OBRAZEM: Zkáza černobylské elektrárny

Druhá polovina 20. století byla ve znamení nástupu jaderného věku. Kromě balancování nad propastí atomové zkázy se z „jádra“ začala vyrábět i energie. Že však k této netušené síle je třeba přistupovat opatrně, ukázal jeden jarní den roku 1986 na místě, o kterém do té doby málokdo slyšel: v Černobylu.

Okouzlení jaderným věkem ustalo v časných ranních hodinách 25. dubna 1986. Právě tehdy byl v černobylské jaderné elektrárně zahájeno plánované odstavení jednoho z reaktorů. Odstavení reaktoru předcházel test nouzového fungování turbíny.

Technici chtěli změřit, jestli bude elektrický generátor po rychlém uzavření přívodu páry do turbíny schopen při svém setrvačném doběhu ještě asi 40 vteřin, než se spustí nouzové generátory, napájet čerpadla havarijního chlazení.

Experiment byl zahájen v půl druhé ráno 26. dubna. Technici uzavřeli přívod páry a přitom odpojili havarijní systém, který by reaktor automaticky v případě nebezpečí odstavil. Test měl probíhat při výkonu reaktoru sníženém na 700 MW. S postupným snižováním výkonu z 3 200 MW na 1 600 MW se začalo už krátce po poledni 25. dubna.

Krátce poté však dispečer Ukrajinských energetických závodů požádal o odklad připravované zkoušky. Byl konec měsíce, továrny doháněly plán a tak byl důležitý každý kilowatt, který šel do sítě. A tak byla zkouška pozastavena.

Reaktor i nadále pracoval při polovičním tepelném výkonu 1600 MW, navíc zůstal odpojený bezpečnostní systém havarijního chlazení reaktoru. Další pokračování snižování výkonu je zahájeno až před půlnocí.

Během krátké prodlevy na počátku experimentu došlo k prudkému, byť krátkodobému snížení výstupního výkonu až na pouhých 30 MW. Důsledky tohoto kroku na sebe nenechaly dlouho čekat. Zvýšila se koncentrace xenonu 135, který by se normálně při vyšších hodnotách přeměňoval dále.

Odborníci podobnému jevu říkají „xenonová otrava reaktoru“. Druhé riziko spočívalo v tzv. pádu do jódové jámy. V tomto případě vznikne nadměrné množství izotopu jódu, který nedovolí obnovit činnost reaktoru, dokud nedojde k samovolnému rozpadu těchto izotopů.

Možná se obsluha zalekla následků, které by jí hrozily po neplánovaném odstavení reaktoru, a tak za porušení snad všech bezpečnostních pravidel se snažila udržet jej v chodu vysunováním regulačních tyčí.

Pohled do velína elektrárny několik měsíců před výbuchem.

Ovšem vzhledem k nižšímu průtoku chladící vody v reaktoru rostla teplota i tlak. 36 sekund po uzavření přívodu páry byl vydán povel k zasunutí regulačních bórových tyčí. Ty však měly grafitovou špici a grafit způsobil další zvýšení výkonu.

Pouhé čtyři vteřiny po tomto povelu výrazně vzrostl výkon reaktoru až na 30 GW, což poškodilo palivové články. Jejich kousky dopadly do chladící vody, která se tak proměnila v páru, která dokázala nadzvednout víko reaktoru, ačkoliv vážilo 1000 tun.

Došlo k prvnímu výbuchu. Z reaktoru začala unikat radioaktivita a dovnitř začal proudit vzduch a zároveň začal hořet grafit, který v reaktoru fungoval jako „moderátor“ reaktoru. Kov palivových trubek začal reagovat s vodou a vzniklý vodík způsobil po třech sekundách druhou explozi.

