Profesor Miroslav Bárta: Můj svatý grál? Objevit hrobku Imhotepa

100 let české egyptologie. Fenomenální objevy, pot a krev

Kredit českých vědců v Egyptě jakoby sahal na špičku pyramidy. Zatímco staří Egypťané potřebovali tisíce let na vytvoření dějin, čeští egyptologové je rozkrývají zhruba půlstoletí. Stejné číslo letos slaví v pořadí sedmý ředitel Českého egyptologického ústavu prof. Mgr.

Miroslav Bárta, Dr. Mezinárodně uznávaný vědec, neustále v pohybu, pokorný k tradici svých předchůdců a držitel koncese pro archeologické výzkumy v Abúsíru.

Exkurze do Egypta a exkluzivní rozhovor na téma:

… kolik lidí v Česku umí číst egyptské písmo?

…jak respektovaná je česká egyptologie ve světě?

…čím výjimečné jsou české objevy?

…a co Čechy tak táhne k egyptským památkám?

Čtvrtý rozhovor časopisu 21. STOLETÍ

Vizitka

Prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr.

Narozen: 1969

Ředitel Českého egyptologického ústavu a ředitel koncese pro výzkum v Egyptě.

Profesorem pro obor egyptologie byl jmenován před 10 lety. Mezi hlavní oblasti jeho vědeckého zájmu patří archeologie a historie 3. a 2. tisíciletí přn. l.. Intenzivně se zabývá vztahem člověka a krajiny ve starověku, vývojem, kolapsy a srovnávacím studiem komplexních společností.

Od r. 2009 začal s výzkumy i v Súdánu. Kromě archeologické činnosti v Egyptě (od r. 1991) vedl první detailní satelitní mapování pyramidových polí provedené v letech 2002–2003, v letech 2003-2010 vedl výzkumy v egyptské Západní poušti a od r.

2011 vede výzkumy lokality Abúsír. Od r. 1998 přednáší na FF UK v Praze, v letech 2003–2004 působil jako profesor egyptologie na University of Pennsylvania (PA, USA). Profesor Bárta je členem mnoha mezinárodních organizací a Učené společnosti České Republiky.

Jeho poslední česká publikace – Příběh civilizace. Vzestup a pád stavitelů pyramid (Academia 2016) se věnuje vzestupu a pádu doby Staré říše v mezioborové perspektivě.

Jaký je pocit odhalit něco, co leželo pod pískem 3000-4000 let?

Stále naprosto úžasný. Přivádíte zpět do života civilizaci, události, lidské osudy. Procesy, které už dávno zmizely, o nichž nikdo nevěděl. Vytváříte světy, které se navracejí z minulosti. Svým způsobem je to jedno z mála možností cestování časem.

V minulosti se mumie kradly, topilo se s nimi, vykrádaly se hrobky a pyramidy. Dá se odhadnout, kolik nálezů lidstvo ztratilo?

Taková otázka není často kladená. Upřímně řečeno při vědomí toho, co znám, z literatury, z konferencí, tak se tímto problémem nikdo příliš seriózně a systematicky nezabýval. Nicméně bych si dovolil na základě toho, jak vypadal Egypt před dvěma stoletími a dnes, odhadovat, že zmizela větší polovina kulturního dědictví Egypta.

V roce 1998 jste otevřeli sarkofág s mumií vysokého kněze a správce faraónova paláce Iufaa – to by mělo být poprvé od roku 1942, co archeologové nalezli nějakou neporušenou hrobku. To by i vysvětlovalo, jaké obrovské množství dědictví bylo ztraceno…

Myslím si, že to tak je. Asi jsme byli opravdu první po tak dlouhé době, kdo odkryl hrobku takového významu. Tedy po unikátním objevu královských hrobů z pozdní doby v Tanidě (kdysi královské město, pozn.

red.) během 2. světové války. Nicméně v případě Iufaovy šachtové hrobky jsme byli v nezáviděníhodné situaci, protože pohřební komora s pohřební výbavou byla zhruba 25 metrů pod zemí. A tím jak v Egyptě dochází k vzestupu hladiny podzemní vody, byla celá prostora postižena obrovskou vlhkostí.

