Neandrtálské pohřebiště bylo objeveno v La Chapelle-aux-Saints v jihozápadní Francii už roku 1908. Archeologové se ale přeli o to, zda šlo o záměrně založený hřbitov. Výkopy v tomto významném nalezišti pokračovaly v uplynulých třinácti letech.
Poslední z nich vydal nové pozůstatky člověka neandrtálského – kostru dvou dětí a jednoho dospělého.
Fakt že padesát tisíc let staré ostatky byly nalezeny relativně zachovalé, nahrává tvrzení, že k jejich pohřbu došlo brzy po smrti. „Tento objev nejenže potvrzuje spekulace o pohřbívání neandrtálců, ale také odhaluje poměrně sofistikované kognitivní schopnosti potřebné k jeho organizaci,“ vysvětluje autor studie William Rendu.
Přestože není jasné, zda byl pohřeb vykonán z pragmatických důvodů nebo jako součást rituálu, propast mezi moderním člověkem a neandrtálcem se zmenšuje. Pohřbívání mrtvých je tradičně chápáno jako doklad vyspělosti a civilizovanosti dělící člověka od ostatních živočichů.
Neandertálec (Homo neanderthalensis, nebo Homo sapiens neanderthalensis) je předvěká forma člověka řazená buď do druhu Homo sapiens, nebo vyčleňovaná jako samostatný druh. Jeho ostatky byly vůbec prvními prozkoumanými fosíliemi pravěkého člověka se zveřejněnými výsledky.
