Zatímco většina evropských i dalších zemí se snaží vzhledem k probíhajícím klimatickým změnám zmenšovat svou uhlíkovou stopu, ČLR postupuje opačným směrem. Za 18 měsíců od začátku roku 2018 snížily veškeré státy kromě Číny výrobu uhelných elektráren o 8,1 gigawatthodin.
Za stejné období přitom Čína svou produkci zvýšila o 42,9 gigawatthodin..
Británie se při výrobě elektrické energie již dokáže obejít bez uhelných elektráren a nechává si je jen v záloze. Spalování uhlí ve velkém už v Evropě neprovozuje Belgie, Estonsko, Island, Kypr, Litva, Lotyško, Lucembursko, Malta, Švýcarsko a Norsko.
Do roku 2022 uhlí odepíšou i Francouzi a Švédové, o tři roky později se k nim přidají i Irové, Rakušané a Italové. Doba postuhelná začne v roce 2029 v Nizozemsku a v roce 2030 v Dánsku, Finsku, Portugalsku a Španělsku.
Kdy se k těmto civilizovaným zemím přidá i Česká republika, to je zatím ve hvězdách.
To Čína se přes mnohá prohlášení o potřebě boje proti klimatickým změnám vydává opačným směrem. Čína je sice signatářem Pařížské dohody o změně klimatu, avšak v zemi nyní uhelné elektrárny rostou jak pověstné houby po dešti.
Centrální pekingská vláda v roce 2014 přenesla pravomoce povolování staveb uhelných elektráren na místní úřady. Ty ji do roku 2016, kdy si je Peking vzal zpět, hojně využívaly. Studie organizace Global Energy Monitor nyní upozorňuje, že pokud chceme do roku 2030 udržet růst světové průměrné teploty do dvou stupňů Celsia oproti období před průmyslovou revolucí, Čína by měla omezit výkon svých tepelných elektráren o 40 procent.
Trendy v současné Číně nyní spíše naznačují, že v roce 2035 by země vyráběla třikrát více energie v uhelných elektrárnách, než je limit stanovený Mezivládním panelem OSN pro změny klimatu (IPCC).
Že klimatická situace není dobrá, svědčí i zpráva Světové meteorologické organizace o koncentraci skleníkových plynů. Podle ní jsou současné koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře rekordní.
