Poblíž města Albenga archeologové odkryli ostatky mladé dívky. Nejdříve byla upálena, následně bylo její tělo pohozeno do díry. „Hrob“ překrývaly těžké kameny – to aby se po smrti nemohla vrátit mezi živé..

Dívka zemřela ve věku 15 -17 let. Podle vedoucího výzkumu, profesora Philippa Pergoly z Papežského institutu křesťanské archeologie ve Vatikánu není jisté, zda byla upálena za živa nebo po smrti. Jisté ale je, že v době, kdy ji pohltily plameny, ještě její tělo pokrývaly měkké tkáně.

Mladá žena byla upálena na neznámé lokalitě. Její ostatky pak byly přeneseny do San Calocera poblíž Albengy.

Dívka byla nedbale pohřbena do jámy. Její tělo bylo do „hrobu“ vhozeno za lokty. Hlava zůstala nakloněná k jedné ze stěn jámy. Ohnutá byla tak, že se její brada téměř dotýkala hrudní kosti.

Ostatky zatím nebyly podrobeny detailní analýze, přesto odborníci odhadují, že čarodějnice žila v 9. – 15. století, tedy na přelomu raného a vrcholného středověku.

Zacházení s tělem společně s nedbalým pohřbem naznačuje, že byla mladá dívka považována za nebezpečnou i po své smrti. Strach z mrtvých, kteří by se mohli po smrti vrátit mezi živé, nebyl ve středověku ničím neobvyklým.

Proč se lidé dívky báli?

Mrtví, kteří by se mohli vrátit, byli označováni pojmem „revenanti“. Jejich těla byla do hrobů přibíjena hřeby, často docházelo i k oddělování hlavy či končetin. Hroby byly překrývány těžkými kameny. To vše mělo mrtvému zabránit v návratu mezi živé.

Otázkou je, proč byli někteří lidé považováni za nebezpečné i po své smrti.

V případě mladé dívky z Itálie to mohlo souviset s její nemocí. Předběžná analýza kostí ukázala známky osteoporózy na lebce a očnicích. Toto onemocnění, kdy dochází k řídnutí kostní tkáně, může být způsobeno například anemií – silným nedostatkem železa v krvi.

Na zubech mladé ženy byla také patrná hypoplazie skloviny. Oslabení zubní skloviny často ukazuje na dětské stresory, jakým může být například podvýživa.

Dívčina bledost, možné modřiny a mdloby způsobené chudokrevností a podvýživou mohly v komunitě, v níž žila, lidem nahánět strach.

Výzkum bude pokračovat

Teorii, podle které mohla být dívka považována za nebezpečnou vzhledem ke své nemoci, podporuje i další nález ze stejné lokality. V roce 2014 bylo v San Caloceru nalezeno tělo třináctileté dívky, pohřbené hlavou dolů.

Důkladný rozbor ostatků ukázal, že mladá žena trpěla kurdějemi. Tato nemoc je způsobena nedostatkem vitamínu C. Projevuje se krvácením z dásní a očí, krvácením pod kůži, do svalů, nehtových lůžek a vnitřních orgánů.

Způsobovat může ale také vystouplé oči nebo epileptické záchvaty. Pohřeb hlavou dolů společně s vážným zdravotním stavem ukazuje také na možnost, že i tato dívka mohla být považována za čarodějnici. Archeologové ale možnost, že by mladé ženy mohly být příbuzné, spíše popírají.

Mladší z dívek žila v období mezi lety 1400 – 1500. U druhého těla zatím přesné datování není potvrzeno, je zde ale výrazná možnost, že jsou ostatky mnohem starší.

Odborníci také uvažují nad možností, že i čarodějnice, jejíž tělo bylo nedávno nalezeno, mohla trpět kurdějemi. Bohužel jsou ale kosti, ze kterých by bylo možné diagnózu potvrdit, špatně dochované. Prozatím to tedy nelze ani potvrdit, ani vyvrátit.

Na lokalitě v San Caloceru budou vykopávky pokračovat i nadále. Po ukončení výzkumu se vědci budou intenzivně věnovat analýze nalezených artefaktů i kosterního materiálu. V plánu je mimo jiné přesné radiokarbonové datování těla, ale i DNA analýza.