Roztroušená skleróza je chronické zánětlivé neurologické onemocnění. Postihuje dvakrát častěji ženy než muže a začíná většinou mezi 20. a 40. rokem věku. Onemocnění v úvodní fázi charakterizuje zejména zánět nervového systému, konkrétně mozku a míchy..

Navzdory názvu „skleróza“ ale se zapomínáním ve stáří nemá nic společného. Přesto, že jde o velmi závažnou diagnózu, její přesná příčina stále není známa.

Posuny v léčebných možnostech jsou v posledních letech veliké, lékaři mají k dispozici celou škálu moderních léků. V případě České republiky jsou pacienti s roztroušenou sklerózou (RS) v péči specializovaných neurologů.

Ti působí v 15 RS centrech, která se nacházejí například v Praze, v Olomouci nebo Brně. Klíčovými prvky v péči o pacienty jsou včasné rozpoznání nemoci a sledování jejího vývoje, což v kombinaci s vhodnou medikací může výrazně zlepšit kvalitu života.

Roztroušená skleróza postihuje především mladé lidi a vyskytuje se převážně v mírném pásmu severní polokoule. V Česku se onemocnění týká 170 až 200 nemocných na 100 000 obyvatel, což představuje 17 až 20 tisíc pacientů.

Jedná se o autoimunitní onemocnění, při němž dochází k rozvoji zánětu v mozku a míše. V důsledku těchto procesů pak pacient pociťuje projevy nemoci, mezi které se řadí např. zánět očního nervu, mravenčení na polovině těla, únava, špatná koordinace pohybů aj.

Tyto projevy přicházejí zpočátku ve formě tzv. atak, které jsou obdobími, kdy pacient příznaky nemoci pociťuje. Ataky trvají nejméně 24 hodin, většinou ale dny, méně často týdny.

Při detailním pohledu dochází v případě roztroušené sklerózy k tomu, že imunitní systém, který normálně chrání organismus před infekcemi, v tomto případě chybně napadá své vlastní tkáně.

„Autoreaktivní imunitní buňky se dostávají do centrálního nervového systému a následně zde produkují řadu zánětlivých látek pro nervová vlákna. Nervová vlákna jsou v podstatě nervové výběžky, které jsou součástí neuronů a s jejichž pomocí spolu neurony komunikují.

Tato nervová vlákna na sobě mají ochranný myelinový obal, k jehož poškození dochází právě vlivem zánětlivého procesu v mozku a míše. Poškození ochranných myelinových obalů pak způsobuje zpomalení přenosů informací z centrálního nervového systému do těla, a přestože zde částečně dochází k obnově obalů, vznikají také jizvy.

Čím více jizev, tím více se přenos zpomaluje a projevy nemoci jsou stále výraznější,“ vysvětluje prof. MUDr. Jan Mareš, Ph.D., MBA, zástupce přednosty Neurologické kliniky FN Olomouc.

Ve skutečnosti to pak vypadá například tak, že má pacient problémy s chůzí nebo rovnováhou. V průběhu nemoci se mohou projevit i poruchy myšlení, v žádném případě se však nejedná o zapomínání u starých lidí, s čímž může být název roztroušená skleróza mylně spojován.

Nejčastější formou roztroušené sklerózy je forma nazývaná jako relaps-remitentní, u které se střídají ataky (relapsy) a klidová období (remise). Jelikož roztroušená skleróza postihuje jakoukoli část mozku a míchy a způsobuje v nich zánět, projevy ataky mohou být různorodé.

Mezi ty nejčastější patří zánět očního nervu, který se projevuje rozmazaným nebo dvojitým viděním či výpadky zorného pole. Dále se mezi ně řadí mravenčení na polovině těla, špatná koordinace pohybů, ale také únava, poruchy soustředění nebo i závratě.

Pokud má organismus dostatek sil se s nemocí vyrovnat, pacient si v počátcích po odeznění ataky ani nevšimne, že se v jeho těle něco dělo, a funguje dál zcela normálně. Dle lékařů je tato forma či fáze roztroušené sklerózy nejlépe ovlivnitelná léčbou.

Přesné příčiny onemocnění nejsou stále známy. Předpokládá se však, že na rozvoj roztroušené sklerózy má vliv dědičná dispozice, nedostatek vitamínu B a D nebo i znečištěné životní prostředí, kdy dochází k narušení obranyschopnosti organismu.

Spouštěčem může být ale i některá virová nebo bakteriální infekce, případně dlouhotrvající stres a zátěž. Zda má stres tak zásadní roli v aktivaci zánětlivého či autoimunitního procesu, však není dosud zcela potvrzeno.

Mezi základní určení diagnózy patří vyšetření pomocí magnetické rezonance a mozkomíšního moku. Po těchto vyhodnoceních lékaři mohou u velké části pacientů s jistotou říct, zda se jedná o roztroušenou sklerózu, či nikoli.

Co se týká léčby roztroušené sklerózy, lékaři rozlišují mezi akutní terapií a dlouhodobou. V případě akutní léčby se léčí každá ataka, a to kdykoli, jak na začátku onemocnění, tak i tehdy, kdy se pacient s nemocí léčí dlouhodobě.

„Terapie ataky spočívá v podání protizánětlivě působících kortikosteroidů, nejčastěji nitrožilně. Terapie dlouhodobá má pak za cíl zpomalit celkový průběh choroby, zredukovat počet atak a pokud možno předejít rozvoji invalidity,“ upřesňuje profesor Mareš.

Léčba roztroušené sklerózy však není pouze o podávání léků. Pacient ji může podpořit také vyvarováním se stresu a cvičením prováděným za pomoci fyzioterapeutů.