Vědci z Ústavu mechaniky těles, mechatroniky a biomechaniky Fakulty strojního inženýrství (FSI) VUT v Brně započali sérii měření, jejímž cílem je vytvořit specializovaný software. Zařízení by bylo určeno pro navrhování suchých tobogánů, jež by měly poskytnout nejen adrenalinový zážitek, ale i bezpečnost..
Stanislav Věchet z Ústavu mechaniky těles, mechatroniky a biomechaniky FSI popsal, že při každém sjezdu umisťují do skluzného pytle zátěž o určité hmotnosti společně s devítiosým senzorem.
Zátěž se pohybuje od 10 kilogramů až po skutečnou váhu člověka. Ve třech osách tak měří zrychlení, samotnou rychlost a natočení, což je kombinace zrychlení a magnetometru. „Měříme průjezdy na skluzavkách, abychom získali data o kluzných vlastnostech materiálů při projíždění skluzavek.
A také testujeme materiály pro budoucí vývoj softwaru, který by firmě měl umožnit určit, jak rychle ve skluzavkách návštěvníci pojedou, jestli se nebudou hromadit uvnitř nebo naopak jestli nebudou vyjíždět příliš velkou rychlostí ven,“ sdělil Jindřich Petruška, ředitel Ústavu mechaniky těles, mechatroniky a biomechaniky FSI.
Na brněnském softwaru spolupracovala i firma Alfeko sídlící v Třebíči, která je výrobcem tobogánů. Firmu oslovil zájemce z Jižní Koreje, jenž by chtěl vytvořit nejdelší skluzavku na světě, měla by měřit až 220 metrů.
Prvenství si prozatím drží Londýn se 170metrovou skluzavkou. Dokončení vývoje softwaru se předpokládá během letošního roku.
