Archeoložka Helle Vandkilde z Aarhuské univerzity a její kolegové datovali vzorek březového dehtu nalezeného nedávno na jedné ze dvou rohatých přileb, objevených v roce 1942 v rašeliništi poblíž města Viksø ve východním Dánsku. Archeologové se domnívají, že tam byly záměrně uloženy jako náboženské dary.

Ačkoli zakřivené rohy byly v populární kultuře již dlouho spojovány se středověkými Vikingy, radiokarbonové datační metody naznačují, že přilby byly rituálně uloženy v bažině kolem roku 900 př. n. l., asi 1500 let před dobou Vikingů.

Přilby nesou symboly, připomínající oči a zobák dravého ptáka. Předpokládá se, že peří bylo připevněno ke koncům zakřivených rohů přileb pomocí březového dehtu. Každá přilba mohla být také vybavena hřívou z koňských žíní.

„Býčí rohy a dravci sloužily ve starověku jako symboly slunce na Blízkém východě, Sardinii a jihozápadní Ibérii během doby bronzové,“ vysvětlila Vandkilde.

Tyto symboly mohly cestovat s obchodníky do Skandinávie spolu s kovy a dalšími předměty, zde byly přijaty místními vůdci zejména v době, kdy se region více zpolitizoval a centralizoval. Tito vůdci museli poté použít náboženské přesvědčení a inovativní rysy, jako jsou právě rohy, aby podpořili svou moc.