Pro Čínu to byla velká sláva, když se v roce 2012 otevírala gigantická vodní elektrárna Tři soutěsky. Z technologického hlediska se bezesporu jedná o pozoruhodné dílo, avšak cena, kterou za největší hydroelektrárnu světa Číňané zaplatili, nebyla malá..

Náklady na výstavbu dosáhly téměř 40 miliard dolarů, tedy téměř jednoho bilionu korun. Z takové částky by český státní rozpočet dokázal žít celý rok. Na stavbu se spotřebovalo 27,15 milionu krychlových metrů betonu a 281 000 tun kovu.

Vykopáno bylo 102,6 milionu kubických metrů kamene a zeminy. Použito bylo 29,3 milionu kubických metrů kamene a 354 000 tun betonářské oceli. Svůj otisk na stavbě zanechalo čtvrt milionu lidí. Nejen Číňanů.

Peking si k výstavbě pozval i odborníky z Kanady, Norska, Německa či Francie. Velkolepá stavba navždy přeměnila tvář provincie Chu-Pej v centrální Číně.

Čínská ekonomika je sice poněkud nafouklá bublina, avšak stále má vysoké ambice a státní aparát ji tlačí vzhůru, ať to stojí, co to stojí. I za cenu hororových pracovních podmínek pro dělníky, ničení životního prostředí či dumpingu vývozních artiklů.

Rozvíjející se ekonomika, která se stále nemůže považovat za tržní, samozřejmě potřebuje spoustu energie. Dosud byli Číňané závislí především na uhelných elektrárnách, v zemi se ovšem rozvíjí i jaderná energetika.

Část energie Číňané získávají z vody. Zde hraje prim právě elektrárna Tři soutěsky. První plány na její výstavbu pocházejí z roku 1919, kdy o ní začal uvažovat zakladatel moderní Číny Sunjatsen (1866–1925).

Jenže Čínu čekaly jiné, důležitější starosti. Útok Japonska, občanská válka i pozdější komunistické experimenty, které způsobovaly hladomory, začátek stavby posunuly až do devadesátých let.

Přehrada zadržuje řeku Jang-c‘-ťiang u města I-čchang v provincii Chu-pej. Poslední ze 32 generátorů vodní elektrárny byl spuštěn v červenci roku 2012. Celkový výkon je úctyhodný, dosahuje 22 500 MW, tedy stejně, jako jedenáct jaderných elektráren v Temelíně.

Přehradní hráz je 185 metrů vysoká a 2309 metrů dlouhá. Tak vznikla nádrž dlouhá 660 kilometrů, široká průměrně 1,1 kilometru a hluboká kolem 180 metrů. Voda zaplavila plochu 1084 kilometrů čtverečních a může pojmout až 39 miliard krychlových metrů vody. Vešlo by se do ní celkem 54 objemů největší české přehradní nádrže na Orlíku.

Přehrada Tři soutěsky je po technické stránce jistě úctyhodným dílem. Avšak cena za její vznik byla vysoká. Číňané věřili, že energie z elektrárny pokryje desetinu jejich veškeré spotřeby. Nyní se však ukazuje, že to jsou sotva 3 %.

Proklamovaný odklon od tepelných elektráren se tedy nekonal a čínská ekonomika je musí využívat i nadále. Ochrana životního prostředí byla jedním z argumentů čínských úřadů při rozhodování o stavbě Tří soutěsek.

Vláda slibovala méně exhalací, jak však bylo naznačeno, zůstalo jen u plánů. Naopak, vodní elektrárna měla na své okolí přímo devastující účinky.

Stavbě musela ustoupit řada měsz a vesnic i tisíce archeologických památek. Asi 1,4 milionu lidí bylo povinně vystěhováno většinou do etnicky odlišných a méně úrodných oblastí, kde si podle zprávy ministerstva půdy zvykají jen těžko.

Protože kolem obřího díla neustále hrozí sesuvy půdy a zřícení břehů, už nyní se chystají plány na stěhování dalšího sta tisíce lidí, kteří se v oblasti zatím udrželi. Obrovská vodní plocha navíc zcela proměnila zdejší klima.

Místní biotopy jsou rozvrácené a zemědělství již zaznamenalo nemalé škody. Mnozí odborníci také upozorňují na možnost zemětřesení a případného protržení hráze. Tato možnost není z říše sci-fi, protože čínští geologové zjistili, že ohromné množství vody, které nádrž drží, tlačí na okolní horniny.

A otřesy půdy mohou být vyvolány i tímto způsobem. Přehrada snížila sice riziko povodní, avšak hladina vody Jang-c‘-ťiang je na jejím dolním toku na takové úrovni, že ohrožuje lodní dopravu i průmysl. Tři soutěsky jsou příkladem toho, že velká vodní díla nemusejí být vždy velkou výhrou….