OBRAZEM: Zkáza černobylské elektrárny

Druhá polovina 20. století byla ve znamení nástupu jaderného věku. Kromě balancování nad propastí atomové zkázy se z „jádra“ začala vyrábět i energie. Že však k této netušené síle je třeba přistupovat opatrně, ukázal jeden jarní den roku 1986 na místě, o kterém do té doby málokdo slyšel: v Černobylu.

Okouzlení jaderným věkem ustalo v časných ranních hodinách 25. dubna 1986. Právě tehdy byl v černobylské jaderné elektrárně zahájeno plánované odstavení jednoho z reaktorů.
Odstavení reaktoru předcházel test nouzového fungování turbíny. Technici chtěli změřit, jestli bude elektrický generátor po rychlém uzavření přívodu páry do turbíny schopen při svém setrvačném doběhu ještě asi 40 vteřin, než se spustí nouzové generátory, napájet čerpadla havarijního chlazení. Experiment byl zahájen v půl druhé ráno 26. dubna.
Technici uzavřeli přívod páry a přitom odpojili havarijní systém, který by reaktor automaticky v případě nebezpečí odstavil. Test měl probíhat při výkonu reaktoru sníženém na 700 MW. S postupným snižováním výkonu z 3 200 MW na  1 600 MW se začalo už krátce po poledni 25. dubna. Krátce poté však dispečer Ukrajinských energetických závodů požádal o odklad připravované zkoušky. Byl konec měsíce, továrny doháněly plán a tak byl důležitý každý kilowatt, který šel do sítě. A tak byla zkouška pozastavena. Reaktor i nadále pracoval při polovičním tepelném výkonu 1600 MW, navíc zůstal odpojený bezpečnostní systém havarijního chlazení reaktoru.
Další pokračování snižování výkonu je zahájeno až před půlnocí. Během krátké prodlevy na počátku experimentu došlo k prudkému, byť krátkodobému snížení výstupního výkonu až na pouhých 30 MW. Důsledky tohoto kroku na sebe nenechaly dlouho čekat. Zvýšila se koncentrace xenonu 135, který by se normálně při vyšších hodnotách přeměňoval dále. Odborníci podobnému jevu říkají „xenonová otrava reaktoru“. Druhé riziko spočívalo v tzv. pádu do jódové jámy. V tomto případě vznikne nadměrné množství izotopu jódu, který nedovolí obnovit činnost reaktoru, dokud nedojde k samovolnému rozpadu těchto izotopů. Možná se obsluha zalekla následků, které by jí hrozily po neplánovaném odstavení reaktoru, a tak za porušení snad všech bezpečnostních pravidel se snažila udržet jej v chodu vysunováním regulačních tyčí.

Pohled do velína elektrárny několik měsíců před výbuchem.

 

Ovšem vzhledem k nižšímu průtoku chladící vody v reaktoru rostla teplota i tlak. 36 sekund po uzavření přívodu páry byl vydán povel k zasunutí regulačních bórových tyčí. Ty však měly grafitovou špici a grafit způsobil další zvýšení výkonu.
Pouhé čtyři vteřiny po tomto povelu výrazně vzrostl výkon reaktoru až na 30 GW, což poškodilo palivové články. Jejich kousky dopadly do chladící vody, která se tak proměnila v páru, která dokázala nadzvednout víko reaktoru, ačkoliv vážilo 1000 tun. Došlo k prvnímu výbuchu. Z reaktoru začala unikat radioaktivita a dovnitř začal proudit vzduch a zároveň začal hořet grafit, který v reaktoru fungoval jako „moderátor“ reaktoru. Kov palivových trubek začal reagovat s vodou a vzniklý vodík způsobil po třech sekundách druhou explozi.
Požár v postiženém bloku elektrárny byl uhašen až po několika hodinách, přičemž hasiči byli vystaveni šíleným dávkám radioaktivity. Evakuace okolí byla zahájena až 36 hodin po neštěstí. Během dne vítr zanesl radioaktivní částice nad Bělorusko, Finsko a Švédsko, druhý den se větry stočily a radioaktivita byla zaváta nad Československo, Polsko, Německo či Rakousko. Českoslovenští občané ovšem nebyli oficiálně informováni o ničem, přestože hrozilo reálné nebezpečí z radioaktivního spadu.
Až 28. dubna agentura TASS přiznává černobylskou katastrofu. Grafit v reaktoru hořel ještě 30. dubna a radioaktivita přestala unikat 7. května.
Do ovzduší bylo uvolněno množství radioaktivity odpovídající 400 hirošimským bombám.

