Pokud na něčem pracujete desítky milionů let, tak jako včely na produkci medu, musí to dosáhnout takřka dokonalosti. Med se nekazí, nemnoží se v něm mikroorganismy. Na pouhý „výzvratek“ natráveného obsahu včelího žaludku je to slušná bilance.
A med manuka je pak diamantem mezi medy. Proč?
Med je vysoce kalorická železná zásoba, která má včelám zaručit přežití do dalšího jara. Živí se jim vyvíjející se larvy i dělnice, které díky němu generují teplo pro úl. Je to superpotravina tvořena ze 181 různých substancí.
Obsahuje 78 procent fruktózy a glukózy, 17 procent vody, 1 procento pylu a další vitamíny, enzymy, aminokyseliny, proteiny, včetně 28 různých minerálů. Doslova koncentrovaná energie, jež nemá v přírodě obdoby.
A stojí za ní hodně práce. Jedna čajová lžička medu vyžaduje 499 cest od louky k úlu, 49 900 navštívených květů, 760 nalétaných km a celoživotní (7týdenní) práce minimálně jedné včely. Tohle je „normální“ med, manuka má ale ještě něco jiného.
Medová alchymie
Jde o novozélandský a australský druh medu z rostliny balmín metlatý (Leptospermum scoparium). Tato rostlina, nazývaná původním domorodým názvem právě jako manuka, je nejrozšířenější druh rodu balmín, pěstuje se pro své květy a v poslední době i pro objevené léčebné účinky.
Med manuka byl produkován včelami dovezenými ze starého kontinentu, ale v prvních desetiletích po příchodu Evropanů (na počátku 19. století) nepřitahoval pozornost z důvodu své specifické chutě. Teprve v 30.
letech minulého století, kdy bylo zpozorováno, že dobytek spásající lidmi odmítaný med není nemocný, se medu začala věnovat pozornost.
První med s neobvyklými přírodními vlastnostmi
Původní obyvatele ostrovů – Maorové – a první osadníci měli ve zvyku žvýkání mladých výhonků keřů manuka a pít nápoje z jeho semen za účelem léčby úplavice a průjmu. Odvar z listů pomáhal zmírnit příznaky infekce močových cest a zmírnit horečku.
Naproti tomu odvar z kůry se používal ke zmírnění zácpy a koliky, otoku očí a pomáhal zmírnit účinky popálení. Používal se jako prostředek na uklidnění a na pomoc při usínání.
A pak se do práce pustily evropské včely…
Může za to methylglyoxal?
Manuka med je dodnes předmětem rozsáhlých vědeckých výzkumu o jeho pozoruhodných vlastnostech, které jej odlišují od ostatních medů a činí ho tak po celém světě vysoce ceněným. A velmi drahým – 250 gramů stojí běžně přes 1000 korun.
Výroba medu manuka vyžaduje zvláštní péči a rozsáhlé zkušenosti. Med je výjimečný hlavně kvůli přirozeně se vyskytující sloučenině methylglyoxal (MGO; C3H4O2). Jedním z předních výzkumníků zkoumajících vlastnosti medu je prof.
Thomas Henle, autorita v oblasti analýzy potravin v Evropské Unii. Spolu se svými spolupracovníky na Technické univerzitě v Drážďanech zjistil, že jediný faktor odpovědný za specifické vlastnosti medu, je právě methylglyoxal.
Tato sloučenina se vyskytuje v medu manuka v nebývale velkém množství, které není dostupné nikde jinde. Výsledky výzkumů prof. Henleho byly publikovány v Molecular Nutrition & Food Research Journal v lednu 2008.
Více informací naleznete zde: www.medymanuka.cz.
Nenechte si ujít další zajímavé články
