Antonín Holý patří mezi nejvýznamnější české vědce 20. století. Tým pod jeho vedením objevil mnoho typů antivirotik, která se dnes využívají například k léčbě HIV, hepatitidy typu B nebo oparů.

Na jeho odkaz navazují vědci z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd a Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. V současné době zde vyvíjejí látku, která by se mohla stát základem léku na rakovinu..

Objev, který může v budoucnu změnit léčbu rakoviny, učinil tým pod vedením Lukáše Tenory a Pavla Majera před sedmi lety. Podařilo se jim vyvinout látku nazvanou DRP-104, která v nádorech uvolňuje antimetabolit DON.

Ten zastavuje buněčný metabolismus glutaminu, což je klíčový zdroj dusíku, který rakovinné buňky potřebují k růstu.

První pacient dostal látku vyvinutou v Česku před dvěma lety. Od té doby ji otestovalo několik desítek pacientů postižených nejvážnějšími druhy rakoviny a látka momentálně prochází ve Spojených státech první fází klinických testů, která by měla skončit příští rok.

Minimální šance na úspěch

„Možná se povede a budeme slavní, anebo to skončí v zapomnění. Riziko neúspěchu je obrovské,“ podotýká Majer. Varuje přitom, že šance na úspěch je při vývoji nového druhu léčiva sotva 10 procent. V laboratoři se všechna potenciální léčiva vyrábí a testují bez pomocí robotů.

Kromě nového druhu antimetabolitických látek pracují i na migrastatikách, což jsou látky léčící rakovinu tím, že zabraňují pohybu rakovinných buněk v těle a vytváření metastáz.

Úzká spolupráce s Izraelem

České medicínské špičky rovněž v oboru vývoje nových léků navázaly spolupráci s izraelskými vědci. Série přednášek odborníků na vývoj léčiv z Česka i Izraele, která probíhala na VŠCHT v Praze, si kladla za cíl prohloubit vzájemnou spolupráci vědeckých kapacit při nových projektech.

Ústav organické chemie a biochemie si slibuje účinnou vzájemnou pomoc zejména od izraelských kolegů z Weizmannova institutu, což je jedno z 10 nejprestižnějších vědeckých pracovišť světa.

„Jsme velmi dobří v chemii, oni jsou zase světová špička v biologii. Bez těchto expertiz se v oblasti objevování nových léků neobejdete,“ popisuje spolupráci ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Jan Konvalinka.

Cesta do lékárny může trvat přes deset let

Vývoj nových léčiv je běh na hodně dlouhou trať, než se látka dostane z laboratoří do lékáren, v krajním případě to může trvat i 15 let. Jen získání samotného povolení pro fázi klinických testů u Státního ústavu pro kontrolu léčiv může trvat až dva roky.

„Všechno začíná nápadem, co a jak chceme léčit. Jakmile máme nápad na nové léčivo, nastupuje druhá fáze – hledání vhodných látek v chemické laboratoři, kontrola toxicity a účinnosti. Tato fáze skončí vyvinutím či objevením nějaké struktury, která je skutečně účinná a může se stát kandidátem na léčivo.

Poté následují klinické a preklinické studie,“ popisuje úvodní fáze procesu Petra Ménová, která se specializuje na organickou syntézu, medicinální chemii a chemii sacharidů.

Pokud Státní ústav při následné kontrole shledá, že látka je účinná, netoxická a výsledky studií prokazatelné, nastupuje fáze klinických testů, která trvá mezi šesti a sedmi lety. Až po jejich ukončení a schválení léčiva pro komerční užívání mohou farmaceutické společnosti začít látku vyrábět.

Od dlouholetého schvalovacího procesu se ustupuje pouze ve výjimečných případech, například u vakcín proti pandemii koronaviru Covid-19.

Vysoká míra selhání

Cena za vývoj léčiva je extrémně vysoká, každý projekt vyžaduje investice v průměrné výši 25 miliard korun a jeho výsledky jsou často nejisté. Průměrně se do fáze klinických studií dostane jen jeden z deseti nápadů a jako léčivo na pulty lékáren ještě mnohonásobně méně.

Téměř 90 procent vyvinutých látek, které se dostanou do fáze klinického testování, jím neprojde. Pokud se ale vědcům podaří učinit významný objev, mohou se výsledky jejich práce dostat k lidem po celém světě a znamenat průlom v léčbě vážných onemocnění.

Molekula objevená před lety týmem profesora Holého dnes slouží jako prostředek pro léčbu HIV.

Autor: Matěj Soukup