Kvalitní moderní umění si zaslouží kvalitní moderní stavbu. A pařížské sbírky mohou být v tomto ohledu klidné. Jejich domov je v budově, která je nepřehlédnutelná a která málokoho nechá chladným..

Jaké je světové hlavní město výtvarného umění? Bezesporu perla nad Seinou Paříž. Počet muzeí a galerií je zde vskutku úctyhodný, inu Francouzi jsou kulturním národem. Majestátný Louvre, rozverné d´Orsay či překvapující Piccasovo muzeum to je jen malý výčet kulturních pokladů Paříže. A nelze samozřejmě opomenout ani futuristickou stavbu Centre Pompidou.

Budova nese jméno bývalého francouzského prezidenta Georgese Pompidoua (1911–1974). Ve Francii totiž existuje zajímavá tradice, že každý prezident po sobě zanechá odkaz v podobě zajímavé budovy. A Pompidou nechal v roce 1971 vypsat soutěž na budovu, kde by svůj domov našla díla Salvatora Dalího, Vassila Kandinského, Maxe Ernsta, Marcela Duchampa a mnohých jiných.

Soutěže se zúčastnilo na 700 architektů z padesáti zemí světa. Nakonec zvítězil odvážný návrh Italů Gianfranca Franchiniho (1938–2009) a Renza Piana (*1937) a Brita Richarda Rogerse (*1933). Co jméno, to legenda mezi architekty. Na projektu se podílel i český architekt Jan Kaplický (1937–2009).

Pařížané se poté divili, cože jim to roste v centru města. Tradiční představy o architektuře zde totiž vzaly za své. Žádné hladké stěny doplněné okny. Naopak, po plášti budovy se plazily veškeré možné roury, trubky nebo eskalátory.

Barvy inženýrských sítí přitom nejsou náhodné, modrými rourami vede klimatizace, zelenými voda, elektrické vedení je žluté a červená je určena pro vše, co nějakým způsobem přesouvá návštěvníky, ať to jsou výtahy či jezdící schody.

Základním materiálem pro stavbu bylo sklo a ocel. Železná konstrukce váží 15 000 tun. Komplex je dlouhý 166 metrů, široký 60 metrů a roste do výšky 42 metrů. Celková rozloha centra pak dosahuje 7 500 m2. Převedením technické infrastruktury do exteriéru se rozvolnily vnitřní prostory.

Zde se tak nacházejí nejen výstavní síně, ale i knihovna, středisko průmyslového designu, obchody, kavárny, kinosály a další prostory s netušenými možnostmi využití.

Důležitou součástí centra je instituce zvaná IRCAM (Institut de Recherche et Coordination Acoustique/Musique). Jedná se o institut výzkumu a akustické či hudební koordinace. Nejen vědci, ale i hudebníci z celého světa zde vymýšlejí a zkoušejí nové hudební technologie. Takže neortodoxní stavba je vlastně i badatelským pracovištěm.

Přestěhování technického jádra budovy do vnějších částí přineslo i další výhody, mnohem lépe se zde udržuje a opravuje. A že opravy jsou nutné, o tom netřeba pochybovat, vždyť Centre Pompidou ročně navštíví 7 000 000 lidí.

Ti si mohou pochvalovat i další skvělý nápad autorů návrhu. Ze všech podaných plánů pouze jejich jediný ponechával půlku stavebního pozemku volnou. Před centrem tak přirozeně vzniklo náměstí, které si již žije svým vlastním životem.