Požár v postiženém bloku elektrárny byl uhašen až po několika hodinách, přičemž hasiči byli vystaveni šíleným dávkám radioaktivity. Evakuace okolí byla zahájena až 36 hodin po neštěstí. Během dne vítr zanesl radioaktivní částice nad Bělorusko, Finsko a Švédsko, druhý den se větry stočily a radioaktivita byla zaváta nad Československo, Polsko, Německo či Rakousko.

Českoslovenští občané ovšem nebyli oficiálně informováni o ničem, přestože hrozilo reálné nebezpečí z radioaktivního spadu. Až 28. dubna agentura TASS přiznává černobylskou katastrofu. Grafit v reaktoru hořel ještě 30.

dubna a radioaktivita přestala unikat 7. května. Do ovzduší bylo uvolněno množství radioaktivity odpovídající 400 hirošimským bombám.

Havárie v elektrárně měla dalekosáhklé následky. Syndrom akutního ozáření byl potvrzen u 134 pracovníků elektrárny a hasičů. Podle tehdejších statistik na něj doplatilo z této skupiny 50 lidí. Devět dětí zemřelo na rakovinu štítné žlázy a odhadem 3940 lidí zemřelo na rakovinu způsobenou ozářením, avšak tento počet nemusí být konečný. Podle ukrajinských úřadů byl dopad katastrofy mnohem horší, podle nich souvislosti s výbuchem zemřelo přes 125 000 lidí. Přijímání potravy kontaminované radioaktivním jódem mělo za následek významné dávky postihující štítnou žlázu. Pití mléka od krav, které se živily kontaminovanou trávou, bylo jednou z hlavních příčin vysokých dávek ozáření štítné žlázy u dětí a následné rakoviny štítné žlázy. V letech 1992–2000 bylo v Bělorusku, Rusku a na Ukrajině diagnostikováno asi 4000 případů rakoviny štítné žlázy u těch, kteří byli v době havárie dětmi a adolescenty. Nejvíce postižené bylo právě Bělorusko, kam zamířila první dávka radioaktivního mraku.

Vrtulník sovětské armády s dekontaminační kapalinou, která měla omezit šíření radioaktivity v okolí elektrárny.

Ruiny čtvrtého reaktoru. Aby se zabránilo dalším únikům radioaktivity, byl reaktor postupně zasypán celkem 5000 tun sloučenin bóru, dolomitu, písku, hlíny a olova shazovaných z rychle přelétajících vrtulníků.

Jeden z likvidátorů havárie měří hodnoty radiace v okolí havárie.

Bioroboti, tedy sovětští vojáci, se chystají ze střechy reaktoru smést kusy vysoce radioaktivního grafitu.

Bioroboti v akci.

Biorobot s ručně vyrobenou olověnou přilbou na střeše reaktoru číslo 3.

Měření hladiny radioaktivity v okolních vodách.

Malá Káťa Litvinovová je kontrolována sovětským radiačním technikem 9. května 1986.

Areál poškozené elektrárny.

Bagry srovnávají se zemí zamořenou vesnici v zakázané zóně.

Vojáci Alexander Jurčenko, Valerij Starodumov a Alexander Sotnikov vyvěšují rudou vlajku na střeše reaktoru číslo tři po jejím vyčištění od grafitu. I tak zde úroveň radiace byla stále extrémně vysoká. Armáda se předtím dvakrát neúspěšně pokoušela vlajku na střechu spustit z vrtulníku. Tři vojáci, kteří ji tam nakonec vynesli, byli odměněni lahví Pepsi-coly a dnem volna.

Jedna z obětí havárie v moskevské nemocnici číslo šest.

V červenci roku 1987 proběhl soud s pracovníky elektrárny. Její tehdejší ředitel Viktor Brjuchanov (vlevo) odsouzen k 10 letům odnětí svobody, propuštěn byl už v roce 1990. Později tvrdil, že soud byl předpojatý a on vinu za tragédii nenese. Stejný trest dostal i hlavní inženýr Nikolaj Fomin (vpravo), který se nervově zhroutil a byl ze zdravotních důvodů brzy propuštěn. Deset let káznice čekalo i na provozního Fominova zástupce Anatolije Djatlova (uprostřed). Během havárie byl zasažen dávkou 390 REM, ale dokázal přežít. Po čtyřech letech byl propuštěn. Zemřel na infarkt v roce 1995. Vinu na katastrofě však nesl především sovětský režim.

