Od tzv. nejhoršího dne v historii planety již uplynulo více než 66 milionů let. Tehdy dopadl do oblasti dnešního mexického zálivu asteroid Chicxulub, kterému se podařilo uvrhnout Zemi do doby temna. Trvalo miliony let, než se ekosystém vzpamatoval. Vědci se nyní obávají toho, kdy dopadne další takový zabiják života.
Mnoho odborníků je přesvědčeno, že vesmírné asteroidy bývají považovány za nositele zkázy života na planetě Zemi. Hrozba srážky planety Země s asteroidem není nikterak malá, v minulosti se to již stalo a odborníci jsou přesvědčeni, že se to stane opět.
Otázka tak není kdy, ale zda je lidstvo připraveno. Odpověď? Není… Absolutní nepřipravenost prokázal nedávný výzkum vědců amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) a Evropské kosmické agentury (ESA).
Počítačová simulace prozradila, že pokud by skutečně hrozilo nějaké nebezpečí z vesmíru, Zemi by nemuselo zachránit ani užití jaderné bomby. Přesto je třeba nezapomínat na to, že kromě zhouby mohou asteroidy fungovat jako přenašeči života po celé galaxii.
Nejhorší den v historii
Před zhruba dvěma lety provedli vědci výzkum v Mexickém zálivu, vyvrtali 130 metrů dlouhý sloupec horniny s nadějí, že jim prozradí, jak to vlastně před 66 miliony let bylo s asteroidem Chicxulub. „Dvanáctikilometrový asteroid zasáhl poloostrov Yucatán, který byl v té době pod poměrně mělkou vodou, s energií ekvivalentní asi 10 miliardám atomových bomb z doby druhé světové války.
Náraz okamžitě vytvořil kráter. V tomto případě měl kráter průměr asi 100 kilometrů a hloubku 30 kilometrů. Všechno se dočasně chovalo jako kapalina. Pevná hornina byla roztavena silou nárazu a obrovským tlakem, něco kolem 60 gigapascalů nebo vyšším, který je potřeba, aby bylo možné přeměnit horninu z pevné na kapalinu,“ uvedl k výzkumu profesor Sean Gulick z Texaské university v Austinu.
Kromě geologického chaosu srážka uvolnila tsunami, které zaplavily pobřežní oblasti celého Mexického zálivu vlnami o výšce až 1000 metrů a více. Vědecký tým ale ve vrtném jádru nenašel síru, což bylo překvapující, protože meteorit narazil do mořského dna, které je z třetiny až poloviny tvořeno minerály obsahujícími tento prvek.
Globální pohroma
S největší pravděpodobností se síra dostala do ovzduší, což by podpořilo teorie o zániku dinosaurů. Pokud by se tak velké množství síry vypařilo do atmosféry, dramaticky by ochladilo zemi, a zhoršilo tak životní podmínky pro velké množství rostlin i živočichů.
„Spustili jsme globální klimatický model, při kterém jsme do atmosféry vypustili pouze 100 gigatun síry, což Zemi ochladilo o 25 stupňů na 15 let – na většině planety byly teploty pod bodem mrazu. Umírněný odhad přitom předpokládá, že se do atmosféry tehdy dostalo 325 gigatun síry.
To je řádově o mnoho víc, než byste získali z jakýchkoliv sopek. Výbuchy typu Anak Krakatoa také mohou ochladit klima na několik let,“ dodává Gulick. Následky srážky byly katastrofální a zničily asi 75 % života na planetě. Otázkou zůstává, zda se to může opakovat…
Blíží se „zabiják“?
Hrozeb je ve vesmíru celá spousta. Po svém objevu v roce 2004 byl asteroid 99942 Apofis identifikován jako jeden z nejnebezpečnějších asteroidů, které by mohly zasáhnout Zemi. Ale toto posouzení dopadu se změnilo, když ho astronomové blíže sledovali a lépe určili jeho oběžnou dráhu.
NASA začátkem roku 2021 uvedla, že asteroid Apofis Zemi během dalších sto let s největší pravděpodobností nezasáhne. Analýza z roku 2004 předpokládala možnou srážku v letech 2029, 2036, nebo 2068. Davide Farnocchia ze Střediska pro zkoumání objektů letících blízko Země podotýká, že nové výpočty ukazují nulové riziko dopadu asteroidu na Zemi.
Alespoň příštích sto let. „Když jsem po škole začal s asteroidy pracovat, Apofis patřil mezi ty nejnebezpečnější. Mám určitý pocit uspokojení, když vidím, jak je odstraněn ze seznamu rizikových asteroidů,“ uvedl Farnocchia.
Asteroid Apofis neboli planetka s označením 2004 MN4 má délku tří britských fotbalových hřišť.
Vědecká příležitost
Aby astronomové dosáhli dokonalejších výpočtů, využili 70metrovou rádiovou anténu v komplexu Goldstone Deep Space Communications Complex Deep Space Network poblíž Barstow v Kalifornii pro přesnější sledování Apofisova pohybu.
„Přestože se Apofis nedávno přiblížil k Zemi, bylo to stále téměř 17 milionů kilometrů daleko. I tak se nám podařilo získat neuvěřitelně přesné informace o jeho vzdálenosti s přesností asi 150 metrů,“ uvedla vědkyně JPL Marina Brozovic, která vedla radarovou kampaň.
„Tato kampaň nám nejen pomohla vyloučit jakékoli riziko dopadu, ale také nás připravila na skvělou vědeckou příležitost.“.
Přestože se radarové snímky Apofise mohou zdát rozpixelované, je třeba si uvědomit, že mají rozlišení 38,75 metru na pixel. „Což je pozoruhodné rozlišení, vzhledem k tomu, že asteroid byl vzdálený 17 milionů kilometrů, což je zhruba 44násobek vzdálenosti Země-Měsíc,“ dodala Brozovic.
„Kdybychom měli dalekohled tak silný jako tento radar, mohli bychom sedět v Los Angeles a číst si menu k večeři v restauraci v New Yorku.“ Astronomové také pracují na tom, aby lépe porozuměli rychlosti rotace asteroidu a ose, kolem které se otáčí.
Tyto znalosti jim umožní určit orientaci, kterou bude mít asteroid se Zemí, když se v roce 2029 setká s gravitačním polem naší planety, což by mohlo tento stav rotace změnit, a dokonce způsobit otřesy asteroidu.
