Sluneční soustava v malém. Tak občas astronomové přezdívají systému měsíců, který se vytvořil u největší planety sluneční soustavy Jupiteru. Některé z těchto měsíců jsou celkem nevýznamné kusy skal, avšak jiné jsou z vědeckého hlediska nesmírně zajímavé, a dokonce je na ně upřena i pozornost astrobiologů pátrajících po mimozemském životě..

V současnosti je v katalozích psáno, že Jupiterova měsíční rodina čítá 79 objektů. Zatím posledních dvanáct objevila sonda Juno, která k páté planetě dorazila po pětileté cestě před čtyřmi roky. Ty první našel ve svém dalekohledu již Galileo Galilei (1564–1642) a mimo jiné na základě tohoto objevu poukázal na neudržitelnost geocentrického vidění světa. Io, Europa, Ganymed a Callisto bývají dodnes označovány za galileovské měsíce.

Z měsíce Io by byl nešťastný každý kartograf. Překreslovat totiž každých několik dnů mapu celého tělesa není žádná legrace. Podle odhadů se na tomto tělese nachází na 400 aktivních sopek chrlících síru a jiné sloučeniny.

Hlavně díky sopečným mračnům a lávovým proudům vypadá Io jako vaječná omeleta nebo jako pizza.

Neklid měsíce má na svědomí Jupiter. Silná radiace a slapové síly mají tendenci vnitřek Io pořádně rozbouřit. Vnitřní části tělesa se tak v hloubce 50 kilometrů taví do konzistence rozbředlého sněhu. „Myslím, že je zajímavé, že jsou „oceány“ ve všech čtyřech Galileovských měsících, ale tohle je oceán magmatu,“ popisuje Bob Pappalardo z Jet Propulsion Laboratory NASA v americké Pasadeně.

Bublající a vybuchující barevná hmota měsíce Io je zajímavá i pro chemiky. „Je to úžasné místo. Je to největší sopečná lokalita ve sluneční soustavě, a zatím zřejmě i v nám známém okolním vesmíru,“ neskrývá svou fascinaci měsícem Io Arielle Moulletová z Harvard Smithsonian Center for Astrophysics.

Síra je zde na každém rohu. Kdyby si nějaký bláznivý průzkumník sundal na měsíci Io ochrannou přilbu, poslední, co by cítil, by byl zápach zkažených vajec.

Europa je vnitřním složením nejspíše podobná velkým terestrickým planetám. Hlavní minerální zastoupení v horninách připadá na křemičitany. Okolo silikátové kůry a pláště se nachází oceán tekuté vody o tloušťce přibližně 100 km obepínající celé těleso. Nad ním se nachází ledový obal.

Už sonda Galileo přinesla informaci, že Europa má indukované magnetické pole, které ovšem nutně potřebuje nějakou podpovrchovou vodivou vrstvu. Na 99,99 % je tato vrstva tvořena vodním oceánem. Měření naznačují, že ledový příkrov Europy se otočil, což by při pevném propojení s pláštěm bylo nemožné.

Při teplotách okolo —170 °C, jaké na Europě panují, je led nesmírně tvrdým nerostem. Zdejší povrch je hladký, charakteristické pro Europu jsou pak dlouhé praskliny křižující celé těleso. Ty vznikly pravděpodobně popraskáním ledové kůry v důsledku série erupcí teplejšího ledu směrem k povrchu.

Nejen Io, ale i Europa a také Ganymed se pohybují uvnitř Jupiterova radiačního pole. To by pro případnou budoucí stálou základnu na jejich površích znamenalo zásadní problém, avšak Jupiterova radiace je zároveň motorem mnoha chemických reakcí na Europě.

Mohou zde pak vznikat různé sloučeniny, od peroxidu vodíku až po sirné sloučeniny. Povrch Europy, téměř bez kráterů, napovídá, že je z geologického hlediska velice mladý a mezi ním a vnitřkem tělesa probíhá materiální výměna.

To by mohlo kupříkladu znamenat, že síra, která se na povrch Europy dostává z věčně navztekaného měsíce Io, může v uvnitř oceánu sloužit jako zdroj energie.

Může být tedy na Europě mimozemský život? Vyloučit se to nedá. „Europa je prioritním cílem výzkumu. Zdá se, že tam jsou základní složky důležité pro život. Ale i když máme všechny ingredience, ještě potřebujeme jiskru, která vytvoří prvotní organické molekuly,“ podotkl astronom Ron Greeley z univerzity v americkém státě Arizona.

Sonda Galileo našla důkazy existence vody i pod povrchem měsíců Ganymed a Callisto. Avšak zdejší oceán se ukrývá pod mnohem silnější vrstvou ledu, než je tomu na Europě nebo na Saturnově Enceladu, kde sonda Cassini dokonce zaznamenala gejzíry.

Ganymed je největším měsícem v naší sluneční soustavě, ba dokonce svými rozměry předčí planetu Merkur. Má kovové jádro a jako jediný měsíc ve sluneční soustavě i vlastní magnetické pole. V hlubinách Ganymedu panuje enormní tlak, odhadovaný na hodnotu gigapascalů, což znamená, že voda uvnitř už nezvládne být kapalná.

V takových podmínkách se proměňuje ve vysokotlakový led. I proto plánovači ve vesmírných agenturách počítají spíše s průnikem pod povrch Europy než Ganymedu či Callista.

Posledním z tzv. galileovských měsíců je Callisto. Ten je nejskvrnitějším tělesem ve sluneční soustavě, kam by potenciální astronaut šlápl, tam je kráter. Jupiterova magnetosféra zde vzhledem ke vzdálenosti už tolik nepůsobí.

Zatímco Europa a Ganymed mají svou – téměř neměřitelnou – atmosféru z kyslíku, ve zdejším také řídkém plynném obalu převládá oxid uhličitý.

Ganymed a Callisto jsou v podstatě měsíční bratři. Avšak kdysi dávno, před necelými čtyřmi miliardami let, se jejich cesty rozdělily. 700 milionů let byla obě tělesa podrobena intenzívnímu bombardování kometami.

Model vědců z amerického Jihozápadního výzkumného institutu ukázal, že více komet dopadalo na Ganymed, což umožnilo vytvořit jeho vnitřní stavby včetně diferencovaného jádra. To Callistu schází.

Callisto stál trochu na okraji zájmu, avšak ve studii NASA je právě on vybrán jako potenciální vesmírná základna v Jupiterově sektoru. Důvody jsou jasné, nižší radiace a stabilita povrchu. Tyto plány ovšem spadají do dlouhodobého horizontu a neuskuteční se dříve než ve 40. letech 21. století.

Další Jupiterovy měsíce jsou zpravidla malými tělesy, jejichž průměr se pohybuje v řádech jednotek kilometrů. Mezi ty větší patří k Jupiteru nejbližší Metis, Adrastea, Amaltheba a Thebe s průměrem od 16 do 168 kilometrů.

Avšak i ty jsou natolik malé a málo hmotné, že se nemohou zformovat do kulovitého tvaru. Spíše tak připomínají brambory poletující v okolí mateřské planety.

Taje světů Jupiterových měsíců v současnosti odhaluje již zmíněná sonda Juno. Je možné, že brzy její senzory zaokrouhlí počet členů zdejší měsíční rodiny na osmdesát, protože řada malých těles mohla předchozím průzkumníkům uniknout.

Už v příštím roce by k Jupiteru měla odletět evropská sonda JUICE i s českými přístroji na palubě. I od ní si lze očekávat řadu dalších objevů týkajících se Jupiterových měsíců.