil.

Podle Postberga to však neznamená, že na Enceladu organické fosfáty nejsou. Jen je prostě zatím neumíme detekovat.

Objev samozřejmě vzbudil pozornost. „Vypadá to opravdu přesvědčivě,“ reaguje astrochemička Veronique Vuittonová, působící na univerzitě ve francouzském Grenoblu, která sama zkoumá Saturnův měsíc Titan.

„Je to tak vzrušující najít fosfor, a to ze všech zřejmých důvodů, které mají co do činění s obyvatelností,“ dodala. „Enceladus byl již dřív jedním z nejpravděpodobnějších míst ve Sluneční soustavě pro potenciální život,“ říká geolog Pietro Matteoni ze Svobodné univerzity v Berlíně. „Objev fosforu tuto možnost ještě zvyšuje.“.

Zda ovšem je na Enceladu život alespoň na mikrobiální úrovni, to se asi jen tak nedovíme. Do Saturnova systému se pozemská sonda vydá nejdřív ve třicátých letech, nicméně jejím cílem nebude Enceladus, nýbrž Titan.

Zde, nad metanovou jinovatkou a uhlovodíkovými jezery, by se měl vznášet dron Dragonfly. Ale konkrétní mise k Enceladu v itinerářích americké či evropské kosmické agentury , jediných dvou institucí schopných něco takového zvládnout, zatím schází. Avšak z vědecké obce se ozývá stále hlasitější volání po jejím uskutečnění…

FOTO: NASA, Panorama 21. století