Havárie v elektrárně měla dalekosáhklé následky. Syndrom akutního ozáření byl potvrzen u 134 pracovníků elektrárny a hasičů. Podle tehdejších statistik na něj doplatilo z této skupiny 50 lidí. Devět dětí zemřelo na rakovinu štítné žlázy a odhadem 3940 lidí zemřelo na rakovinu způsobenou ozářením, avšak tento počet nemusí být konečný. Podle ukrajinských úřadů byl dopad katastrofy mnohem horší, podle nich souvislosti s výbuchem zemřelo přes 125 000 lidí. Přijímání potravy kontaminované radioaktivním jódem mělo za následek významné dávky postihující štítnou žlázu. Pití mléka od krav, které se živily kontaminovanou trávou, bylo jednou z hlavních příčin vysokých dávek ozáření štítné žlázy u dětí a následné rakoviny štítné žlázy. V letech 1992–2000 bylo v Bělorusku, Rusku a na Ukrajině diagnostikováno asi 4000 případů rakoviny štítné žlázy u těch, kteří byli v době havárie dětmi a adolescenty. Nejvíce postižené bylo právě Bělorusko, kam zamířila první dávka radioaktivního mraku.

 

Vrtulník sovětské armády s dekontaminační kapalinou, která měla omezit šíření radioaktivity v okolí elektrárny.

 

Ruiny čtvrtého reaktoru. Aby se zabránilo dalším únikům radioaktivity, byl reaktor postupně zasypán celkem 5000 tun sloučenin bóru, dolomitu, písku, hlíny a olova shazovaných z rychle přelétajících vrtulníků.

 

 

Jeden z likvidátorů havárie měří hodnoty radiace v okolí havárie.

 

Bioroboti, tedy sovětští vojáci, se chystají ze střechy reaktoru smést kusy vysoce radioaktivního grafitu.

 

Bioroboti v akci.

 

Biorobot s ručně vyrobenou olověnou přilbou na střeše reaktoru číslo 3.

 

Měření hladiny radioaktivity v okolních vodách.

 

Malá Káťa Litvinovová je kontrolována sovětským radiačním technikem 9. května 1986.

 

Areál poškozené elektrárny.

 

Bagry srovnávají se zemí zamořenou vesnici v zakázané zóně.

 

Vojáci Alexander Jurčenko, Valerij Starodumov a Alexander Sotnikov vyvěšují rudou vlajku na střeše reaktoru číslo tři po jejím vyčištění od grafitu. I tak zde úroveň radiace byla stále extrémně vysoká. Armáda se předtím dvakrát neúspěšně pokoušela vlajku na střechu spustit z vrtulníku. Tři vojáci, kteří ji tam nakonec vynesli, byli odměněni lahví Pepsi-coly a dnem volna.

 

Jedna z obětí havárie v moskevské nemocnici číslo šest.

 

V červenci roku 1987 proběhl soud s pracovníky elektrárny. Její tehdejší ředitel Viktor Brjuchanov (vlevo) odsouzen k 10 letům odnětí svobody, propuštěn byl už v roce 1990. Později tvrdil, že soud byl předpojatý a on vinu za tragédii nenese. Stejný trest dostal i hlavní inženýr Nikolaj Fomin (vpravo), který se nervově zhroutil a byl ze zdravotních důvodů brzy propuštěn. Deset let káznice čekalo i na provozního Fominova zástupce Anatolije Djatlova (uprostřed). Během havárie byl zasažen dávkou 390 REM, ale dokázal přežít. Po čtyřech letech byl propuštěn. Zemřel na infarkt v roce 1995. Vinu na katastrofě však nesl především sovětský režim.