Většina nálezů byla rozpadlá. Takže to byla velká výzva nejen archeologicky a vědecky, ale i restaurátorsky.

Čeští egyptologové patří k nejlepším na základě výsledků, třebaže jsme malá země. Před 19 lety jste objevili 4500 let starou zachovalou hrobku soudce a vysokého úředníka Intiho, který žil v době jednoho z prvních faraonů.

K tomu zmíněný Iufaa a jeden z posledních velkých objevů bylo otevření hrobky hodnostáře Kairese. Dají se ty objevy nějak porovnat?

Do jisté míry. Je tam vždy nějaká „materiální substance“, kterou porovnáváte ve vztahu k ostatním. „Soutěž“ o to, kdo našel něco „hezčího“. To je první fáze. Druhá fáze spočívá ve zpracování a vyhodnocení nálezů.

Přidaná lidská hodnota pak spočívá v tom, co je daný vědecký tým schopen s daty, soubory a nálezy dělat. Kam až je schopný dojít v oblasti interpretací, výkladu a začlenění do širšího historického rámce, jak v té civilizaci samé tak v mezicivilizačním srovnávání.

A tam jsou rozdíly?

Obrovské. To se teprve ukáže, jak kvalitní vědecký tým a instituce jsou.

Jak kvalitní je česká věda v očích samotného Egypta?

Myslím si, že si stojíme dobře. Členové našeho ústavu jsou pravidelně jmenováni do různých komisí Ministerstva pro památky. Existuje dlouhá a hluboká spolupráce v oblasti výchovy mladých vědců. Za vše mluví fakt, že Egypťané nám poskytují mimořádné podmínky pro organizování výstavy na příští rok ke 100 letům české egyptologie a k výročí českých výzkumů (je to 60 let, co Češi v Egyptě pracují, pozn. red.).

Všechno ukazuje na to, že si nás skutečně považují.

Ještě ke Kairesovi… Čím se architektura jeho hrobky tak vymyká?

Je to její poloha, která nás přivedla k tomu, že jsme se na ní zaměřili. Byla vybudována severně od pyramidy panovníka Neferirkara (2415–2405 př. Kr.), což byl jeden z králů 5. dynastie pohřbený v Abúsíru.

Už během výzkumu jsme věděli, že musí patřit vysoce postavenému hodnostáři, nebo členovi královské rodiny, což v době 5. dynastie v 25. a 24. století před Kristem byly dost odlišné věci. Abyste rozuměl – to, že jste byl členem královské rodiny jako princ, znamenalo, že jste v administrativě státu neměl moc rozhodující pozici.

Během výzkumu se ukázalo, že hrobka je unikátní a celkem překvapivě má bazaltové dláždění, jak v kapli, tak v oblasti vstupu do kaple. Černý bazalt byl symbolem znovuvzkříšení panovníka, byl používán jenom v královských komplexech.

V rámci celého 3. tisíciletí není žádný jiný doklad jeho užití v architektuře nekrálovské hrobky mimo hrobky Kairese.

A hlavně jste nevěděli, jestli vůbec byl skutečný…

To jméno je známo ze seznamu bájných egyptských mudrců, který vznikl v době Nové říše (v době vlády 18.–20. dynastie; přibližně 1550–1069 př. n. l., pozn. red.), to znamená o víc jak tisíc let později.

Defilé mudrců je vedeno Imhotepem, pak je tam Ptahhotep, Kagemni, Amenhotep… Jedním z nich je i právě Kaires a mělo se dlouho za to, že neexistoval. Bylo to jméno, které ze Staré říše až na dva reliéfní zlomky nebylo známo.

