Pro Egypťany vlastnit zvířata znamenalo moc a prestiž. S péčí o ně si ale moc starostí nedělali. Důkazem je pohřebiště v Hierakonpolisu, které vydalo 38 koster divokých zvířat, na dvaceti z nich byla patrná zranění, pravděpodobně způsobená bitím a vězněním..

Hierakonpolis bylo hlavní město, které bylo na vrcholu v období 3800 – 3100 před naším letopočtem, tedy ještě před tím, než byl Egypt sjednocen. Součástí města byly obytné čtvrti, sakrální centra a industriální oblasti, kde se vařilo pivo, nebo vyráběla keramika.

Staroegyptské město se nacházelo v Horním Egyptě, poblíž řeky Nilu. Na archeologické lokalitě, která dříve bývala Hierakonpolisem, bylo odkryto několik pohřebišť, na nejbohatším z nich byla k odpočinku uložena elita města.

Panovníky lidé pohřbívali do rozsáhlých hrobek s bohatou pohřební výbavou. Mnohdy byly patrné i zbytky nadzemních konstrukcí, všechno ukazující na vysoké postavení zemřelých. Mimo jiné se zde nalezlo 110 ostatků domácích zvířat – dobytka a psů.

Zajímavé jsou ale pohřby divokých zvířat, celkem zde bylo pochováno 12 různých druhů starých 5000 let.

Bolestivá zranění chovaných zvířat

Paviáni, hroši, sloni, krokodýli, buvolci, antilopy a další druhy, byly pohřbeny většinou v samostatných hrobech, ale v některých případech i společně s člověkem. Na mnohých z nalezených koster jsou patrná zranění, většinou se jedná o zhojené zlomeniny kostí horních a dolních končetin.

Odborníci se domnívají, že zvířata byla často zraněna při odchytu v přírodě nebo při snaze o útěk. Chování egyptských ošetřovatelů ke zvířatům pravděpodobně také nebylo velmi sofistikované. Uhlídat velký zvířenec zřejmě nebylo lehké a zvířata si často vysloužila bití.

Na dvou kostrách paviánů jsou dokonce patrné typické obranné zlomeniny, které vznikají na pažích, když si napadený chrání hlavu. Hroch chovaný elitou má zase zlomenou nohu, což se mu mohlo stát, když se pokoušel o útěk.

Většina zlomenin je ovšem zhojených, zvířata tedy nebyla usmrcována okamžitě, ale přežila několik týdnů i déle.

Egypťané se časem polepšili

Odborníci porovnali ostatky z Hierakonpolisu s mladšími zvířecími kostrami z jiných lokalit. Na některých mladších kostech byla patrná podvýživa a nedostatek vitamínu D, což ukazuje na chov v tmavých prostorách.

Známky nevlídného zacházení se na kostrách z mladšího období nacházely také, ale ve výrazně menším množství než na ostatcích z Hierakonpolisu. Možná se tedy Egypťané postupem času naučili, jak se zvířaty lépe zacházet bez bití a uvazování.

Podle vedoucí expedice doktorky archeologie Renee Friedmanové byly různé druhy zvířat chovány z různých důvodů. Slon například pro svého majitele představoval sílu. Držet v zajetí hrocha, hrůzostrašné všeničící zvíře, znamenalo, že panovník ovládá chaotickou přírodní moc.

Chování zvířat bylo rozšířené v celém Egyptě. Později se zemřelá zvířata i mumifikovala.