Hroši patří mezi nejnebezpečnější zvířata na planetě, ročně zabijí ve své domovině více lidí než kterýkoliv predátor. Nyní bylo odhaleno, že tito těžkotonážní sudokopytníci dokážou skvěle komunikovat.
Volání cizího člověka v nás může vyvolat nesčetné množství reakcí: paniku, zmatek, možná i vzrušení. Jak to ale mají hroši? Ukazuje se, že hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius) reaguje spíše tělesně, a to tím, že vystřikuje svůj trus.
Výzkumníci studující hrochy v Mosambiku odhalili, že tvorové nejen reagují na hlasové projevy jiných hrochů, ale že volání funguje jako signál identity. Jinými slovy, umožňuje hrochům rozeznat rozdíl mezi známým a cizím jedincem.
„Hroši jsou docela upovídaní. Mají repertoár různých volání: sípání, troubení, mručení, ječení. Funkce těchto hovorů však nebyla dosud experimentálně studována. Naše studie je první, která zkoumá funkci volání hrocha,“ řekl profesor Nicolas Mathevon z University of Saint-Etienne ve Francii, spoluautor studie.
Tým zaznamenal hovory jednotlivých hrochů v rámci skupin žijících ve stejných nebo různých jezerech v rezervaci Maputo. Výzkumníci zjistili, že hroši reagovali na volání zpětným voláním nebo rozstřikováním trusu.
To druhé bylo však častější v případě, kdy „hovor“ pocházel od cizího hrocha než od jedince ze stejné nebo sousední skupiny. „Když jsme přehrávali známé hovory, reakce nebyla agresivní. V podstatě jen zavolali zpátky,“ řekl Mathevon.
Tým dodává, že reakce hrochů byla silnější na volání od jedinců, kteří byli méně známí.
„Naše experimenty naznačují, že u hrochů je příchod cizího jedince vnímán jako hrozivější než příchod souseda,“ píše tým. Mathevon řekl, že hroší používání hlasových projevů ke komunikaci není překvapením, a poznamenal, že jde o vynikající způsob, jak posílat informace. Výsledky studie ukazují, že hroší skupiny jsou vysoce teritoriální.
Experimenty ukazují, že pískoty mohou urazit více než 1 kilometr, což naznačuje, že hroši budou znát volání ostatních žijících na stejném jezeře. Nejzajímavější z této studie je, že hroši mohou mít jemné znalosti o hlasech všech jedinců kolem nich a že jim tyto znalosti mohou pomoci orientovat se v jejich sociální síti.