No a my jsme shodou okolností loni objevili a prozkoumali tuto hrobku, která měla architektonicky zcela unikátní rysy. A na základě dochovaných jmen a titulů jsme ji připsali právě jistému Kairesovi, což je jediný Kaires se svoji hrobkou z 3.

tisíciletí tohoto typu, takže si myslíme, že na 99 procent je to on. Navíc v pohřební komoře měl žulovou sochu, která také nesla jeho jméno, a díky tomuto nálezu jsme mohli dokázat jednu z našich dlouholetých hypotéz – totiž, že staří Egypťané umisťovali sochy nejen do nadzemní části hrobek, do kaplí, do serdábů, ale i do podzemí.

Jak vlastně probíhá průzkum? Máte vytipovanou lokalitu, kopete, narazíte na hrobku a pak podle hieroglyfů určíte, kdo byl tím pochovaným. U Setibhor to tak bylo…

Funguje to tak, že většina práce se děje v těchto pracovnách (rozhlédne se po neuvěřitelně zařízené kanceláři s géniem loci; Egyptologický ústav leží nedaleko Staroměstského náměstí v Praze, pozn. red.).

Musíte znát do detailu dostupnou literaturu , musíte znát vztahy a vývojové tendence období, které zkoumáte. Pak samozřejmě velkým pomocníkem jsou nedestruktivní metody, kam patří geofyzikální metody, kterými měříte, co se nachází pod pískem.

Získáváte tvary objektů. Pak je to satelitní snímkování, nebo snímkování z dronů, které jsme dokončili v září. To vám ukáže naprosto jiné perspektivy než ze země, jakým způsobem je utvářen georeliéf lokality…

…A samozřejmě musíte mít koncesi na průzkum.

Ta se udělujte vždy na jméno, na konkrétního člověka, ne na instituci.

Archeologická lokalita v Abúsíru

A Abúsír je na vás…

(kývne)… a na základě těchto znalostí, předchozích výzkumů, povahy objektů, jejich datace, jejich zařazení do společenského a historického rámce té doby, musí padnout rozhodnutí, kde se bude provádět výzkum.

Vždy je v tom spousta peněz, takže to rozhodnutí musí být pokud možno co nejodůvodněnější.

Kolik asi tak stojí průzkum?

Prostředky na každou jednu expedici se pohybuji v řádech milionů korun. Největší náklady jsou přirozeně lidé. Musíte je tam dostat, musí tam nějak existovat, diety, zaplatit vědce, analýzy, místní síly, ostrahu, náklady na rekonstrukce památek a jejich restaurování.

Právě poslední dvě aktivity jsou nesmírně důležité a hrají zásadní roli ve smlouvě o spolupráci mezi našimi zeměmi. Velké náklady představuje i zpracovávání a syntéza získaných poznatků a dat trvající zpravidla mnoho měsíců až několik let, kterého se – vzhledm k unikátnosti našich výzkumů – účastní odborníci z celého světa.

Jaký vypadá běžný harmonogram denní práce na lokalitě?

Pracuje se 6 dní v týdnu. Den začíná v 5.30 ráno a končí v terénu ve 2 odpoledne. Člověk toho má plné zuby a pak je odpolední nebo večerní fáze zpracovávání dat a příprava a další den. Takže za pár týdnů jsme rádi, když se dostaneme domů (smích).

Takhle se kope jeden dva měsíce základního výzkum menšího objektu řekněme o rozměrech 20 x 30 metrů, což je kapka v moři Abúsíru, a pak následuje několik let vyhodnocování všech nasbíraných dat ve zhruba 10členném týmu.

Výzkum běží na jaře nebo na podzim, kdy na Egypt připadá klimaticky nejlepší období. V průběhu výzkumu, nebo následného zpracování nálezů ve skladech se tam střídají odborníci podle svého zaměření. Od IT, přes paleoekologii, antropologii, technické obory, až po vlastní archeology a egyptology.

Celý proces přípravy, vlastní exkavace a následného zpracování trvá nesmírně dlouho a je i logisticky poměrně složitý .

