Naprostá izolace od okolního světa zní pro mnoho lidí jako skvělý relax. Pro 15 dobrovolníků – 8 mužů a 7 žen – znamenala izolace vědecký experiment, v rámci nějž po dobu 40 dní pobývali ve francouzské jeskyni Lombrives.

Teplota v podzemí se nedostává nad 10 stupňů Celsia a světlo je něco, bez čeho je třeba se obejít. V jeskyni totiž panuje úplná tma. Vědci se během pokusu zaměřili především na to, jak se bez pravidelného střídání světla a tmy účastníkům mění biorytmus, jak to ovlivňuje jejich spánek a do jaké míry se na tyto podmínky dokážou adaptovat.

Lidé v jeskyni neměli žádné informace o tom, jak ubíhá čas venku a řídili se jen vlastními biologickými hodinami. Podle vědců měla většina z nich dojem, že pod zemí strávila mnohem kratší dobu, než tomu bylo ve skutečnosti.

Po více než měsíci, kdy pokus skončil, skupinka konečně mohla znovu spatřit sluneční paprsky, před kterými se však musela nějakou dobu chránit pomocí speciálních tmavých brýlí, aby se jim nepoškodil zrak.

Téměř všichni účastníci vypadali unaveně, dvě třetiny z nich ale podotklo, že by v jeskyni pobyly ještě o něco déle, aby mohly dokončit projekty, jež si během expedice naplánovaly. „Je velice zajímavé sledovat, jak se ta skupina navzájem synchronizovala,“ řekl Christian Clot, který projekt nazvaný Deep Time (Pohroužený čas) vedl.