Fantom opery, nejznámější detektivní dílo o pařížském přeludu, představoval něco, co přestože nějakým způsobem vnímáme, nemá materiální základ. Fantomová bolest je pak tedy pociťování neexistujících částí těla, které však náš mozek vnímá jako stále přítomné.
Fantomová bolest (FB) se objevuje asi u 60-80 % pacientů v prvním týdnu po operaci. U 75 % se rozvine poměrně záhy, často hned během prvních dnů po operaci, až 70 % pacientů se s FB potýká i několik let po zákroku.
Kam až sahá počátek tohoto senzitivního fenoménu? Jak mozek pociťuje něco, co není?
Agónie válečných přeživších
Vůbec poprvé byly projevy fantomovy nemoci popsány v 16. století francouzským vojenským chirurgem, jímž byl Ambroise Paré (1510-1590). Rok po skončení americké občanské války (1861-1865), v roce 1866, vyšel v tisku článek pojednávající o Případu George Dedlowa, jenž přišel o všechny končetiny.
,,Začal jsem trpět tou nejhorší možnou bolestí v levé ruce, hlavně pak v malíčku. Bolest byla natolik reálná, že bylo snadné zapomenout, že mi ta část těla chybí. V noci jsem se často snažil jednou chybějící rukou dotknout té druhé,“ popsal muž svá muka.
V případě Dedlowa nešlo o žádnou výjimku, s podobnými válečnými zraněními se potýkalo mnoho lidí. Vše se nakonec doneslo k Silasi W. Mitchellovi (1829-1914), americkému chirurgovi, jenž definoval pojem fantomová končetina a tento stav i s jeho projevy komplexně popsal.
Po velice dlouhou dobu byli lékaři přesvědčení o tom, že při amputaci nebo ztrátě končetin se přerušená a podrážděná nervová zakončení na pahýlech zanítí a do mozku pak vysílají signály, jež jsou následně „interpretovány“ jako bolest, svědění apod.
Skutečná příčina FB je však dosud neznámá. Z řad odborníků zaznívají teorie, že v lidském mozku je zakódovaná určitá šablona o přesném počtu plně vyvinutých končetin, v případě že z těchto částí není žádná odezva, mozek začne vysílat smíšené signály, aby zjistil, co se vlastně děje.
Nikoli psychologický problém
K výskytu fantomovy nemoci dochází nejčastěji po amputaci končetin, zejména těch dolních, avšak identické pocity nastávají rovněž po odebrání některých orgánů jako např. močového měchýře, po amputaci jazyka, nosu, penisu, ablaci prsu nebo po transversální lézi míšní.
Syndrom fantomové končetiny se objevuje jako přirozený důsledek každé amputace. Dříve se odborníci domnívali, že se jedná o psychologický problém, v současnosti je již známo, že se věci mají poněkud jinak a že je třeba hledat odpovědi u míchy a mozku, kde zobrazovací metody zaznamenaly určitou aktivitu.
Fantomová bolest se objevuje prakticky ihned po amputaci, buď poté zmizí, nebo setrvá.
„Téměř všichni lidé, kteří ztratili končetinu, mají pocit, že je stále tam, a předpokládá se, že přibližně 80 % amputantů zažívá určitou úroveň bolesti spojené s chybějící končetinou. Pro některé je bolest tak velká, že je velmi oslabující,“ prohlásila Tamar Makin z Centra pro funkční magnetickou rezonanci mozku (FMRIB) na Oxfordské univerzitě.
Vzájemná provázanost
Oxfordští badatelé ve své studii aplikovali zobrazovací metodu na 18 pacientech po amputaci končetiny, kteří prodělali zákrok před více než 18 lety a u nichž FB na různé úrovni stále přetrvávají. Získaná data byla následně porovnána s 11 jedinci, jež žijí s jednou rukou už od narození, a s kontrolní skupinou 22 osob s oběma končetinami.
Závěry studie byly uveřejněny v časopise Nature Communications. Vědci zjistili, že mozek vnímal ruku jako stále přítomnou, ačkoliv tam nebyla. Navíc existuje přímá spojitost mezi množstvím a frekvencí prožívané bolesti a rozsahem její reprezentace – čím silnější bolest, tím lepší reprezentace.
Podle odborníků bylo množství šedé hmoty v mozku u osob s jednou rukou sníženo oproti těm, jež měli obě ruce.
„Většina lidí po amputaci zažívá fantomové pocity v chybějící končetině. Podle všeho toto odpojení mezi fyzickým světem a tím, co prožívají, souvisí s funkčním oddělením v mozku. Zdá se, že existuje spojení mezi chybějící částí končetiny v mozku a zbytkem kůry, která se podílí na pohybu.
Naše výsledky mohou povzbudit rehabilitační přístupy, jejichž cílem je znovu spojit zobrazení fantomové ruky s vnějším senzorickým prostředím,“ uzavřela Makin.
