Vzácné kovy jsou nepostradatelné pro funkci přístrojů, jakými jsou mobilní telefony, počítače nebo fotoaparáty. Zásoby surovin se však tenčí a jsou značné omezené. Snahou odborníku z celého světa je tak nalézt jiné zdroje, z nichž by bylo možné tyto prvky získat..
Skupině vědců z Centra ALGATECH Akademie věd ČR se ve spolupráci s rakouskými kolegy podařilo recyklovat vzácné kovy z elektronického odpadu. Využili k tomu jednoduchého, a přitom neobyčejně odolného pomocníka – červenou řasu.
„Prvky vzácných zemin jsou vyčerpatelný zdroj. Navíc přes devadesát procent produkce drží Čína, která si diktuje cenu prodeje a těžbu provádí z ekologického hlediska v naprosto katastrofálních podmínkách.
Proto se snažíme najít sekundární zdroje. Mezi ně patří například i elektronický odpad,“ sdělila vedoucí výzkumného týmu Milada Vítová.
Při recyklaci je příroda jedním z nejdůležitějších činitelů. Exponované řasy do sebe absorbují prvky vzácných kovů, které získají z luminoforu – z rozemletého prášku elektronického odpadu (mobily, monitory, zářivky apod.).
Výsledkem procesu je biomasa, jež obsahuje vzácné kovy a kterou lze využít jako hnojivo, v případě jejího spálení se pak získávají samotné kovy.
Jednou z překážek, na níž vědci při svém výzkumu narazili, je zákal, jenž vnikl přidáním rozemletého prášku. Organismy tak postrádaly světlo potřebné pro získání energie. Odpovědí na tento problém se ukázala být velice odolná řasa Galdieria rostoucí heterotrofně, tedy bez potřeby světla.
„Nejenže nepotřebuje světlo, ale nevadí ji ani vysoké teploty a kyselé prostředí. Vydrží toho opravdu hodně, naši studenti ji proto přezdívají Iron Man,“ popisuje vlastnosti klíčového pomocníka Vítová.
Elektronický odpad ale není jediným zdrojem vzácných kovů, jenž mají vědci v úmyslu využít. Velkou naději vkládají i do tzn. červeného kalu. „Jedná se o vedlejší produkt výroby hliníku, který se tvoří v obrovském množství a skladuje se v nádržích.
Ukládá se do něj i velké množství vzácných zemin. Rádi bychom proto červený kal využili jako sekundární zdroj, odkud můžeme tyto suroviny získávat,“ předestírá budoucí plány Milada Vítová.
