Určit, který archeologický objev je pro lidstvo nejdůležitější, je poněkud ošemetné. Co badatel, to jiný názor a jiné preference. Avšak na důležitosti svitků nalezených u Mrtvého moře se bez výjimky shodne celá akademická obec.

Je přitom paradoxní, že dosud není jasné datum nalezení svitků. Což o to, kdyby byly objeveny, řekněme v 15. století, dalo by se to pochopit. Ale od nálezu prvních svitků neuplynulo ještě ani 100 let.

Takže historici jen tuší, že po dlouhých staletích tyto spisy znovu spatřily světlo světa buď roku 1946, nebo roku 1947.

Proč je v datu takový nepořádek? Inu, beduínští pašeráci, kteří svitky objevili, se spíše starali o svůj kontraband. Ten ukrývali v desítkách jeskyní rozesetých kolem Mrtvého moře v Judské poušti. A právě v jedné z nich nalezli prastaré texty sepsané na kůži.

Došlo jim, že v rukou drží cosi cenného a pokusili se svůj nález zpeněžit. Svitky se poté dostaly do rukou syrskému biskupovi Samuelovi. Ten pochopil, že má v rukou artefakt neocenitelné hodnoty a nechal jej prostudovat badatele z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě.

Ti svitky podrobili zkoumání a došli k šokujícímu závěru. Nejdelší ze svitků, který měřil více než sedm metrů, obsahoval část Starého zákona. Konkrétně Knihu Izajášovu obsahující, jak její název napovídá, proroctví připisovaná proroku Izajášovi.

V dubnu 1948 se pak o existenci vzácného nálezu dozvěděl celý svět.

Suchá planina na severozápadním břehu Mrtvého moře nazvaná Kumrán od toho okamžiku přitahovala archeology jako včelí úl medvědy. Postupně zde badatelé odkrývali další a další jeskyně, ve kterých byla mimo jiné ukryta pradávná svědectví sepsaná na kůži či v menší míře na papyru.

Stáří všech nálezů bylo různé, některé pocházely ze 7. století př. n. l., jiné byly staré 600 let. Co se týče samotných svitků, nejstarší z nich pochází ze 3. století před naším letopočtem. Nejmladší je pak z roku 70 našeho letopočtu, tedy z doby, kdy křesťanství bylo zatím jen jedním z mnoha judaistických proudů.

Archeologický výzkum vedený francouzským pastorem Rolandem de Vauxem (1903–1971) naznačily, že kdysi dávno se v oblasti Kumránu rozkládalo dvousethlavé sídliště, jehož obyvatelé se pilně věnovali sepisování náboženských textů.

Tuto hypotézu však odmítla další šetření zde provedená. Podle nich zde žilo nanejvýš pár desítek lidí, kteří se svitky neměli nic společného. Většina vědců zabývajících se touto problematikou se dnes kloní ke kompromisnímu názoru: část svitků vznikla u Mrtvého moře, část sem byla donesena z jiných oblastí Blízkého východu.

Celkem byla nalezena téměř tisícovka svitků a také dvě stě kusů různých textilií, které jsou jejich současníky. Látky jsou lněné, což je přinejmenším zvláštní. Tehdy se lidé oblékali spíše do vlny a i obyvatelé Kumránu chovali ovce.

Proč tedy zvolili len, který byl navíc vybělen a odlišoval se od tehdy rozšířeného barevného vlněného oblečení? Část badatelů je přesvědčena, že se jednalo o Esejce, což byla komunita, která vedla přísně asketický život podle jasně daných náboženských pravidel.

Právě oni mohli zasvětit své životy přepisováním náboženských textů na svitky. Zda je to opravdu tak, zůstává otázkou. Podle Rachel Eliorové z Hebrejské univerzity jsou Esejci jen vybájenou fikcí. Texty na svitcích totiž nesou známky toho, že jejich autoři velmi dobře znali kněžské řemeslo té doby, což by se neslučovalo se sektářským způsobem života.

Podle ní jde o dílo kněží, kteří navazovali na učení krále Davida. Co tedy vše svitky obsahují? V první řadě je na nich napsáno nejstarší známé provedení Starého zákona. Texty jsou sepsány v aramejštině, hebrejštině a řečtině.

Největší kontroverzi dodnes vzbuzují svitky objevené v polovině padesátých let minulého století. Tehdy se dokonce objevily dohady o tom, že bude nutné na základě nalezených svitků udělat zásadní úpravy v Bibli.

Dnes se však většina vědců shodla na tom, že odchylky jsou pouze gramatického rázu, a není tak nutné nic přepisovat. Svitky ovšem neobsahují pouze biblické texty. Jsou zde i knihy, které nebyly přijaty do hebrejského kánonu, např.

Sírachovec, Kniha Tóbijáš nebo Kniha Báruch. Nescházejí zde ani komentáře, které se biblická psaní snaží vysvětlit.

Archeologové pracující v této oblasti však ještě ani zdaleka nemají hotovo. Koncem loňského roku se jim v Kumránské jeskyni lebek podařilo najít další, dosud neznámé fragmenty. Útržky jsou malé a písmo velmi vybledlé, takže pouhým okem není možné poznat, co vlastně obsahují.

Není dokonce ani jasné, v jakém jazyce jsou napsány. „Nejdůležitější skutečností, která z těchto fragmentů může nakonec vyplynout, bude případná možnost spojit je s ostatními dokumenty, které už byly nalezeny v Judské poušti, a u nichž jsme až dosud neznali jejich místo původu,“ uvedl vědec z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě Uri Davidovič.

V současnosti jsou nalezené svitky umístěny ve Svatyni knihy, což je část Izraelského muzea v západním Jeruzalémě. Další část tohoto cenného nálezu spočívá v Rockefellerově muzeu – archeologickém muzeu ve východním Jeruzalémě.

Toto muzeum patřilo Jordánsku, jež je v roce 1966 zestátnilo, ale o rok později v Šestidenní válce je získal společně s celým Jeruzalémem Izrael. Aby si však člověk mohl svitky prohlédnout, nemusí hned jezdit do Izraele.

Byť je do roku 1991 mohli zkoumat jen pečlivě vybraní vědci, postupně se k nim dostávalo stále více lidí. Některé z nich jsou nyní k vidění i na internetu. Svitky byly nasnímány ve vysokém rozlišení 1 200 Mpix, takže na fotografiích je patrná i struktura jejich materiálu.

Jsou k nim přiloženy i překlady do angličtiny, takže se případný zájemce nemusí trápit s učením aramejštiny nebo hebrejštiny. Ke shlédnutí jsou zde.