OBRAZEM: Zkáza černobylské elektrárny

Druhá polovina 20. století byla ve znamení nástupu jaderného věku. Kromě balancování nad propastí atomové zkázy se z „jádra“ začala vyrábět i energie. Že však k této netušené síle je třeba přistupovat opatrně, ukázal jeden jarní den roku 1986 na místě, o kterém do té doby málokdo slyšel: v Černobylu.

Okouzlení jaderným věkem ustalo v časných ranních hodinách 25. dubna 1986. Právě tehdy byl v černobylské jaderné elektrárně zahájeno plánované odstavení jednoho z reaktorů. Odstavení reaktoru předcházel test nouzového fungování turbíny.

Technici chtěli změřit, jestli bude elektrický generátor po rychlém uzavření přívodu páry do turbíny schopen při svém setrvačném doběhu ještě asi 40 vteřin, než se spustí nouzové generátory, napájet čerpadla havarijního chlazení.

Experiment byl zahájen v půl druhé ráno 26. dubna. Technici uzavřeli přívod páry a přitom odpojili havarijní systém, který by reaktor automaticky v případě nebezpečí odstavil. Test měl probíhat při výkonu reaktoru sníženém na 700 MW. S postupným snižováním výkonu z 3 200 MW na 1 600 MW se začalo už krátce po poledni 25. dubna.

Krátce poté však dispečer Ukrajinských energetických závodů požádal o odklad připravované zkoušky. Byl konec měsíce, továrny doháněly plán a tak byl důležitý každý kilowatt, který šel do sítě. A tak byla zkouška pozastavena.

Reaktor i nadále pracoval při polovičním tepelném výkonu 1600 MW, navíc zůstal odpojený bezpečnostní systém havarijního chlazení reaktoru. Další pokračování snižování výkonu je zahájeno až před půlnocí.

Během krátké prodlevy na počátku experimentu došlo k prudkému, byť krátkodobému snížení výstupního výkonu až na pouhých 30 MW. Důsledky tohoto kroku na sebe nenechaly dlouho čekat. Zvýšila se koncentrace xenonu 135, který by se normálně při vyšších hodnotách přeměňoval dále.

Odborníci podobnému jevu říkají „xenonová otrava reaktoru“. Druhé riziko spočívalo v tzv. pádu do jódové jámy. V tomto případě vznikne nadměrné množství izotopu jódu, který nedovolí obnovit činnost reaktoru, dokud nedojde k samovolnému rozpadu těchto izotopů.

Možná se obsluha zalekla následků, které by jí hrozily po neplánovaném odstavení reaktoru, a tak za porušení snad všech bezpečnostních pravidel se snažila udržet jej v chodu vysunováním regulačních tyčí.

Pohled do velína elektrárny několik měsíců před výbuchem.

Ovšem vzhledem k nižšímu průtoku chladící vody v reaktoru rostla teplota i tlak. 36 sekund po uzavření přívodu páry byl vydán povel k zasunutí regulačních bórových tyčí. Ty však měly grafitovou špici a grafit způsobil další zvýšení výkonu.

Pouhé čtyři vteřiny po tomto povelu výrazně vzrostl výkon reaktoru až na 30 GW, což poškodilo palivové články. Jejich kousky dopadly do chladící vody, která se tak proměnila v páru, která dokázala nadzvednout víko reaktoru, ačkoliv vážilo 1000 tun.

Došlo k prvnímu výbuchu. Z reaktoru začala unikat radioaktivita a dovnitř začal proudit vzduch a zároveň začal hořet grafit, který v reaktoru fungoval jako „moderátor“ reaktoru. Kov palivových trubek začal reagovat s vodou a vzniklý vodík způsobil po třech sekundách druhou explozi.

Požár v postiženém bloku elektrárny byl uhašen až po několika hodinách, přičemž hasiči byli vystaveni šíleným dávkám radioaktivity. Evakuace okolí byla zahájena až 36 hodin po neštěstí. Během dne vítr zanesl radioaktivní částice nad Bělorusko, Finsko a Švédsko, druhý den se větry stočily a radioaktivita byla zaváta nad Československo, Polsko, Německo či Rakousko.

Českoslovenští občané ovšem nebyli oficiálně informováni o ničem, přestože hrozilo reálné nebezpečí z radioaktivního spadu. Až 28. dubna agentura TASS přiznává černobylskou katastrofu. Grafit v reaktoru hořel ještě 30.

dubna a radioaktivita přestala unikat 7. května. Do ovzduší bylo uvolněno množství radioaktivity odpovídající 400 hirošimským bombám.

Havárie v elektrárně měla dalekosáhklé následky. Syndrom akutního ozáření byl potvrzen u 134 pracovníků elektrárny a hasičů. Podle tehdejších statistik na něj doplatilo z této skupiny 50 lidí. Devět dětí zemřelo na rakovinu štítné žlázy a odhadem 3940 lidí zemřelo na rakovinu způsobenou ozářením, avšak tento počet nemusí být konečný. Podle ukrajinských úřadů byl dopad katastrofy mnohem horší, podle nich souvislosti s výbuchem zemřelo přes 125 000 lidí. Přijímání potravy kontaminované radioaktivním jódem mělo za následek významné dávky postihující štítnou žlázu. Pití mléka od krav, které se živily kontaminovanou trávou, bylo jednou z hlavních příčin vysokých dávek ozáření štítné žlázy u dětí a následné rakoviny štítné žlázy. V letech 1992–2000 bylo v Bělorusku, Rusku a na Ukrajině diagnostikováno asi 4000 případů rakoviny štítné žlázy u těch, kteří byli v době havárie dětmi a adolescenty. Nejvíce postižené bylo právě Bělorusko, kam zamířila první dávka radioaktivního mraku.

