Šimpanzi se mohou naučit komunikační strategie jiných členů svého druhu, pokud s nimi chtějí navázat přátelství. Naši nejbližší příbuzní v živočišné říši používají k dorozumívání systém zvuků a různé druhy vrčení.

Zoologové si už dříve všimli, že zvířata k označení určitého typu jídla vyloudí z hrdla vždy stejný zvuk. Zvukové vyjádření vztahu k určitému objektu u nich funguje podobně jako lidská slova. Pro chleba mají šimpanzi jiný zvuk než například pro jablka.

Vědci se ovšem domnívali, že odlišnost zvuků je projevem emocí, které si zvířata spojují s chutí určitého jídla.

Studie dvou skupin lidoopů ve skotském Edinburghu dokládá, že šimpanzi mohou zažité zvuky měnit, pokud si chtějí říct například o jablka. Vědci pozorovali dvě skupiny šimpanzů, z nich jedna, která do Skotska přicestovala z Nizozemí, měla ráda jablka a jejich nadílku vždy vítala hlasitým pískáním.

Sousední tlupa “Skotů“ jejich nadšení pro jablka nesdílela a reagovala na ně lhostejným bručením. Po čase se obě tlupy šimpanzů spřátelili a “Nizozemci,“ kteří měli rádi jablka, převzali bručení od svých druhů, aniž by klesla jejich obliba jablek.