Cesta k 20. mláděti lvů berberských byla trochu trnitá. Šimon a Lily už úspěšně odchovali šest mláďat, z nichž poslední, Terry a Basty, odjeli ve svých dvou letech do Zoo Liberec. Nastalo napínavé období, kdy se osvědčený chovný pár pokoušel o další potomstvo.

Ne vždycky jde rozšíření rodiny jako po drátkách a čekání se protáhlo na tři roky. Narození alespoň jednoho živého mláděte bylo velkým příslibem, tím spíš, že se o potomka začala matka ihned vzorně starat. Z jejího chování je navíc patrné, že i pro ni je to vytoužené mládě..

Foto: Malý lev Thembi (Naděje)/Zoo Olomouc

I tatínek lvíčete je zkušený, vzorný a ledacos svému potomkovi odpustí. „Lev Šimon je na koťata pokaždé hodný. Má povahu po svém tatínkovi, což bylo nejzlatější zvíře, které jsme tady měli,“ podotkla ošetřovatelka Dana Reisigová a dodává:

„Dotýká se mláděte a když si s ním malý Thembi hraje takovým tím rabiáckým způsobem, že ho kouše do ocasu a uší nebo po něm skáče, tak většinou jenom zavrčí či se ožene ocasem,“ uvedla ošetřovatelka, podle které lev Šimon žádnému ze svých mláďat nikdy neublížil.

Se lvicí a mládětem je ošetřovatelé spojili po dvou týdnech. I když je mládě nyní možné vidět, ošetřovatelé jsou stále opatrní a dopřávají čerstvé rodině klid. Ve vnitřní ubikaci je odstup určen dřevěnou ohrátkou.

Rodiče Thembiho chodí i do venkovního výběhu, v tuto dobu se však jejich potomek zatím ukrývá v zadní části ubikace, kde se cítí bezpečně.

Chov v Zoo Olomouc

Historicky první lvi berberští přijeli do Olomouce v roce 1979. Základ chovu však přinesl až rok 1993 s párem – lvice Zana a samec Vilém. Šimon (*2005 Olomouc) a Lily (*2007 Belfast) tvoří současný chovný pár.

Lily vyrůstala v péči člověka a psí feny plemene Akita Inu, přesto se dokázala už třikrát vzorně postarat o své potomky. Zoo Olomouc je jedna z mála zahrad v Evropě, kde se tento poddruhu lva rozmnožuje a má tedy nezanedbatelný podíl na zachování jeho populace.

Od roku 1995 zde bylo díky zkušenosti ošetřovatelů, dobrým chovatelským podmínkám a s přispěním štěstí odchováno celkem 20 mláďat.

Foto: Thembi se svou matkou, lvicí Lily/Zoo Olomouc

Příběh berberského poddruhu

Dříve obývali oblast celé severní Afriky. Od poloviny 20. století je tento poddruh lva považován za v přírodě vyhynulý. Informace o úplném vyhubení vyvrátila před lety zpráva o jejich chovu ve lvinci marockého krále.

Ten ve svém soukromém lvinci choval poslední potomky berberských lvů. Z něj se pak rozšířili do jiných zoo. Lvi berberští se dnes chovají zhruba ve dvou desítkách zoo v Evropě a v několika v Asii. Jejich celková populace čítá kolem 80 jedinců.

Chovných berberských lvů je málo a příbuzenských vazeb mezi nimi příliš mnoho, proto je sestavení chovného páru velmi obtížné.

Lev berberský

Místem posledního přirozeného výskytu lva berberského (Panthera leo leo) byly nehostinné oblasti pohoří Atlas v severní Africe. Tmavá, bohatá hříva, pokrývající i lopatky a sahající až daleko na břicho a delší hustá srst, to vše náleží lvům berberským, kteří patřili s hmotností samců přes 200 kg k největším poddruhům.

Na rozdíl od jiných poddruhů lvů žili berberští lvi spíše samotářsky nebo v párech. Kořist těchto šelem tvořili především paovce, jeleni, gazely a někdy i domácí zvířata, čímž si oblibu u domorodého obyvatelstva rozhodně nevysloužili.

S jejich vyhubením započali už staří Egypťané a pokračovali i Římané, kteří lvy odchytávali a používali je k bojovým hrám s gladiátory. Pouze 9 kůží, 1 kostra a několik lebek z berberských lvů je dnes zachováno v muzeích.

Foto: Thembi po dvou měsících pouze na mléku ochutnává i maso/Zoo Olomouc