Jejich technologie využívá tzv. Ramanův jev, při kterém dochází k interakci mezi fotony dopadajícího světla s vibračními a rotačními stavy atomů nebo molekul. V tomto případě atomy diamantu pohltí fotony laseru a následně je vyzáří.

Při experimentu s 9,5 milimetrů dlouhým krystalem použili tři lasery se společným výkonem 6,7 kW, který spojili do jednoho paprsku. Jeho výkon odpovídal 69 procentům součtu výkonu zdrojových laserů.

Proti jiným metodám má přitom technologie australských vědců tu výhodu, že nepožaduje, aby byly všechny zdrojové lasery dokonale sladěny a měly stejnou vlnovou délku. Místo toho se vlnová délka u výsledného laseru zvyšuje a ten tak lépe prochází atmosférou. Jaké jsou limity této techniky, nicméně vědci neuvádí.