Jednou jste dole a jednou nahoře, toto známé přísloví platí v případě bipolární poruchy více než kdekoli jinde. Jedinci postižení touto psychickou nemocí dokážou v jedné chvíli hýřit energií a sebevědomím a přitom během okamžiku propadnou do těžkých depresích.

Bipolární afektivní porucha se dříve nazývala jako maniodepresivní psychóza, tento výraz se dnes již však nepoužívá, známá může být také pod pojmem maniakální deprese. Jedná se o vážné duševní onemocnění, které se projevuje v první řadě právě prudkými změnami nálad, kdy se střídá nevázané veselí a hluboká deprese, přičemž pacienti s tímto onemocněním většinou ztrácí jakékoli sociální zábrany, což narušuje nejen jejich případné zaměstnání, ale především celkový život.

Lidé s bipolární poruchou bývají celoživotně odkázáni na léky tlumící příznaky nemoci, protože stále ještě neexistuje žádná stoprocentní léčba. Odborníci se však nevzdávají a neustále pracují na možnostech, jak postiženým pomoci.

Začalo to již dávno

Odborníci podotýkají, že bipolární porucha nespadá pod nová onemocnění, náhlé změny nálad byly poměrně detailně popsány již ve starém Řecku a Persii. Podle historických pramenů zpracoval jakousi studii zaměřenou na rozpoznání deprese a mánie před dvěma tisíci lety jeden z nejslavnějších starořeckých lékařů Aretaeus z Kappadokie, jenž ve své době napsal obecné pojednání o nemocech, které dosud existuje.

Aretaeus nabízel poměrně detailní klinické popisy celé řady nemocí, mezi nimiž uváděl klasické zprávy o astmatu, epilepsii, pneumonii, tetanu, rakovině dělohy a celé plejádě druhů šílenství. Rozlišoval dokonce i nervová onemocnění a duševní poruchy a popsal hysterii, bolesti hlavy, zmíněnou mánii a melancholii. Uvedl také první známý popis celiakie, kterou pojmenoval jako koliakos.

Bipolární afektivní porucha se u člověka začíná vyskytovat zhruba v době maturace cévní nervové soustavy a může mít signifikantní vliv na kognitivní a emoční vývoj. Oproti klasické depresi, které postihuje více ženy než muže, toto onemocnění je ke všem stejně „spravedlivé“, v celkové populaci jím trpí zhruba jedno procento lidí, což je více než těch, kdo si píchají inzulín nebo se potýkají s Alzheimerovou chorobou.

Počet nemocných zůstává jen hrubým odhadem, jelikož celá řada nemocných svou diagnózu nezná. Bipolární porucha se začíná projevovat poměrně časně, cca ve dvacátém roku života. nemoc se ale může objevit i po 50 letech života nebo během dospívání, a až patnáct procent pacientů se rozhodne svůj život předčasně ukončit.

„Bipolární porucha je duševní onemocnění charakterizované opakujícími se epizodami deprese a mánie. V 60. letech minulého století byl původní jednotný koncept poruch nálady nahrazen dichotomickým modelem, dle kterého existují dvě základní, zřetelně oddělené diagnostické jednotky – bipolární a unipolární porucha.

Toto pojetí se následně promítlo do klasifikačních systémů a silně se zažilo i v klinické praxi,“ vysvětluje MUDr. Tomáš Novák z Psychiatrického centra Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Co na to genetika?

V porovnání s ostatními psychickými onemocněními je bipolární afektivní porucha tím nejvíce geneticky podmíněným. Trpí-li nemocí jeden rodič, je zde 45–60% riziko, že se projeví i u vás, trpí-li nemocí oba rodiče, pak bude mít potomek až 75% pravděpodobnost onemocnění.

Podobně velké dispozice má k nemoci jednovaječné dvojče nemocného jedince. Jsou-li postižení příbuzní ze širšího okruhu rodiny, riziko se pohybuje kolem pěti procent. Lékaři však podotýkají, že přesné důvody vzniku nemoci nejsou stále známy.

Kromě dědičnosti svou roli hraje také silný stres, kterému jsou lidé v dnešní době nadmíru vystavováni. Tak jako tak, jisté predispozice může jedinec mít již od narození, nebo se onemocnění vyvine v důsledku nějakého traumatického zážitku, jmenovitě se může jednat např. o šikanu, dysfunkční rodinu či jiné formy útlaku.

Do rizikové skupiny jsou řazeni také lidé užívající návykové látky jako alkohol, cigarety a tvrdé drogy.

Pomohou tabletky?

U bipolární afektivní poruchy se přistupuje k tzv. tymoprofylaxi neboli stabilizaci nálady. Pod tímto slovem se obecně rozumí preventivní podávání léků k zabránění možných patologických výkyvů nálady. Zatímco u deprese se k léčbě používají tzv.

antidepresiva u bipolární poruchy musí být antidepresiva kombinována se stabilizátory nálady. Pokud jsou totiž antidepresiva užita bez stabilizátorů nálady, nezřídka u nemocných s bipolární poruchou vyvolávají manické stavy.

K dispozici je mnoho druhů antidepresiv s různými chemickými mechanismy a vedlejšími účinky. V léčbě bipolární poruchy se uplatňují tři nejdůležitější druhy farmak a jedná se o tzv. stabilizátory nálady, antidepresiva a antipsychotika.

Lékař může také předepsat jiné léky, které pomohou při nespavosti, úzkosti nebo neklidu.

Další možností léčby je podávání tzv. antipsychotik, jejichž moderní zástupci mají stabilizační účinek na náladu a případně ke kontrole psychotických symptomů. Jak již bylo řečeno, bipolární porucha se nedá vyléčit, jediná dosavadní léčba tak spočívá jen a pouze v celoživotním podávání léků.

Léky se obvykle užívají v kombinaci s psychoterapií, konkrétně například kognitivní behaviorální terapií. V některých případech se přistupuje k léčbě elektrošoky.

„Řada našich pacientů stráví větší část života v depresivních epizodách než v těch, kdy se cítí nadměrně dobře, mániích. Onemocnění je však vcelku kompenzovatelné medikací,“ uvádí docent Martin Anders, přednosta Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.