Kdy jste vy byl naposledy v Egyptě?

Na jaře, protože mám mimo jiné americký grant na výzkum jedné slavné hrobky, která patřila hodnostáři Tijovi, což byl vysoce postavený úředník žijící na přelomu 25. a 24. století před Kristem. Ta hrobka je jedna z nejslavnějších v celé Sakkáře (pohřebiště sousedící s českou lokalitou, pozn.

red.), kde se nalézá například Džoserova stupňovitá pyramida, a přestože patří mezi klenoty nejen starého Egypta, ale celé Staré říše, tak dosud nebyla pořádně prozkoumaná. Podařilo se nám získat od American Research Centre in Egypt (americká vědecká organizace působící v Egyptě, pozn.

red.) grant, abychom dokončili její výzkum. Což se povedlo teď na jaře a zahrnovalo mimojiné i kompletní skenování její architektury a výzdoby. V současné době pracujeme na fotografické dokumentaci, protože našim cílem je vytvořit velkou unikátní knihu, která by popisovala architekturu, historický význam a výzdobu hrobky.

O kolika zemích, které mají své egyptologické ústavy, se vlastně bavíme?

Na naši úrovni to je asi deset patnáct ústavů. Ale jsou mnohem, mnohem mocnější… Německý archeologický ústav, francouzský, pak právě American Research Centre in Egypt a některé další… Pak jsou ústavy, se kterými se můžeme rovnat finančně a velikostí.

Pokud jde o nálezy a způsob jejich vyhodnocování v rámci trendů, které nastavujeme, tak myslím, že patříme mezi špičku.

Je to hodně konkurenční prostředí/politikaření?

Jsme v tvrdém, ale férovém prostředí konkurence. My lokalitu Abúsíru máme v držení historicky, ale pokud ji chceme udržet, musíme být skutečně respektovanou vědeckou autoritou v Egyptě a na mezinárodním fóru.

Dá se určit, kolik lidí v Česku umí číst egyptské písmo?

To jsou vesměs všechno členové našeho ústavu, nebo současní či bývalí studenti. Řekl bych tak 30 lidí v Česku.

A kolik archeologů pracuje v Abúsíru při vykopávkách?

V jednu chvíli to bývá tak osm až deset lidí, ale máme povolení na celý rok a seznam obsahuje třeba 40 až 50 lidí, kteří smějí pracovat. Jsou to lidi od Ameriky přes Japonsko po Evropu… Němci, Francouzi, Rakušan.

Co dělají Japonci na české lokalitě?

Skenují pyramidy… Máme spolupráci se spoustou univerzit, od „Břečtanové ligy“ až po Austrálii. Je to silně mezinárodní projekt, který se nám podařilo vybudovat. Myslím, že jde o největší vědecký projekt České Republiky v zahraničí.

Box

Osm výjimečných Břečtanové ligy

Tzv. Ivy League (doslova Břečťanová liga) je název sdružení osmi elitních a nejprestižnějších soukromých univerzit na severovýchodě USA. Patří sem: Brownova univerzita, Kolumbijská univerzita, Cornellova univerzita, Dartmouth College, Harvardova univerzita, Pensylvánská univerzita, Princetonská univerzita a Yaleova univerzita.

Stojí něco koncese od egyptské vlády?

Ne, ale naši povinností je mít peníze na výzkumy, mít kvalitní vybavení a pak především zrestaurovat památky. Když něco z toho písku vykopete, máte zodpovědnost za to, že památka přežije své odhalení.

Česká egyptologie letos slaví 100 let. Jak se vám navazuje na práci Františka Lexy, Zbyňka Žáby, Miroslava Vernera…?

Je to nesmírná čest a obrovský závazek. Občas se mě na to lidé ptají a já musím poctivě přiznat, že je to „pot a krev“. Víte, bez obrovského nasazení to nejde. Nejde to bez toho, abyste egyptologii věnoval víkendy, abyste si egyptologii bral na odvolenou.

