Stála neandrtálce skutečně chůze víc? Antropologové z Přírodovědecké fakulty UK v Praze se nedávno snažili tuto představu ověřit s využitím matematického modelu energetické nákladnosti chůze. Jejich výsledky se objevily v nejprestižnějším oborovém časopise Journal of Human Evolution.

Vědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze přišli s důkazy, že neandrtálci nebyli zdaleka tak znevýhodněni v nákladnosti chůze, jak se předpokládalo. Podle doktorského studenta antropologie Martina Hory, hlavního autora aktuální studie v  časopise Journal of Human Evolution, ušetřili neandrtálci při chůzi velkou část energie díky specifické konfiguraci dolní končetiny.

Oproti našim přímým předkům totiž disponovali robustnějšími kolenními klouby, delšími patami a kratšími končetinami.

Díky této kombinaci znaků měly svaly neandrtálců, jež při chůzi vyvíjejí největší sílu a spotřebovávají většinu energie (trojhlavý lýtkový sval, čtyřhlavý sval stehenní), vyšší mechanickou výhodu, následkem čehož jim stačilo vyvíjet menší sílu a tím i spotřebovávat méně energie.

„Podle našich výsledků byla chůze neandrtálských mužů ve srovnání s moderními muži nákladnější pouze o desetinu a chůze neandrtálských žen byla dokonce energeticky srovnatelná s chůzí moderních žen,“ shrnuje Mgr.

Hora. Vyšší náklady na chůzi tak zřejmě mezi hlavními faktory vedoucími k vyhynutí neandrtálců nebyly.