Vrtulník sovětské armády s dekontaminační kapalinou, která měla omezit šíření radioaktivity v okolí elektrárny.

Ruiny čtvrtého reaktoru. Aby se zabránilo dalším únikům radioaktivity, byl reaktor postupně zasypán celkem 5000 tun sloučenin bóru, dolomitu, písku, hlíny a olova shazovaných z rychle přelétajících vrtulníků.

Jeden z likvidátorů havárie měří hodnoty radiace v okolí havárie.

Bioroboti, tedy sovětští vojáci, se chystají ze střechy reaktoru smést kusy vysoce radioaktivního grafitu.

Bioroboti v akci.

Biorobot s ručně vyrobenou olověnou přilbou na střeše reaktoru číslo 3.

Měření hladiny radioaktivity v okolních vodách.

Malá Káťa Litvinovová je kontrolována sovětským radiačním technikem 9. května 1986.

Areál poškozené elektrárny.

Bagry srovnávají se zemí zamořenou vesnici v zakázané zóně.

Vojáci Alexander Jurčenko, Valerij Starodumov a Alexander Sotnikov vyvěšují rudou vlajku na střeše reaktoru číslo tři po jejím vyčištění od grafitu. I tak zde úroveň radiace byla stále extrémně vysoká. Armáda se předtím dvakrát neúspěšně pokoušela vlajku na střechu spustit z vrtulníku. Tři vojáci, kteří ji tam nakonec vynesli, byli odměněni lahví Pepsi-coly a dnem volna.

Jedna z obětí havárie v moskevské nemocnici číslo šest.

V červenci roku 1987 proběhl soud s pracovníky elektrárny. Její tehdejší ředitel Viktor Brjuchanov (vlevo) odsouzen k 10 letům odnětí svobody, propuštěn byl už v roce 1990. Později tvrdil, že soud byl předpojatý a on vinu za tragédii nenese. Stejný trest dostal i hlavní inženýr Nikolaj Fomin (vpravo), který se nervově zhroutil a byl ze zdravotních důvodů brzy propuštěn. Deset let káznice čekalo i na provozního Fominova zástupce Anatolije Djatlova (uprostřed). Během havárie byl zasažen dávkou 390 REM, ale dokázal přežít. Po čtyřech letech byl propuštěn. Zemřel na infarkt v roce 1995. Vinu na katastrofě však nesl především sovětský režim.

Rubriky:  Historie
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce
reklama

Související články

Dinosauři v Itálii

V Itálii byla poprvé zcela identifikována „pokladnice fosilií“ stáda 11...

Starověké praktiky kojení v Andách

Podle výzkumného projektu na archeologickém nalezišti v Caral, nejstarší...

Hodnota šperků z období stěhování...

V minulém roce byly na Rakovnicku bratry Slámovými nalezeny zcela jedinečné...

Kus Japonské historie

Badatelé z Archeologické výzkumné jednotky města Kjóto našli možné stopy...

Tvrdé práce se nezalekli

Výzkumníci pod vedením archeologa Yosefa Garfinkela analyzovali konstrukci...

Dinosaurus s „velkým nosem“

Nový druh dinosaura s extrémně velkým nosem byl identifikován...

Česko-norský pilotní projekt ukládání...

Jedním ze stěžejních nástrojů v boji proti klimatické změně by se mohlo...

Příběh českého lva: Místo něj...

Symbolické myšlení je jedním ze znaků, které člověka odlišuje od ostatních...

Co prozradily zkamenělé výkaly?

Evropští vědci v nedávné době provedli analýzu vzorků lidských exkrementů...

Objevená mumie vypovídá o...

Na základě nálezu pozůstatků egyptského šlechtice Khuwy jsou si badatelé...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Bída, špína, zločin: Jak se žije ve slumech?

Bída, špína, zločin: Jak se žije...

Jsou jako vřed na tváři velkých měst celého světa. Zatímco rušná centra se...
Mořská panna, kotel i andělé. Jak přišla známá města ke svému jménu?

Mořská panna, kotel i andělé. Jak...

Hrdina založí město a to pak nese jeho jméno! Někdy je to opravdu takto...
Homeopatie: Důvěřují jí Hess, Himmler i Alžběta II.

Homeopatie: Důvěřují jí Hess,...

Jedni jí opovrhují, druzí na ni nedají dopustit. Je nejrozšířenějším a...
Nenávist v krasobruslení: Útok s ledovým klidem

Nenávist v krasobruslení: Útok s...

Možná bychom mezi sportovci marně hledali elegantnější krásky než...
Nárazová konzumace alkoholu o svátcích může vážně poškodit zdraví

Nárazová konzumace alkoholu o svátcích...

Česká republika patří dlouhodobě k první pětici zemí s nejvyšší spotřebou alkoholu...
O otužování s nadšenci z Rakouska: Jak začít? A kde jsou nejlepší místa pro koupání?

O otužování s nadšenci z Rakouska: Jak...

Skočit v zimě do zamrzlého jezera může mnohým znít šíleně. Pro...
Revoluce v plavání: Dívky, do jednodílných plavek! Annette Kellermanová způsobí poprask novými plavkami i nahotou

Revoluce v plavání: Dívky, do...

Ženy přicházejí na pláž. Je teplý slunný den, vlny si razí cestu jedna za...
Poslal faraon Chufu dceru do nevěstince?

Poslal faraon Chufu dceru do...

„Jsem bůh,“ prohlašuje pyšně faraon Chufu a jako neomezený vládce se také chová. S...
Vrah Manuel Delgado Villegas: Může za šílenství genetika?

Vrah Manuel Delgado Villegas: Může...

S podobným případem nemají španělské úřady zkušenosti… Schizofrenik, psychopat...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.