„Naším snem jsou obleky, které můžete nosit pod oblečením. Skryté exoskelety budou pomáhat seniorům, pacientům, kteří se zotavují ze zranění a možná jednoho dne budou osoby se zdravotním postižením znovu chodit,“ řekl Edwin Jager, docent v oboru aplikované fyziky na univerzitě v Linköpingu, který výzkum vedl.

Tým začal experimentovat s celulózovými vlákny, která jsou biokompatibilní a pocházejí z obnovitelných zdrojů, a začal z nich tkaním a pletením vyrábět různé textilie. Ty byly následně potaženy vodivým polymerem polypyrrolem (PPY) podobným postupem, jakým se barví komerční tkaniny.

PPY se široce používá při vytváření pohonu měkkých robotů, protože při aplikaci nízkého napětí mění svou velikost.

V tomto případě se textilní vlákna smršťují působením kladného napětí a natahuji působením záporného napětí. Vědci zjistili, že textuátory neboli textilní aktuátory, tedy zařízení přeměňující energii na pohyb, z tkaných textilií produkují větší sílu ve srovnání s pletenými textiliemi.

Ty jsou však na druhou stranu extrémně elastické. Změnou způsobu zpracování a použitím různých vzorů tkaní a pletení by mělo být možno přizpůsobit sílu a deformační charakteristiky textuátoru pro konkrétní využití. Při výrobě tkanin je přitom možné použít běžné průmyslové stroje.