Sluneční paprsky jsou pro lidský organismus prospěšné, protože ho stimulují k produkci důležitého vitamínu D. Ale čeho je moc, toho je příliš a v případě opalování to platí dvojnásob. Sluníčko nás dokáže pořádně potrápit a způsobit nám nepříjemné zdravotní komplikace.
V tom nejhorším případě dokonce rakovinu kůže nebo nádory, a proto se snažíme chránit kvalitními opalovací krémy. Možná jste to doposud netušili, ale pokožku si chránili naši předkové již v období starověku.
Egypťané se snažili marně, nepochopili základní princip
Ačkoliv se přípravky nazývají krémy na opalování, ve skutečnosti mají opačnou funkci – zabraňují spálení. Historikové potvrdili, že se o ochranu kůže zajímali již staří egypťané a snažili se přijít na to, jak zamezit dopadům dlouhého pobytu na sluníčku. Není divu, vždyť v tehdejší době byla v módě co nejsvětlejší pokožka.
Přestože byla egyptská civilizace velmi vyspělá, efektivní opalovací kosmetiku se mastičkářům vytvořit nepovedlo. Z nástěnných textů a nedávno přeložených papyrů vyplynulo, že lektvary obsahovaly extrakty z vlčího bobu, jasmínu a rýžových otrub.
Za vším stojí světlo a nikoliv teplo
Egypťanům se výroba opalovacího krému nepodařila především z důvodu nesprávného chápání principu spálení kůže. Mysleli si, že se pokožka spaluje vlivem vysokých teplot. Ve skutečnosti je však skutečným nepřítelem světlo, na což v roce 1820 přišel Angličan Everard Home.
Správně se zamyslel nad tím, proč mají lidé obývající tropické regiony tmavší kůži a jsou lépe chráněni před spálením. Souvislost spálenin a tepla logicky vyloučil, protože tmavé barvy teplo lépe pohlcují a snědá pokožka naopak poskytuje mnohem lepší ochranu.
Že je příčinou spálení určitá část ultrafialového spektra vyšlo najevo až v roce 1922. Přišli na to Wilhelm Vahle a Karleilham Hausser a zároveň vymysleli účinnou ochranu – odfiltrování vlnové délky mezi 280 – 315 nanometry. Tím začala éra moderních opalovacích krémů.
Kdo vynalezl první opalovací krém?
Kdo stojí za prvním opravdu účinným krémem na opalování, dnes není zcela jasné. Možní vynálezci jsou totiž celkem čtyři a jejich produkty byly představeny v rozpětí patnácti let.
Jako první s vlastní kosmetikou experimentoval Australan Milton Blake. Psaly se 30 léta a ve stejné době se o něco podobného pokoušel také jeho francouzský kolega Eugene Schueller. O dekádu později experimentoval s červeným želé americký lékař Benjamin Green, který svůj přípravek testoval na vojácích v Jižním Pacifiku.
Čtveřici vynálezců kosmetiky na opalování uzavírá Rakušan Franz Geiter. Toho motivovala vlastní zkušenost s nepříjemným spálením kůže při výstupu v Alpách. Mnozí odborníci se shodli na tom, že právě jeho přípravek jako první skutečně fungoval.
Někdejší přípravky však měly do současné kosmetiky na opalování hodně daleko. Vyznačovaly se velmi hustou a pastovitou konzistencí a mimo to toho páchly po barvě.
A co se týče ochranného faktoru, v tomto směru také hodně pokulhávaly. Ostatně posuďte sami – stálo by vám za to napatlat na sebe smrdutou pastu s faktorem SPF 2?
Článek vznikl ve spolupráci se společností Bioderma, která vyrábí špičkovou přírodní kosmetiku, jejíž součástí je i kvalitní opalovací kosmetika řady Photoderm, která je doporučována předními dermatology.
