Reakce lidí na smrt svých blízkých a tedy uvědomění si vlastní konečnosti  byla dlouhou dobu  vykládáno jako jedna z důležitých vlastností, která nás lidi odlišuje od zvířat. V posledních letech se však stále množí pozorování, podle kterých není něco podobného cizí ani řadě druhů zvířat. Posledním z pozorovaných případů jsou možná americké sojky západní.

Zvláštní reakce na mrtvé příbuzné či alespoň příslušníky stejného druhu byly popsány např. u slonů, šimpanzů či některý druhů krkavcovitých ptáků. V této skupině nalezneme řadu nadprůměrně inteligentních druhů.

Patří mezi ně i americké sojky západní, které nedávno zkoumali vědci z univerzity v kalifornském Davisu pod vedením Teresy Iglesiasové.

Ta umístila na zahradu mrtvou sojku a pozorovala a filmovala  reakce dalších ptáků v okolí. Běžnou reakcí bylo, že se okolní ptáci okolo mrtvé slétly a vydávaly kakofonní zvuky, které lákaly další sojky.

Taková setkání trvala někdy necelou minutu, jindy až půl hodiny. Pro kontrolu vědci testovali stejné chování i na jiných předmětech, jako byly poházené barevné předměty či vycpaná sova. Na sovu reagovali ptáci podobně.

Vědkyně spekuluje, že důvodem shromáždění by mohlo být pátrání po nebezpečí. Slétnutí na jedno místo nemusí tedy znamenat pohřeb, ale svolání „více očí“, jimž by se mohlo zdařit snadněji zahlédnout nepřítele.