Rubriky:  Historie
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce

Související články

Ruská vakcína proti koronaviru: 144 vedlejších účinků a zákaz podávání seniorům

Ruská vakcína proti koronaviru: 144...

Rusko nebývale rychle ohlásilo dokončení vývoje vakcíny proti...
Prvnímu dítěti „ze zkumavky“ je 42 let

Prvnímu dítěti „ze zkumavky“ je...

Přes 400 milionů – tolik dětí by se podle britských vědců mohlo do konce 21....
Přístroj na úpravu jídelníčku rozpozná Covid-19

Přístroj na úpravu jídelníčku...

Malé zařízení britské společnost DnaNudge mělo původně upravovat...
V Rusku budou očkovat proti koronaviru

V Rusku budou očkovat proti...

Oficiálně schválenou vakcínu proti novému typu koronaviru, který způsobuje...
Jak se pohybují spermie?

Jak se pohybují spermie?

Do nedávné doby vědci přesně věděli, jak se pohybují spermie v...
Nemoc několika tváří

Nemoc několika tváří

Roztroušená skleróza je nemocí centrálního nervového systému. Její přesná...
S každodenní únavou bojuje mnoho z nás

S každodenní únavou bojuje mnoho...

Ráno vstát z postele je pro některé již první překážkou začínajícího dne...
Noční můra letního cestování: Co může za pach zpocených lidí?

Noční můra letního cestování: Co...

Asi vám nemusíme dlouze vysvětlovat, jakým zážitkem může být cestování...
4 nejčastější chyby při používání inhalátoru

4 nejčastější chyby při používání...

U lidí, kteří trpí potížemi dýchacího ústrojí, je nepostradatelným pomocníkem...
Rakovina plic u nás zabije tisíce lidí ročně! O životě a smrti rozhoduje včasná diagnóza

Rakovina plic u nás zabije tisíce lidí...

Rakovina plic představuje nejčastější typ nádorového onemocnění plic, který se...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Co se používalo před toaletním papírem?

Co se používalo před toaletním...

V současnosti jsme komfortně zásobovaní velkým...
Zvířata ohrožená ohněm

Zvířata ohrožená ohněm

Na přelomu roku 2019 a 2020 zasáhly Austrálii ničivé požáry, které měly...
Nejčastější chyby při používání inhalátoru

Nejčastější chyby při používání...

U lidí, kteří trpí potížemi dýchacího ústrojí, je nepostradatelným...
Perseverance vyrazila na svou cestu

Perseverance vyrazila na svou cestu

Ve čtvrtek 30. července 2020 se na cestu k rudé planetě vydala...
4 nejhorší letecké katastrofy všech dob

4 nejhorší letecké katastrofy...

Letecká doprava patří statisticky k nejbezpečnějším. To ovšem...
Digitální ilustrace zachycující přírodu

Digitální ilustrace zachycující...

Jak lze vytvářet ilustrace divoké přírody pomocí technologií, ukazuje nová...
Bazény, které dokáží zabíjet

Bazény, které dokáží zabíjet

Když je opravdu horko, člověk je schopný vykoupat se i v louži, pokud...
12 nejkrásnějších atmosférických jevů

12 nejkrásnějších atmosférických...

Na nebi lze více či méně často pozorovat ty nejnádhernější přírodní úkazy. Už jste je někdy...
Výzkum podmořského světa stále láká

Výzkum podmořského světa stále láká

Vědci mají v plánu v hlubinách Karibského moře zbudovat obří výzkumnou...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.