Mimikry jsou v přírodě velmi populární. Kořist z nich těží, pro predátory znamenají nepříjemnou komplikaci. I pro jejich evoluci však mohou být prospěšné. Geny se podaří předat jen těm nejbystřejším. Těm, kteří se nenechají snadno oklamat..

Vědci se zájmem studují, jak se tyto dvě skupiny navzájem ovlivňují. Podstatně lépe to jde u kořisti. Predátoři na ni vyvíjejí ustavičně tlak a ovlivňují tak aktivně evoluci jejího vzhledu. Živočiši nacházející se ve spodních patrech potravního řetězce musí být obvykle ve střehu před více různými predátory. Každý z nich má obvykle jiné zvyky i smyslové vnímání.

Skupinu více predátorů sledoval v rámci vědecké studie biolog Petr Veselý z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Se svými spolupracovníky se v roce 2016 rozhodl prostudovat pětici pěvců. Ač jsou pěvci dost často také kořistí, vystupují zároveň i jako predátoři.

Vědci se snažili zjistit, jak si sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus), červenka obecná (Erithacus rubecula), sýkora koňadra (Parus major), rehek domácí (Phoenicurus ochruros) a pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) poradí s kořistí s umělými výstražnými mimikry.

Výzkumníci použili jako kořist šváby, které opatřili varovným zbarvením. Za vzor jim posloužila ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus). Tato ploštice má na zádech červenočerné zbarvení. Konkrétně se jedná o černé skvrny na červeném podkladu, které mají imitovat oči.

Dokonalý prostředek k odlákání predátorů. Ruměnice pospolná je pro svůj charakteristický zápach nepoživatelná.

Před zahájením experimentu krmili badatelé polovinu testovaných ptáků šváby, druhá dostávala larvy brouků potemníků (tedy moučné červy). V rámci experimentu dostávali ptáci nabarvené šváby.

Vyšlo najevo, že falešné výstražné zbarvení chrání kořist nejlépe před sýkorami koňadrami a červenkami, které neměly předchozí zkušenost se šváby. Pěvci, kteří před experimentem šváby dostávali, se nechali výstražným zbarvením znervóznit mnohem méně.

Výjimku tvořily pouze pěnice. Vědci dospěli k závěru, že se reakce predátorů na kořist s výstražným zbarvením značně liší. Mimikry účinné vůči jednomu druhu nemusejí vůbec stačit.

Právě ptáci bývají při podobných experimentech využívání velmi často. Mají totiž velmi dobře vyvinutý zrak, mají schopnost barevného vidění, díky čemuž mohou vnímat výstražnou signalizaci kořisti. Dokážou si vzor pro ně nevhodné kořisti zapamatovat a při dalším setkání rozpoznat.

Výstražnými barvami jsou nejčastěji žlutá v kombinaci s černou, dále pak červená. U motýlů se jedná o bílou a oranžovou. Základem úspěchu jsou dobře zapamatovatelné vzory.