Nová studie odhalila globální ohniska výskytu nepůvodních rostlin a živočichů

Mezi tři nejzasaženější regiony patří Havajské ostrovy, Severní ostrov Nového Zélandu a indonéské Malé Sundy. Na Havajských ostrovech žije velký počet zdomácnělých druhů ze všech skupin, které studie zahrnula. Patří mezi ně například ryby živorodky, zdivočelá prasata nebo invazní dřevina voskovník makaronéský. Nový Zéland na tom není o mnoho lépe, neboť polovina jeho flóry je tvořena nepůvodními druhy a predátoři mezi savci představují vážné ohrožení pro mnoho ptačích druhů, které v průběhu evoluce na izolovaném ostrově nemuseli takovému nebezpečí čelit. Kontinentálním oblastem vévodí Florida, kde mají problémy například s dobře známou krajtou tmavou z Asie, ale také se zde vyskytuje velký počet méně známých zavlečených druhů mravenců.

V Evropě sice počty zdomácnělých druhů cizího původu nedosahují takových hodnot jako na výše zmíněných ostrovech, mezi pevninskými oblastmi však patří k poměrně ohroženým. Dokládá to trvalá přítomnost mnoha dobře známých invazních druhů, jako papoušek alexandr malý v řadě západoevropských měst, mnoho rostlinných druhů, jako třeba dobře známá netýkavka žláznatá, rostoucí podél řek a potoků, veverka šedá, která vytlačuje v některých zemích domácí veverku, ale také třeba některé méně známé druhy pavouků, jako je jedovatá snovačka ostrovní, zavlékaná s dováženým ovocem například do Británie.

„Pokud jde o příčiny rozdílných počtů zdomácnělých nepůvodních druhů v jednotlivých oblastech světa, hraje roli především ekonomická situace regionu a intenzita vlivu člověka, v menší míře pak také klima;

v různých oblastech jsou tyto faktory různě významné a jejich důležitost se liší i v rámci jednotlivých skupin organismů,‟ říká Wayne Dawson z University v Durhamu, vedoucí autor studie.

Petr Pyšek z Botanického ústavu Akademie věd a katedry ekologie Přírodovědecké fakulty v Praze, jeden z českých spoluautorů, dodává: „Náš výzkum ukázal, že nejsnáze se nepůvodním druhům daří v novém území zdomácnět na ostrovech a v pobřežních oblastech. O ostrovech je to známo, ale zde poprvé v globálním měřítku ukazujeme, že přímořská místa, kudy se mnoho druhů rostlin a živočichů na pevninu dostává, sama fungují jako ohniska pro šíření dále do nitra kontinentů. I zde platí, že čím výkonnější ekonomika a vyšší hustota obyvatelstva, tím lepší podmínky jsou vytvořeny pro nepůvodní druhy, ale tento obecný princip nejsilněji působí právě na ostrovech.‟

Tato nová zjištění ukazují, že celosvětové snahy o omezení dopadů invazí nepůvodních rostlin a živočichů a s tím související ochranu původní biodiverzity, by se měly soustředit především na ostrovy a přímořské oblasti.

„Naše studie je unikátní v tom, že vůbec poprvé přinášíme souhrnné hodnocení založené na širokém spektru organismů, v němž jsou zastoupeny rostliny, všichni obratlovci, ale také bezobratlí živočichové.

Teď když víme, jak jsou jednotlivé světové oblasti ohroženy konkrétními nepůvodními skupinami, umožní nám to lépe nasměrovat prostředky na potlačení dopadů invazí,‟ doplňuje Petr Pyšek.

„Díky studiím, jako je tato, začínáme lépe rozumět důsledkům přemisťování rostlin a živočichů po zemském povrchu, což je nutné k přijetí opatření, která pomáhají zamezit novým introdukcím, nebo alespoň snižovat důsledky stávajících biologických invazí.

Jedním z možných řešení je soustředit se právě na ohniska s velkým počtem naturalizovaných druhů a na místa, kudy se tyto druhy dostávají do jednotlivých zemí. Taková regulace již úspěšně probíhá například na Novém Zélandu.

Další potenciálně účinným nástrojem je důsledná kontrola druhů navrhovaných pro introdukci, abychom eliminovali nejrizikovější druhy, což na úrovní Evropy provádí například organizace EPPO,‟ uzavírá Jan Pergl z Botanického ústavu Akademie věd.