Dánští vědci si vzali na paškál čtyřicet šest velmi odlišných druhů organismů od řas a hub až po bezobratlé živočichy a savce. U nich pak zkoumali projevy stárnutí a s nimi obvykle spojovaný proces umírání.
Překvapivě zjistili, že u některých organismů nedochází k úbytku sil a smrti v pokročilém věku, jak by se dalo očekávat, ale naopak v mládí.
Stárnutí s postupným směřováním ke smrti je typické pro savce včetně člověka, ptáky a některé bezobratlé živočichy, jako jsou perloočky. Existují ale i živočichové, které můžeme označit za téměř nesmrtelné.
Příkladem může být sladkovodní žahavec nezmar (Hydra magnipapillata), který podle vědeckých výpočtů může v laboratorních podmínkách přežít i více než 1400 let.
Existují dokonce i zvířata, jejichž úmrtnost s věkem klesá. Mezi ně patří želvy Agassizovy (Gopherus agassizii), které nejčastěji hynou na počátku života. Klesající nebo konstantní úmrtnost vykazují i v našich podmínkách dobře známé sýkorky koňadry (Parus major), z říše rostlin pak rododendrony (Rhododendron maximum) nebo stromy kolíkovníky (Avicennia marina) z mangrovových porostů.
