S čím je spojeno americké město Boston? S historií! Právě zde začal americký boj o nezávislost. Se vzdělaností – právě zde sídlí několik slovutných univerzit. S hokejem, protože právě zde hraje své zápasy klub Bostonských medvědů. A v neposlední řadě také s kulturou a novou architekturou.

Boston je jedním z mála amerických měst, jejichž historie je delší než 200 let. Sídlí zde mnoho galerií, divadel, koncertních síní či muzeí. A místní Muzeum Isabelly Stewartové Gardnerové nyní získalo nový háv.

Směs období

Tato proslulá galerie byla založena v roce 1902. U její kolébky stála mecenáška umění Isabella Stewartová Gardnerová (1840–1924), která jí věnovala vlastní sbírky. Muzeum v současnosti může vystavovat 2500 obrazů či soch z Ameriky, Evropy či Asie. Mezi exponáty lze nalézt jak historické, tak současné umění.

Muzeum sídlí v budově, jejíž tvůrci se inspirovali gotikou, renesancí i barokem. Dá se tedy říci, že je to takový architektonický guláš. Na přelomu 19. a 20. století se ovšem na východním pobřeží USA takto stavělo běžně, historie si zde podávala ruku se současností.

Čistá architektura

Stará budova ovšem přestala potřebám muzea vyhovovat. Bylo proto rozhodnuto, že se muzeum rozšíří. Obyvatelé Bostonu se tak nyní mohou chlubit skutečným čistým architektonickým skvostem. Jak by ne, vždyť autorem nového křídla galerie je jeden z nejuznávanějších světových architektů, Ital Renzo Piano (*1937), nositel prestižní architektonické Pritzkerovy ceny. Ta má pro architekty stejnou váhu jako má Nobelova cena pro vědce.

Při stavbě byl použit beton, nádvoří bylo zakryto skleněnou střechou vyztuženou ocelovou konstrukcí. Exteriéry nového křídla, zabírajícího plochu pěti tenisových dvorců, nemají daleko k funkcionalismu.

Piano je navrhl přísně geometricky, což má zdůraznit kontrast vůči původní historizující zdobné budově. Dominantou stavby jsou rozsáhlá okna. Světlo pronikající dovnitř stavby má důležitou úlohu. Především ze skla je i vstup do budovy a následná hala.

„Nové křídlo je skutečným ztělesněním elegance,“ rozplývá se ředitelka muzea Anne Hawley. Co se týče barev, v exteriérech převládá zelená a červená.

Stavba pro nové století

Stavba není určena jen pro výstavní prostory. Kromě nich je zde i muzejní obchod, učebny, restauraci, dílny nebo třeba dva byty pro hostující umělce. Uprostřed stavby je velký sál, do jisté míry svým návrhem připomínající arénu.

Vejde se do něj 300 lidí a je určen především pro koncerty klasické hudby. Umělci, kteří zde již stihli vystoupit, si místní akustiku velmi pochvalovali.

Zatímco v našich končinách jsou stavby šetrné k životnímu prostředí výjimečné, ba někteří politici se jim i vysmívají, v západní Evropě i v USA jsou běžnou záležitostí. Budova je energeticky nenáročná, ostatně obdržela certifikaci LEED pro ekologicky šetrné domy.

Využívá i geotermální energii, samozřejmostí je zde i recyklace vody. Materiál pro stavbu byl získáván v blízkém okolí, takže odpadla rovněž zátěž přepravy na velkou vzdálenost.

Zkrátka, opravdu kvalitní moderní budova nemá jen hezký háv a pěknou vizáž, ale umí se i slušně chovat…

Renzo Piano! Seznamte se!

*Autor dostavby chicagského muzea se narodil ve stejný den, kdy zemřel zakladatel československého státu Tomáš Garrigue Masaryk, tedy 14. 9. 1937.

*Staviteli byli i jeho otec, dědeček, čtyři strýcové a bratr, takže o jeho životní dráze nemohlo být pochyb.

*Svého vzdělání Piano dosáhl na Politechnico di Milano v Miláně, kde o několik let později také vyučoval.

*Po dostudování v roce 1964 začal experimentovat s různými konstrukcemi, což se projevilo i v jeho následující tvorbě.

*Renzo Piano je držitelem prestižní Pritzkerovy ceny. Od roku 1979 ji uděluje soukromá Hyattova nadace a mezi držiteli nalezneme taková jména jako Jean Nouvel, Norman Foster nebo Frank Gehry. Renzo Piano ji dostal v roce 1998 za projekt ósackého letiště.

Výběr z Pianových projektů

– Centre Georges Pompidou, Paříž (1972–1977)

– Kansai International Airport, Osaka (1987–1990)

– Aurora Place, Sydney (1996 až 2000)

– NEMO science museum, Amsterodam (1997)

– Parco della Musica auditorium, Řím (2002)

– Los Angeles County Museum of Art (2003 až dosud)

– The New York Times Building, New York (2003–2007)

– Morgan Library Expansion, New York City (2003–2006)

– Whitney Museum of American Art, New York (2005 až dosud)

– Isabella Stewart Gardner Museum, Boston, (2005 až 2012)

– Zentrum Paul Klee, Bern (2006)

– Renzo Piano Towers, San Francisco (2006 až dosud)

– Shard London Bridge, Londýn (2007)

– New York Times Building, New York (2008)

– Řecká národní knihovna, Atény (2009)

– Art Institute of Chicago, Chicago (2009)

– Modern Wing of the Art Institute of Chicago, (2009)

– Nichols Bridgeway, Chicago (2009)

Piano má muzea rád

Zajímavá stavba vyrostla nedávno v třetím největším městě USA, v Chicagu. Původní komplex muzea Moderního umění – The Art Institute of Chicago – doplnila nová budova Modern Wing, která v sobě skloubí nejmodernější technologické a ekologické postupy.

Takže zatímco v českých zemích se stavbám knihoven a muzeí házejí klacky pod nohy, Američané podobným projektům svou náruč doširoka otevírají. Autor projektu? Inu, opět náš starý dobrý známý Renzo Piano.

Nová budova v sobě neskrývá jen galerijní prostory, její využití má mnohem větší rozsah. Funguje zde zbrusu nové vzdělávací středisko, které není určeno jen studentům, ale co nejširší veřejnosti. Vysokoškolští pedagogové zde našli své výzkumné středisko, stejně tak jsou tu prostory, které jsou vyhrazeny rodinám s dětmi.

Italský architekt má Boston rád

Dostavba křídla Muzea Isabelly Stewartové Gardnerové není prvním Pianovým setkáním s Bostonem. Již před několika lety připravil projekt 300 metrů vysokého mrakodrapu, který by se po svém dokončení stal nejvyšší budovou v centru amerického Bostonu.

Výšková administrativní budova Renza Piana byla navržena jako 75patrová. Dosud nejvyšší bostonský mrakodrap je o 16 pater a 60 metrů nižší.