Buď jste mezinárodně dobrý, nebo to nemá smysl dělat. Samozřejmě, že naše egyptologie stojí na týmové práci, která je nevyhnutelná, při povaze úkolů, které se dobrovolně nabíráme. Na druhé straně je to i hodně individuální obor.

A právě ty individuality obor postavily. Je velká výzva být součástí něčeho kontinuálního s vědomím respektu a pokory.

Jací byli staří Egypťané? Jaká byla jejich barva kůže, jaké měli geny… Blížili se spíš k Evropanům, nebo Afričanům?

To je jeden z problémů vědy, který se řeší neustále. Obecně řečeno se dá říct, že staří Egypťané byli populací vznikající na rozhraní subsaharské Afriky a východního středomoří, část populace přišla ze západní pouště v důsledku vysychání Sahary, které začalo v 7.

tisíciletí před Kristem. Část populace přicházela v pravěkých dobách z oblasti Předního východu.

Kdovíproč si archeologie uchovává auru archaické a konzervativní vědy, kde pořád převládá štěteček. Přitom se hojně využívají moderní technologie – satelitní snímky, ultrazvuky, rentgeny, lasery, radiolokátory.

To si půjčujete?

Ano, máme dlouhodobou spolupráci s archeologickým ústavem Akademie věd. Podstatnou část geofyziky například dělala pražská firma INSET. Půjčujeme si skenery, které stojí miliony, nemá cenu vybavení vlastnit.

To spektrum je velice široké. Když jsme třeba dělali satelitní snímky, tak jsme si najali americkou společnost Quickbird, která dělala spousty map do Googlu. Těm jsme dokonce zaplatili za přeprogramování satelitu, protože jsme potřebovali, aby lítal jinudy a jinak, než lítal.

Existují nějaké paralely mezi naší civilizací a civilizacemi starého Egypta? Zda se můžeme nějak poučit, ať už se jedná o centralizovanou moc, ekologii…

Myslím, že platí obecné generalizace – říkám tomu sedm zákonů. Přesně ty faktory, které vás přivedou na vrchol, jsou ty, které vás dovedou i ke kolapsu. O osudu civilizace, o její komplexitě, rozhoduje levný zdroj energie (ať už jde o vodu, uhlí, atomovou energii), když jí je nedostatek, dojde ke kolapsu.

Každá civilizace se vyvíjí v rámci své vnitřní dynamiky. Mám na mysli růst byrokracie, fungování elit, společenskou smlouvu, to jak jednotlivé části společnosti spolu vytvářejí celek a buď harmonizují, nebo ne.

Zásadní prvky představují i mandatorní výdaje, přetechnizování, přílišná komplikovanost byrokracie, obludné zbytnění právních předpisů. Důležitá je i proměnlivá nelineární rychlost těchto procesů a schopnost člověka adaptovat se na proměny vnějšího prostředí, ke kterému rovněž neustále dochází, a mění se, co jsme tady jako lidstvo.

Současné klimatické proměny nejsou výjimkou, třebaže míra našeho zavinění je podstatně vyšší, než byla třeba v pravěku nebo starověku. To jsou všechno symptomy, které se objevují v každé civilizaci, a to, jak je daná civilizace schopná se s tímto vyrovnat, rozhoduje o jejím dalším osudu.

Civilizace jsou v tomto ohledu srovnatelné a jednou z věcí, co děláme, je, že civilizace srovnáváme v dlouhodobých časových řadách. A přesně tyty momenty nám ukazují paralely se současným světem. Svým způsobem je tento specifický výzkum strategickým oborem tohoto století.

O tom svědčí mnoho našich spoluprací i nedávný seminář organizovaný pro americké bezpečnostní a ozbrojené složky v USA.

