Sluneční paprsky potřebují k životu rostliny i člověk. Kromě jiného jsou zásadní pro dostatečné množství vitamínu D v lidském organismu a mají  vliv také na naši psychickou pohodu. Proto se tolik těšíme na léto s dlouhými dny, na koupání a opalování. Ale má to háček..

Pokud si nenaneseme kvalitní opalovací krém nebo zůstaneme na slunci příliš dlouho, dočkáme se následků v podobě spálené pokožky. Naši předkové to v tomto ohledu měli mnohem jednodušší. Jejich kůže a slunce spolu po dlouhou dobu měli naprosto idylický vztah.

Barva podle místa života

Homo sapiens trávil většinu svého života venku. A tak barva kůže pravěkých lidí odpovídala úrovni ultrafialového (UV) záření v prostředí, kde žili. Ti, kteří byli tehdy denně vystaveni silnému UV záření, například v oblastech okolo rovníku, měli pokožku s velkým množstvím pigmentu s převážně hnědočernou barvou.

Lidé, žijící v prostředí s méně intenzivním slunečním zářením, nebo tam, kde množství UV záření podléhá sezónním změnám, měli světlejší pleť s omezenými schopnostmi produkovat ochranný pigment. Ta se přizpůsobuje změnám množství slunečního svitu během roku a vytváří více melaninu v létě, zatímco na podzim a v zimě ztrácí silnější pigmentaci.

Velká změna

Dokonce i pro lidi s tímto typem pokožky byly tenkrát bolestivé spáleniny od slunce mimořádně vzácné díky změnám pigmentace kůže  v závislosti na množství slunečního záření v různých ročních obdobích.

Tak se ostatně chová i dnes kůže lidí, kteří žijí tradičním způsobem s častým pobytem venku.

Všechno se změnilo před zhruba 10 000 lety. Tehdy se lidé začínali usazovat a žít v trvalých osadách. Už okolo roku 6000 před naším letopočtem trávili mnohem více času uvnitř staveb než venku a mnozí se začínali chránit před slunečními paprsky, pokud vyrazili ven.

Zhruba o 3 000 let později už měli k dispozici širokou paletu ochranných prostředků. Ty první byly vyhrazeny pro šlechtu, jako například slunečníky starověkého Egypta a Číny, ale zvolna se začaly vyrábět a používat ve větší míře.

Na některých místech si dokonce naši předkové vyráběli rané verze ochranných krémů v podobě past z minerálů a rostlinných látek.

Zdravé opálení? Kdepak

Důležitým výsledkem těchto snah byla světlejší pleť těch lidí, kteří nemuseli pracovat venku na slunci a byli tak považováni za privilegované. „Farmářské“ opálení nebylo žádoucí. Pokožka s tmavším odstínem od slunce byla totiž daní za práci pod širým nebem a spojována se životem obyčejných lidí.

A protože se v dalších staletích lidé stále rychleji pohybovali na delší vzdálenosti a trávili více času v budovách, jejich kůže se nestačila tak rychle přizpůsobit místu života a životnímu stylu.

Dnes proto nejsme tak dobře chráněni jako dávní lidé. Dokonce i jedinci s přirozeně tmavě pigmentovanou pokožkou jsou náchylní k jejímu poškození následkem slunečního záření, zejména poté, co trávili dlouhý čas v uzavřených prostorách.

Opálení z dovolené, tedy efekt náhlého intenzivního vystavení těla UV záření, je sice považováno za zdravé nebo atraktivní, signalizuje však poškození pokožky, které se o mnoho let později může projevit jejím předčasným stárnutím nebo rakovinou kůže.

Kateřina M. Košutová