„Tak budou vypadat silnice budoucnosti,“ pravil jednoho dne Konrád Adenauer (1876 – 1967). Bylo to 6. srpna 1932 a Adenauer ještě zdaleka nebyl západoněmeckým kancléřem. Tehdy byl primátorem Kolína nad Rýnem a rozhodně netušil, že za půl roku Německo ovládnou nacisté a on sám jako nepřítel nového režimu skončí na čas ve vězení..

Svá slova pronesl při příležitosti otevření první německé autostrády, která vedla z Kolína nad Rýnem do Bonnu. Jak je tedy patrné, nikoliv Hitler byl otcem německých dálnic, ty se začaly stavět ještě za demokratické Výmarské republiky.

První krátká, asi desetikilometrová bezkřižovatková silnice sice vznikla už v roce 1921 v severní části Berlína, ale za klasickou dálnici považována nebývá. Tou je italská autostráda vedoucí mezi Milánem a Varese na severu Itálie.

Tato speciální rychlostní komunikace byla dokončena v roce 1924. Výstavba první německé dálnice odstartovala až v roce 1929 a trvala tři roky. Směry na dálnici ještě nebyly odděleny tak, jak jsme zvyklí dnes.

Drzejší řidiči toho využívali a předjížděli skrze pruhy, které patřily do protisměru. Při stavbě byla navíc minimálně použita mechanizace. Tisíce nezaměstnaných potřebovaly práci, a tak bagry tentokrát ustoupily lidem.

Od roku 1933 skutečně dochází k zesílené výstavbě dálnic v Německu. Ovšem tyto autostrády byly naplánovány mnohem dříve, než Hitler tušil, že nějaké dálnice vůbec existují. Nacisté přišli k hotovému, výstavbu rychlostních komunikací schválily vlády ještě demokratického Německa.

A to v době, kdy Hitlerova strana NSDAP veškeré podobné projekty v parlamentu blokovala. Propaganda ovšem udělala své. Když 19. května 1935 führer slavnostně otevřel první úsek „své“ dálnice mezi Frankfurtem nad Mohanem a Darmstadtem, nemohly u toho chybět filmové štáby.

Tak se zrodil jeden nepravdivý mýtus o moderně uvažujícím Hitlerovi, který údajně dal lidem práci.

Kaprál z Braunau, jak se Hitlerovi kvůli jeho rodišti někdy říká, o dálnicích nanejvýš uvažoval jen v tom smyslu, že ulehčí přesun vojsk. Ale ve 30. letech minulého století je využíval málokdo. „Německé autostrády jsou sice skvělé, ale není moc Němců, kteří by po nich jezdili,“ podotkl při své návštěvě Německa pozdější americký prezident John F. Kennedy (1917 – 1963).

Nacisté slibovali, že výstavba těchto moderních silničních komunikací dá práci 600 000 Němců. Tohoto čísla se však nikdy nedosáhlo, dálnice daly práci nanejvýš 125 000 lidem. A nepřekvapí ani, jakým způsobem byly veškeré projekty financovány.

Němečtí dělníci si totiž dálnice vlastně zaplatili ze svého. Hitler se nerozpakoval sebrat 4,5 miliardy říšských marek z fondu prostředků pojištění v nezaměstnanosti. Navíc říšské dálnice zůstaly na velké většině míst nedostavěné.

Dokončily je až poválečné vlády, v jejichž čele nestál nikdo jiný než v úvodu zmiňovaný Konrad Adenauer.