Archeologický tým kolem šéfa ústavu Zbyňka Žáby

Úpadek lze sledovat i z hlediska pohřbívání. Teď mluvím o hodně pozdním období egyptské říše. Čím víc nižší vrstva bohatla, tím víc i neprivilegovaných lidí se nechalo mumifikovat, a pohřby se odbývaly, stejně jako u jiných civilizací typu Bolívie.

Je tomu tak do jisté míry. Jak se nové způsoby pohřbívání v čase šířily, vedlo to k tomu, že docházelo k jisté „demokratizaci“ společnosti. Luxus se rozšiřoval, vytvářely se nové zájmové skupiny, které chtěly prosazovat své specifické zájmy a s jejich počtem rostla samozřejmě i ekonomická nákladnost systému.

Ten postupně pohlcoval víc a víc energie, aby se udržel, místo toho, aby dále rostl a rozvíjel se.

Jaká je vlastně časová osa budování velkých pyramid coby hrobek?

Začalo to v 27. století Džoserovou pyramidou v Sakkáře a skončilo to až v polovině 2. tisíciletí př. Kr. v Nové říši. Kolem 14.–12. století se už staví jiný typ královských hrobek v Údolí králů. Ale zase se začaly stavět mnohem větší chrámy pro kult panovníka a bohů.

Ví se, proč se přešlo z obrovských monumentálních hrobek k podzemním? Z bezpečnostních důvodů především. Bylo nutné najít nový způsob, jak chránit hrobky králů před vykrádáním. A k tomu se vyčerpala jistá část symboliky formy pyramidy.

Jaký vztah měli Egypťané ke smrti?

Věřili ve znovuzrození za určitých předpokladů (zajištění pohřbu, pohřební výbavy) s tím, že museli žít podle etického kodexu. V rámci své cesty na onen svět předstupovali před poslední soud, kde jim soudci pokládali otázky týkající se toho, jakým způsobem žili.

Pokud žili v souladu s etickým kodexem, byli vpuštěni na onen svět…

Něco jako u křesťanství posmrtný soud.

Ano.

Co by pro Vás bylo svatým grálem? Nejvyšší metou?

Pokud se bavíme o archeologickém objevu, bylo by to nelezení Imhotepovy hrobka.

A ta je přibližně…?

Musí ležet někde na rozhraní Abúsíru a Sakkáry. Nějaké dva kilometry čtvereční plochy.

To je hodně kopání.

Hodně vykopaného písku…

Z nějakého důvodu Čechy dost zajímá starý Egypt, třebaže k němu nemají ničím opodstatněný vztah. Čím si to vysvětlujete?

Egypt je oblíbená turistická destinace. Spousta lidí, i když jede k moři, tak nějakou tu památku vidí. Takže si myslí, že Egypt znají. Zajímají se, něco si k tomu přečtou. A hlavně si myslím, že je to výsledek práce několik generací českých egyptologů – nikdy u nás na ústavu nebylo zvykem, že by se egyptologie uzavírala do sebe.

Vždy jsme se snažili společnosti vracet vynaložené prostředky a podporu formou výstav, článků, přednášek, vystupování v médiích, popularizování, publikační činnosti. A v neposlední řadě jsou lidé možná vyprahlí po duchovních rozměrech svého života a starověký Egypt a jeho odkaz představují jednu z forem, která jim je poskytuje.

Kdysi dávno se jeden pražský arcibiskup ve středověku nechal slyšet, že měl rád a jedl nejčastěji veverky. Co třeba Kaires, co jedl kromě ryb, chleba a piva a co obecně jedli Egypťané?

To bylo podmíněno vaším původem. Když jste byl dělník nebo zemědělec, tak to bylo hlavně to, co jste jmenoval. Sýr, pivo, zeleninu, ryby. Pokud jste se narodil do vyšší společnosti, měl jste přístup k husám a kachnám, vínu, hovězímu.

Hovězí je dodnes v Egyptě jakousi exkluzivní formou stravy, o vínu ani nemluvě.

