Domů     Historie
Kapr lnářský modrák by letos oslavil sto let
Pavel Polcar
od Pavel Polcar 21.12.2021
Lnářský modrák, barevný a lakovaný model lnářského modráka s polystyrenovým jádrem na dřevěném podstavci; 1977; zdroj: Sbírka NZM

Lnářský modrák byl poprvé veřejnosti představen v květnu roku 1921 a po celá dvě desetiletí okouzloval na vánočních trzích. Vyznačoval se menší hlavou, zavalitým tělem, chutným masem a namodralým zabarvením tenké kůže v důsledku minimálního množství podkožního tuku.

Sbírkový fond Národního zemědělského muzea skrývá nepřeberné bohatství badatelských skvostů. K nejzajímavějším z nich patří osobní fond Theodora Mokrého (1857–1945), proslulého lesnického a rybářského odborníka, spoluzakladatele Hydrobiologické stanice Lnáře a pedagoga ČVUT.

Theodor Mokrý převzal správu lesního a rybničního hospodářství lnářského velkostatku v roce 1891. Počátek jeho působení doprovázela nákazová katastrofa jím spravovaných rybníků, a musel proto dovážet některé chybějící násady kaprů z Bavorska.

reklama

„Mokrý si povšiml ojedinělých plůdků lysého kapra zvláštního namodralého zabarvení a začal s jejich cíleným výběrem (na jednoho modráčka připadalo zhruba 2 000 plůdků běžného druhu). Následovalo 14 let pečlivého šlechtění,“ říká kurátorka Národního zemědělského muzea Jana Jakubská.

Lnářský modrák byl poprvé představen na celostátní hospodářsko-lesnické výstavě v Praze ve dnech 12.–17. května roku 1921.

Lnářský modrák okouzloval účastníky vánočních trhů po celá dvě desetiletí. Jednalo se o plemeno hladkého kapra, jehož vlastnosti výstižně shrnuje známý citát: „Malá hlava, hodně masa, správná lnářská kapří rasa.“ Vyznačoval se menší hlavou, zavalitým tělem, chutným masem a namodralým zabarvením tenké kůže v důsledku minimálního množství podkožního tuku.

Tento druh kapra zdomácněl i na jiných rybničních hospodářstvích, kde jeho vlastnosti upravovali tamější šlechtitelé. Na lesnicko-lovecké výstavě v Brně roku 1924 představil hrabě František Harrach veřejnosti šlechtitelskou produkci velkomeziříčské rybářsko-hydrologické stanice.

Mezi nimi se vyskytovala i genetická modifikace lnářského kapra vyznačující se černým zabarvením kůže.

Od 50. let 20. století byl lnářský kapr postupně vytlačován z chovu. Nedostatek násadových ryb po druhé světové válce, rozvoj mechanizace, nové přístupy a nezájem odborných pracovníků v nově utvářených rybářských firmách vedly k postupnému zániku tohoto plemene kapra.

reklama

V roce 1980 ve středisku Státního rybářství Blatná – Lnáře získali při výběru mladých generačních ryb několik jedinců připomínajících lnářského modráka. Tyto vybrané ryby se však nedostaly na výtěr, a tak skončila snaha o jeho postupné navrácení.

Kříženci lnářského kapra se pravděpodobně udrželi po stejnou dobu i v místech jeho zahraničního exportu. Ještě v polovině 90. let 20. století je dochována zpráva z výmarské restaurace U slona, kde byl pod názvem kapr na modro předkládán smažený kapr s namodralým zbarvením hřbetu.

Jeho původ byl spojen s vývozem lnářského modráka do této oblasti ve 40. letech 20. století.

K současnému chovu ryb se řadí také péče o další hospodářsky významné ryby, včetně druhů zařazených mezi genetické zdroje. Ministerstvo zemědělství založilo v roce 1996 Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů zvířat podporující uchovávání genetických zdrojů původních plemen.

reklama

Odborným garantem uchování a využití genetických zdrojů ryb je Fakulta rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Problematika šlechtění a plemenitby hospodářsky využívaných ryb spadá do gesce Rybářského sdružení České republiky.

V současné době uchovávají zdroje jedenáct nízkoužitkových plemen kapra, jsou to například – Žďárský lysec, Žďárský šupináč, Jihočeský kapr šupinatý, Mariánskolázeňský kapr šupinatý, Milevský lysec, Jihočeský lysec, Telčský lysec, Pohořelický lysec a Třeboňský šupináč.

reklama
Související články
Stav beztíže, kosmické záření, pozemští mikrobi i vlastní imunita – to všechno dává astronautům při pobytu v kosmu zabrat. Jenže na rozdíl od technických problémů v tomto ohledu řešení ještě není ani na obzoru. Málokdy je tak zjevné, jak důkladně jsme s prostředím na Zemi srostlí. Pro přežití ve vesmíru zdaleka nestačí zajistit kyslík. Těžkým oříškem […]
V antickém Římě žili stavitelští géniové. Jak jinak by bylo možné vysvětlit, že zatímco dnešní stavby se začnou rozpadat po pár desetiletích, ty jejich stojí dodnes. A takový římský Pantheon, starý zhruba 2000 let, dokonce stále drží rekord pro největší betonovou kopuli… Staří Římané byli mistry, co se týká stavebnictví a projektování. K jejich možná […]
Zápasy udatných gladiátorů, bojujících často o vlastní život, bavily publikum v Římské říši. Málokdo by předpokládal, že se odehrávaly i v chladné římské provincii zvané Britannia. Nyní pro to mají badatelé důkaz! Roku 1853 byla v Colchesteru, městě ležícím v jihovýchodní Anglii, asi 100 kilometrů od Londýna, v hrobě pocházejícím z římské éry nalezena hliněná […]
Zatímco celé město už ulehlo k spánku, profesor se ve své laboratoři probral k životu. Právě tma mu umožňovala pokračovat ve výzkumu. S fluorescenčními stínítky pátral kolem výbojové trubice po neviditelném záření. Podivín? Kdeže! Objevitel neocenitelného… Existence některých neviditelných paprsků, které bylo možné experimentálně dokázat, i když lidskému oku zůstávaly neviditelné, byla vědcům dobře známá už dávno před […]
Globální oteplování a s ním související změny klimatu jsou tématem dneška. Pravděpodobně však měly vliv i na zánik některých starověkých a středověkých kultur a civilizací. Nepodlehly jim však bez boje. Například v africkém Dzimbabwe dlouho vzdorovali suchu díky důmyslnému systému hospodaření s vodou… Dzimbabwe bylo nejstarším známým větším městem jižní části Afriky. Mezi 11. a […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz