Byla to mise, která měla trvat pouhých 90 dní. Technologové v NASA sice doufali, že tato doba by mohla být překročena, ale rozhodně nečekali to, co se nakonec stalo. Nevelký rover Opportunity brázdil povrch planety mnohem déle a ze tří měsíců se vyklubalo hned těžko uvěřitelných čtrnáct a půl roku.
Jestli si nějaký vesmírný aparát zaslouží označení vesmírný dříč, je to právě Opportunity..
13. února 2019 měli mnozí pracovníci NASA v očích slzy. Ne, naštěstí nedošlo k žádné kosmické tragédii, ale důvod ke smutku tu přece jen byl. NASA ten den definitivně vzdala pokusy znovunavázat spojení s roverem Opportunity.
„Dnes, po více než 800 pokusech kontaktovat vozítko Opportunity, ohlašujeme konec úspěšné mise na Marsu,“ napsal na Twitteru ředitel NASA Jim Bridenstine.
Populární Oppy, jak se vozítku v NASA přezdívalo, se naposledy ozval v červnu 2018. Tehdy se nad Marsem přehnala celoplanetární prachová bouře, která již značně opotřebovanému vozítku zasadila poslední ránu.
Středisko na Zemi se poté ještě více než půl roku pokoušelo Oppyho oživit, nicméně marně. Ale i tak se Opportunity zásadním způsobem zapsal do dějin výzkumu Sluneční soustavy.
Na Marsu slavné vozítko přistálo 25. ledna 2004, 21 dní po svém dvojčeti roveru Spirit. Sonda tehdy vletěla do řídké marsovské atmosféry rychlostí 20 920 km/hod. Poté přišly ke slovu padák a pomocné trysky, které sestup vozítka brzdily.
Před dopadem na povrch se nafoukly vzduchové polštáře, jež umožnily měkké přistání.
Opportunity na povrch planety dopadl jako fotbalový míč, když se několikrát odrazil a poté kutálel po členité marsovské krajině. Patnáct minut napětí ve vesmírném středisku NASA přerušil signál, že sonda dorazila na místo určení v pořádku a neporušená.
Identické dvojče Spirit v té době již mělo za sebou první metry na Marsu. Jako první stroj původem ze Země si zkusil, jaké to je brousit horniny na jiné planetě. I on nakonec mnohonásobně překročil plán své mise, poslední svou zprávu odeslal v roce 2010.
Za ta léta výzkumu si Oppy zažil svoje. V roce 2005 na téměř dva měsíce uvízl v písečné duně. Mnohými byl již odepisován, ale kousek po kousku s ohromnou trpělivostí se ze zrádné pasti, později pojmenované pekelná duna, dostal.
Měl natolik odvahy, že z téměř osudového místa neprchnul, co mu kolečka stačila, ale vrátil se a dunu podrobně prozkoumal.
Rover odkázaný na sluneční baterie občas zápolil s nedostatkem energie. Na vlastní kůži si několikrát zažil, jak vypadá marsovská bouře. Ta poslední se mu nakonec stala osudná…
Jeho největším a vskutku převratným objevem byl nález minerálu jarositu. Ten byl prvním neklamným důkazem, že i na Marsu kdysi dávno zurčely potůčky, tekly řeky a šplouchala jezera.
Že Mars není vodyprostý pak potvrdily i další výzkumy. Na Marsu se kdysi pravděpodobně rozkládal rozsáhlý oceán a se silnými solnými roztoky v kapalném skupenství se lze na čtvrté planetě setkat dodnes.
V roce 2015 Opportunity překonal maratónskou vzdálenost 42 kilometrů a 195 metrů a přes určitá opotřebení pokračoval ve své spanilé jízdě dál. O rok později se dočkal již několikátého prodloužení své mise.
Tehdy po téměř 45 kilometrech cesty při průměrné rychlosti jeden centimetr za vteřinu (méně než 0,04 km/hod.) rover dorazil do údolí zvaného na počest jeho výkonu Marathon.
Pro toto místo hovořily především dvě věci, sklon krajiny, která i v zimním období umožňovala vozítku slušný příjem energie ze Slunce, a také složení půdy. Právě zde se nacházelo nemalé množství jílovitých minerálů, které jsou neklamnou stopou, že zde kdysi byla voda v kapalném stavu.
Písečné a prachové bouře, ultrafialové záření snadno prostupující řídkou atmosférou a náročný terén se nutně na vozítku musely podepsat. Už z některých „selfíček“, které Oppy pořídil, bylo patrné, že jeho solární panely jsou pokryté prachem a nemohou tedy přijímat tolik energie jako v dobách, kdy se jeho kolečka poprvé roztočila jízdou v rudém písku.
Ta kolečka, ve kterých se během let objevily díry a některá z nich přestala fungovat. Roveru též odešla paměť, která dovolovala ukládat informace i v momentě, kdy je nebylo možné odeslat.
I přesto rover putoval dál až do oné osudné bouře. Ta znemožnila znovunabíjení jeho baterií a tím mimo jiné vysadila z provozu jeho ohřívače. Nebohý Oppy tak v rudé pustině umrzl…
Opportunity stal jedním z největších zázraků lidské techniky. Ředitel projektů marsovských roverů při NASA John Callas vyzdvihl v této souvislosti dvě věci: vysoce účinné baterie, které zvládly 5 000 nabíjecích cyklů a v roce 2018 ještě disponovaly 85 procenty kapacity, a také proudění marsovské atmosféry, která, ač řídká, čas od času sluneční panely vozítka očistila.
Oppyho čas se tedy naplnil. Ale výzkum na Marsu pokračuje dál. Od roku 2012 na rudé planetě pracuje rover Curiosity. I stacionární sonda InSight se už pustila do vrtání pod rudý povrch. V nejbližší době by navíc na Marsu měla přistát dvě další vozítka, jeden americký a druhý evropský.
Zda ovšem některý z nich překoná fantastické rekordy roveru Opportunity, to se teprve uvidí.
