Pražské metro bude slavit v příštím roce kulaté 45. výročí. Za rok přepraví až 600 milionů cestujících, což znamená, že obslouží denně 1,6 milionu pasažérů.  Nejvíce z nich pak ve stanicích Dejvická a I.P. Pavlova, kterými denně projde více než 100 tisíc lidí.

Nejvíce pasažérů pak jezdí mezi stanicí I.P. Pavlova a Vyšehrad, denně téměř 300 tisíc. U příležitosti významné kulatého výročí se tak sluší trochu si připomenout jeho vlastní vznik a historii.

Ta se bohužel rodila v bolestech a ani průběh výstavby nebyl zrovna z nejplynulejších.  Úplně první myšlenka na vznik pražské metra je připisována obchodníkovi Ladislavu Rothovi a datuje se do dnes již vzdálené minulosti roku 1898. Přestože touto dobou již několik desetiletí fungovala podzemní dráha v Londýně a rovněž v několika dalších světových metropolích, v Praze se myšlenka příliš neuchytila. Důvody byly zjevné – finance a silné obavy z technické náročnosti konstrukce.

První skutečný návrh v dnešním slova smyslu se objevil v roce 1926, jeho autory byli Vladimír List a Bohumil Belada. Už tento původní plán počítal se 4 trasami označenými písmeny A až D. V tomto směru tak zůstal zachován v podstatě dodnes.

Zamýšlené trasy metra samozřejmě vedly trochu jinudy než dnes. Původní trasa A měla vést z Palmovky přes Národní divadlo na Anděl, trasa B pak měla vést z Dejvic až na Floru.

Trasa C pak měla propojit Žižkov s Holešovicemi a poslední trasa D pak Těšnov s Pankrácem.

Návrh byl nicméně radními smeten ze stolu a to až do období 2. světové války, kdy se v jejím průběhu samozřejmě na stavbě nepokračovalo. Po komunistickém převratu se metru paradoxně začalo svítat na lepší časy z hlediska politického, kdy myšlenka podzemní pražské dráhy měla zelenou.

Komunisté se navíc rozhodli, že metro bude sloužit nejen jako dopravní prostředek pro Pražany, ale rovněž jako jejich úkryt v případě jaderné války.

Stavbu však pronásledovaly nejen z dnešního pohledu zbytečné složitosti ze strany politického vedení. Příkladem za všechny budiž rozhodnutí o nuceném použití zastaralých sovětských vozů Ečs namísto modernějších a kvalitnějších z československé škodovky.

To způsobilo nucenou přestavbu několika tunelů a následné vyztužení Nuselského mostu speciálním roštem, jelikož nebyl konstruován na tak velkou zátěž. Mimochodem celkem 85 vozů Ečs sovětské výroby zbylo do současnosti pět kousků.

Tři tvoří historickou soupravu Dopravního podniku, jeden si můžete prohlédnout v muzeu a poslední vůz používá společnost Siemens pro testování technologií. Nakonec se dne 15. března 1967 začala hloubit první stanice – Hlavní nádraží. Počínaje tímto dnem se tak začaly konečně datovat dějiny pražského metra. První cestující se pak mohli svézt už v květnu 1974.

Do dnešního dne se podařilo zbudovat celkem 65km tras na třech linkách A,B,C a ve špičce Vás sveze až 89 souprav a to celkem 61 stanicemi, s maximální provozní rychlost 80 km/h. Zajímavý údaj je průměrná cestovní rychlost po Praze, která včetně stání vlaku ve stanicích dosahuje téměř 35km/h.

A nyní již kýžená linka D – ta byla schválena radními v roce 2013 a její výstavba bude zahájena v roce 2020 na úsecích Pankrác – Písnice (Olbrachtova, Nádraží Krč, Nemocnice Krč, Nové Dvory, Libuš, Písnice a Depo Písnice) a Pankrác – Náměstí Míru (mezi nimi bude jediná stanice metra Nám.

Bratří Synků). První projížďku by tak Pražané mohli absolvovat v roce 2022, celkem 92 let od první myšlenky na trasu D.

Jen tak pro zajímavost zhruba od 80. let se koketuje s myšlenkou na další trasu – trasu E, která by sloužila jako okružní. Vzpomenul si na ní např. primátor Bém při slavném návrhu Praha olympijská. Po neúspěšné / zrušené kandidatuře Prahy je v současné době plánování trasy D odloženo na neurčito.