Bolest na hrudi, žaludeční nevolnost, pocit nedostatku vzduchu či slabost. To jsou ty nejčastější příznaky obávaného infarktu, který u nás rok co rok postihuje desetitisíce lidí.  Srdeční infarkt neboli infarkt myokardu lze zjednodušeně definovat jako úmrtí části srdečních buněk, vzniklé na základě náhlého uzávěru nebo výrazného zúžení věnčité (koronární) tepny, která zásobuje příslušnou oblast srdce.

Typickými příznaky infarktu myokardu jsou bolest za hrudní kostí, leckdy i svírání a tlak. Tyto příznaky se šíří do krku, mandlí, případně i do levé horní části ruky. Typické je, že bolest vznikne náhle a trvá nepřerušovaně pět, deset i více minut. Nemocný se může bez zjevné příčiny potit, být dušný, mívá pocit nedostatku vzduchu. Jsou ale i pacienti, u nichž infarktová bolest vypadá jinak, a dokonce se může stát, že infarkt proběhne bez jakýchkoliv příznaků – odhaduje se, že takto nepovšimnuta zůstává každá desátá srdeční příhoda.

Jak je to se sekundární prevencí?

Srdeční infarkt se může kdykoliv opakovat. I několikrát za život. Statistiky dokládají, že přibližně každý čtvrtý pacient po prvním infarktu dostane druhý srdeční infarkt. V klinických studiích na souboru tisíců nemocných s infarktem byly zjištěny tzv. rizikové faktory, které ke vzniku infarktu přispívají. Patří mezi ně faktory ovlivnitelné jako jsou kouření, vysoká hladina cholesterolu v krvi, vysoký krevní tlak, extrémní obezita, cukrovka, nedostatečná pohybová aktivita, nadměrná konzumace alkoholu, psychický stres, i ty neovlivnitelné jako je mužské pohlaví, vyšší věk nebo dědičné dispozice. Cílem sekundární prevence je eliminace nebo minimalizace ovlivnitelných rizikových faktorů u každého pacienta po infarktu. Na základě rozsáhlého výzkumu jsou dnes doporučovány farmakologické i nefarmakologické postupy sekundární prevence, u nichž bylo prokázáno, že zlepšují další prognózu nemocného po infarktu – snižují zhoršení aterosklerózy (kornatění tepen), zmenšují pravděpodobnost další srdeční příhody a prodlužují život.

Nemocný po akutním infarktu myokardu je v České republice nejčastěji ošetřen primární angioplastikou (rychlé zprůchodnění koronární tepny prostřednictvím katétrů) se zavedením stentu do postižené koronární tepny. Při propuštění z nemocnice si pacient odnáší doporučení ohledně změny životního stylu, je poučen o dietních opatřeních, možnostech rehabilitačních programů a má správně nastavenou farmakoterapii.

Jak se z toho dostat?

Prodělat srdeční infarkt znamená dlouhodobě, či dokonce doživotně užívat léky. Farmakologická léčba v rámci sekundární prevence po infarktu je obvykle zahajována a nastavována ještě v průběhu hospitalizace. Předepsané léky je třeba užívat pravidelně a dodržovat jejich dávkování. Rozdělit je můžeme do následujících čtyř skupin:

Protidestičkové léky, které zabraňují tvorbě krevních sraženin, působí na krevní destičky a to tak, že zabraňují jejich shlukování. Moderní protidestičkové léky jsou účinnější a doporučené odbornými společnostmi. V poslední době došlo k zásadní změně v léčbě infarktu myokardu. Nově je lékaři indikován prostidestičkový lék, který se užívá dlouhodobě, a díky němuž kleslo úmrtí pacientů o 29 %.

ACE inhibitory, které zabraňují srdečnímu selhání, kdy srdce není samo schopno dostatečně přečerpávat krev.

Betablokátory, které upravují srdeční činnost, snižují krevní tlak, přispívají ke snížení rizika náhlé smrti.

Statiny, které snižují hladinu tuků (cholesterolu) v krvi a zabraňující kornatění věnčitých tepen (ateroskleróze).

Pozor na rizikové faktory aneb Doporučený životní styl

Mezi nejdůležitější nefarmakologická doporučení patří zanechání kouření. Vztah mezi kouřením a komplikacemi u pacientů s nemocemi srdce byl jasně prokázán. Úmrtnost nemocných, kteří po infarktu pokračují v kouření, je jednoznačně vyšší nežli u těch, kteří kouřit přestali. Dalším doporučením bývá často snížení tělesné hmotnosti a dietní opatření. Nemocní s nadváhou a obezitou nají zvýšené riziko infarktu myokardu. Optimalizace tělesné hmotnosti příznivě ovlivňuje i ostatní rizikové faktory rozvoje aterosklerózy, jako jsou krevní tlak, hladina glykemie i hodnoty krevních lipidů. V rámci rekonvalescence by mělo dojít i k postupnému zvýšení tělesné zátěže. Po propuštění z nemocnice pacient buď podstupuje nemocniční řízený program, individuální domácí trénink nebo lázeňskou léčbu. Všechny tyto metody vedou ke zlepšení funkce kardiovaskulárního systému a představují důležitý krok k plnohodnotnému životu. Nejčastějšími doporučovanými aktivitami jsou chůze, jízda na rotopedu, plavání a běh.

Jen pokud pacient dodržuje všechny předepsané postupy, může minimalizovat riziko další srdeční příhody…