 

 

Rubriky:  Historie
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce

Související články

Nadchněte se pro horolezectví v muzeu Českého ráje

Nadchněte se pro horolezectví v...

Ať už sportujete nebo ne, vyrazte na podzim do nově otevřené...
Poznejte historii a kulturu kazašské stepi

Poznejte historii a kulturu...

Zajímáte se o kazašskou historii a kulturu a rádi byste se o ní dozvěděli...
Podkarpatská Rus jako součást našich dějin

Podkarpatská Rus jako součást...

Národní muzeum otevírá v Národním památníku na Vítkově novou výstavu s názvem...
Záhadné svitky, které ukrývaly pouštní jeskyně

Záhadné svitky, které ukrývaly...

Určit, který archeologický objev je pro lidstvo nejdůležitější, je...
Poznejte kamské řemeslnice z Číny v Náprstkově muzeu!

Poznejte kamské řemeslnice z Číny...

Zajímají vás stará řemesla, která už dnes umí jen málo lidí a která v...
Nová výstava v Národním muzeu zahajuje oslavy Jana Amose Komenského

Nová výstava v Národním muzeu...

Národní muzeum se připojuje k oslavám Jana Amose Komenského (1592-1670) a při...
Vítkov připomene osudy polských občanů za druhé světové války

Vítkov připomene osudy polských...

V Národním památníku na Vítkově mohou zájemci od 23. srpna do 18. října...
Zažijte výstavu Tutanchamon RealExperience v Národním muzeu

Zažijte výstavu Tutanchamon...

Národní muzeum ve spolupráci s italskými partnery Civita Mostre e Musei a...
Lidská bipedie aneb jak se postavit na vlastní nohy

Lidská bipedie aneb jak se...

Žila kdysi dávno v Africe přemýšlivá opice. Většinu času trávila v...
Tučňák velký jako člověk

Tučňák velký jako člověk

Dle nedávno zveřejněného výzkumu žil v období paleocénu na Novém Zélandu...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Předčasné oslavy: V Dobrušce zrušili Rakousko-Uhersko o tři týdny dřív

Předčasné oslavy: V Dobrušce zrušili...

Telegrafistka Marta Šaršounová přebírá v sobotu 5. října 1918 kolem desáté...
Psychopatický Vladimír Bayer

Psychopatický Vladimír Bayer

Není pravidlem dávat doživotní tresty pouze vrahům, kteří spáchají...
Poznejte historii a kulturu kazašské stepi

Poznejte historii a kulturu...

Zajímáte se o kazašskou historii a kulturu a rádi byste se o ní dozvěděli...
Modelína: Z čistidla tapet hračkou století?

Modelína: Z čistidla tapet...

Má zářivé barvy, umělou vůni a tisíce měnících se podob. A...
Vraždy za doživotí: Co v Čechách způsobil Kevin Dahlgren?

Vraždy za doživotí: Co v Čechách...

Kevin Dahlgren byl občan USA, který měl v Čechách příbuzné....
Chřipka ani pneumokokové infekce prý nejsou nachlazení

Chřipka ani pneumokokové infekce...

Proměnlivé počasí podzimních a zimních měsíců přispívá ke zvýšenému výskytu...
Co by se stalo, kdybychom celý život strávili ve tmě?

Co by se stalo, kdybychom celý...

Možná jste si už pomysleli, jak deprimující by to bylo. V Indonésii lidé...
Cesta k ekonomickému krachu impéria: Řím doplácel na nenasytnou armádu

Cesta k ekonomickému krachu impéria:...

Historikové dnes uvádějí řadu příčin zániku starověkého římského impéria. Vpád...
Se smrtelnou nemocí bojují tisíce lidí

Se smrtelnou nemocí bojují tisíce...

Jako chůze po zmrzlém sněhu nebo rozepínání suchého zipu – tak zní při...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.