Jan Zelenka

Rubriky:  Archeologie Rozhovory
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce

Související články

Jedinečná příležitost vidět poslední dopis Milady Horákové

Jedinečná příležitost vidět...

V Historické budově Národního muzea se nyní mohou zájemci přijít...
Výstava věnovaná státním symbolům České republiky

Výstava věnovaná státním symbolům...

Státní symboly reprezentují naši republiku, vycházejí z jejích...
Očkujte své děti proti HPV

Očkujte své děti proti HPV

Rakovina děložního čípku, nebo genitální bradavice, to jsou jedny z několika nemocí,...
Co ukrývá bolest?

Co ukrývá bolest?

Některé bolesti hlavy mohou být život ohrožující, jiné, ač nejsou tak...
Dítě, které může kdykoli závažně krvácet

Dítě, které může kdykoli závažně...

Dítě, které se prohání s kamarády na hřišti, školka v přírodě, výlet nebo...
Obezita komplikuje početí

Obezita komplikuje početí

Cukrovka, vysoký krevní tlak a také neplodnost – to vše má na...
Dobrodružným pravěkem se Zdeňkem Burianem

Dobrodružným pravěkem se Zdeňkem...

Výstava Zdeněk Burian – Dobrodružství pravěku nabídne široké veřejnosti...
V Mexiku byla objevena dosud nejstarší a největší mayská stavba

V Mexiku byla objevena dosud...

Pomocí metody dálkového průzkumu učinili badatelé v mexickém státě...
Na cesty vyrážím zásadně s mobilem a zápisníkem, říká reálný „Indiana Jones“

Na cesty vyrážím zásadně s mobilem a...

Právem bývá nazýván Indiana Jonesem skutečného života. Rodák z...
Od první pitvy v Praze uplynulo 420 let. Trvala pět dní

Od první pitvy v Praze uplynulo...

První veřejná pitva se v Praze konala v prostorách Rečkovy koleje v dnešní ulici Karolíny...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Kuriózní povolání našich předků: Vydělat se dá i sbíráním mravenčích vajíček

Kuriózní povolání našich předků: Vydělat...

Postava v rozervaných šatech, navlečená do silných punčoch i v parném létě a s pytlem...
Způsobuje marihuana schizofrenii?

Způsobuje marihuana schizofrenii?

Závažná psychická porucha, diagnóza, která mění životy...
Revoluce ve vesnickém bydlení: Kubistický dům uprostřed chalup

Revoluce ve vesnickém bydlení:...

Živnostník Adolf Bauer (1879 – 1929) prokáže ohromnou odvahu, když si v letech 1912 – 1914 nechává na zahradě...
Největší omyly historie: Na londýnský mor zemřelo více než 75 milionů lidí

Největší omyly historie: Na londýnský...

Událost označovaná jako Velký londýnský mor zabil v 17....
Minojskou civilizaci pohřbila rozzuřená sopka

Minojskou civilizaci pohřbila...

„Nádherné,“ poznamená Minójec, když si v roce 1800 př. n. l. vybere na trhu šperk pro svoji ženu. Čilý...
Prvorepublikové VIP bydlení: Jak žil první český doktor práv?

Prvorepublikové VIP bydlení: Jak žil...

Roku 1932 vzniká v Praze na Babě projekt pro horních deset tisíc. Bohatí lidé si mohou...
Je náš život jen sen?

Je náš život jen sen?

Napadlo vás někdy, že to, co prožíváme, je pouhým snem a...
Proč dvorský dekret zakazoval dryáčnictví?

Proč dvorský dekret zakazoval...

„Ty dryáčníku!,“ vykřikne paní nakupující na trhu a žene se k jednomu ze stánků. Kolemjdoucí se za...
Kousnutí, které přepůlí buvola: Která zvířata mají nejsilnější stisk čelistí?

Kousnutí, které přepůlí buvola: Která...

Příroda nadělila predátorům mocné zbraně. Jednou z nich jsou čelisti tak silné,...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.