Včely v posledních desítkách let začaly hromadně mizet. Několik milionů úlů pomřelo a včelaři už nezvládají obnovovat počty svých včel, protože úbytek včelích kolonií se pohybuje mezi neuvěřitelnými 30–90 %. .

Od počátku 21. století se objevuje tzv. “Syndrom hromadného vymírání včelstev“ (ang. colony collapse disorder), který má vliv na produkci plodin v mnoha zemích a stále není jasné, co tento syndrom způsobuje. Podle všech dostupných informací za ním musíme hledat vliv více příčin.

Svět bez včel

Nejen v zájmu udržení biodiverzity, ale i v zájmu přežití lidské civilizace je klíčové chránit opylovače.

A včely jsou důležitými opylovači – 1/3 všech plodin, které využíváme, roste díky včelám. Kdyby vymřely, následovaly by je tisíce rostlin, což by vedlo k celosvětovému hladomoru, protože by produkce plodin poklesla a některé by přestaly růst úplně.

Na světě je skoro 20 000 druhů včel. Většina z nich žije ukryta v kmenech nebo pod zemí a jen několik druhů má vyvinutou socialitu jako včely medonosné (Apis mellifera). Navíc mají nevědomky velký ekonomický vliv.

Hodnota plodin, které jsou jimi opylovány, se každý rok pohybuje okolo 265 miliard dolarů.

Včely sice ubývají už 50 let, ale nyní jejich služby potřebujeme víc než kdy předtím, protože máme o 300 % více zemědělské produkce, která vyžaduje opylování, a světová populace se blíží k 8 miliardám.

Lidé jako opylovači

Již dnes existuje lidské zaměstnání, které by se dalo označit jako „opylovač“, a je docela běžné. V oblastech bez včel jsou zaměstnáni lidé, kteří květy opylují ručně pomocí štětečků. Pěstitelé rajčat to mají o něco složitější, protože v rajčatovém květu je pyl pevně uchycen uvnitř a jeho uvolnění se dá docílit jedině specifickou vibrací.

Obvykle to zajišťují čmeláci, kteří umí vibrovat svými svaly (je to frekvence podobná tónu C) tak, aby se pyl uvolnil a ulpěl jim na těle. Někteří pěstitelé ve svých sklenících využívají čmeláky, ale jinde, kde jich není dostatek, musejí květy opylovat lidé pomocí speciálních strojků.

Ve srovnání lidských opylovačů a čmeláků jsou na tom lépe čmeláci, protože opylení je efektivnější a vzniklá rajčata jsou kvalitnější.

Zdravotní systém včel

Mimo jiné zajímavé návyky mají včely i svůj systém zdravotnictví. Kromě toho, že se spolu nestýkají ty, které zůstávají po celý život v úlu s těmi, které vylétávají za pylem, aby se v kolonii nepřenášely případné patogeny zvenčí, tak se některé včely specializují na vyhledávání a následné odstraňování nemocných včel z úlu.

Jsou také výbornými bylinkářkami, protože propolis, který získávají z rostlin (je to substance podobná pryskyřici), zabudovávají do svých pláství. Propolis, jak se ukázalo, je přírodní antibiotikum a desinfekce, takže ničí plísně a škodlivé bakterie a posiluje imunitu včel. Systém pro udržení zdravého úlu včelám pomáhá už 50 milionů let.

Malí nepřátelé včel

I přes snahu včel se udržet v co nejlepší kondici čelí některým nemocem a hlavně parazitům. Jedním z nich je roztočík včelí (Acarapis woodi), který napadá jejich vzdušnice, což jsou trubice, kterými včely dýchají.

Naklade do nich vajíčka a živí se jejich krví, což včely značně oslabí. Celý jejich životní cyklus se odehrává uvnitř včelího těla. Nejběžnějším parazitem včel je kleštík včelí (Varroa destructor). Když se samice se dostane dovnitř plástve, na včelí larvu naklade vajíčka ještě předtím, než je plástev uzavřena voskem.

Když se vajíčka vylíhnou, živí se spolu s matkou na vyvíjející se včele. Pokud v tu chvíli přenášejí virus, může to vést k vrozené vadě křídel. V této fázi kleštíci včelu ještě nezabijí, protože jí potřebují k prokousání voskové zátky plástve a jejich následné šíření po celém úlu.

Celý cyklus trvající asi 10 dní se opakuje a počet kleštíků exponenciálně roste, což může vést až ke kolapsu úlu.

RNDr. Marika Davídková

Celý článek si můžete přečíst v nové čísle časopisu 21. STOLETÍ (10/2022), které vychází 16. září.