Tlačí vás boty, rozbila se vám zásuvka nebo se vám jen prostě zničila oblíbená hračka? Máme pro vás řešení! Na první pohled sice vypadá jako obyčejná plastelína, na vzduchu však po nějaké době zatuhne a po nějaké době se chová jako pevná látka. Jeho autorka se o příběh své úspěšné myšlenky podělila s 21. STOLETÍM.
Když se na svět podíváte očima dítěte, či ještě lépe dospělého výtvarníka, uvidíte okolo sebe řadu věcí, které jsou jaksi „nedodělané“ a čekají na to, až se jich chopí ruka kreativního člověka. Takovou kreativní osobou je i půvabná mladá dáma s typicky irsky nevyslovitelným jménem Jane Ní Dhulchaointigh.
Když se tato výtvarnice a designérka poté spojila se specialisty z oboru chemie, vznikl vynález tak úspěšný, že byl dokonce časopisem Time vyhlášen jedním z 50 nejlepších vynálezů roku 2010. Ve stejné kategorii zabodoval např. i iPad od firmy Apple.
„Zázrak“ z rukou chemiků
Cesta sugru, jak se hmota jmenuje, od myšlenky k výrobku započala díky jednomu z projektů v rámci postgraduálního studia Royal College of Art v Londýně. Jane v ní představila myšlenku na neexistující materiál, který by na sebe mohl brát podobně jako plastelína či keramická hlína prakticky jakoukoliv podobu, po nějaké době by však sám zatuhnul ve tvaru, které mu dala výtvarníkova ruka.
„Původně jsem pracovala se směsí silikonu a dřevěných pilin, jimiž jsem spojovala kousky nejrůznějších materiálů, které by všichni ostatní považovali za ,odpad´. Díky malému grantu se můj nápad záhy přesunul na katedru materiálového inženýrství na Queen Mary University v Londýně,“ popisuje zrod nového materiálu, oficiálně zaregistrovaného pod názvem Formerol.
Po asi sedmi letech vývoje byla sugru oficiálně představena veřejnosti. Stačilo několik pozitivních recenzí na několika sledovaných webových stránkách o nových technologiích a tato „hračka“ rázem zaznamenala lavinovitý úspěch:
v současné době má společnost se sídlem v Londýně své obchodní partnery již v 76 zemích světa.
Jak si hrát se sugru?
Jak vlastně s novým materiálem na bázi silikonu pracovat? Praxe skutečně není o nic složitější než práce s obyčejnou plastelínou. Po vyjmutí z balíčku zůstává plastickou asi 30 minut, což je ideální doba pro aplikaci na nejrůznější místa.
Výhodou je totiž to, že po zatvrdnutí je materiál sice pevný, ale stále pružný. Lze jej proto bez problémů aplikovat i na místa, která jsou mechanicky namáhaná. Nabízí se například opravy přetržených rozbitých předmětů každodenní potřeby, jako jsou nabíječky, boty, hračky, brýle atd.
Bez problémů snáší výkyvy teplot v intervalu mezi -60 0C do +180 0C, takže se výborně hodí i k opravám kuchyňského nářadí, které prochází vysokými teplotami v myčce.
„Lidé si oblíbili naši DIY filosofii (angl. „do it yourself“ čili „udělej si sám“). Na našich webových stránkách postupně přibývají fotografie rozmanitých způsobů využití, které nám posílají přímo naši zákazníci,“ raduje se z nečekaných cest svého nápadu Jane. Přidáte se i vy?
Pradávný jazyk Irů
Název sugru je přímo odvozen od irského slova súgradh, které označuje hru. I když Irové většinou používají angličtinu, kterou u nich zaseli jejich nepříliš oblíbení okupanti, Angličané, dávná irština ze světa přece jen nezmizela a o své místo na slunci se hlásí čím dál vehementněji.
Oficiálním jazykem je irština v Irské republice. V Severním Irsku, které je součástí Velké Británie, je spolu se skotskou gaelštinou uznána za oficiální minoritní jazyk. Výhradně irsky mluvící oblasti, tzv.
gaeltacht, jsou však velmi vzácné. Do 60. let minulého století byla irština zapisována zvláštním velmi archaickým typem latinské abecedy, tzv. unciálou.
Z lingvistického hlediska irština, zvaná také irská gaelština, náleží do goidelské větve keltských jazyků, které představují velmi starobylou větev široké rodiny jazyků indoevropských (sem patří i náš jazyk).
Její nejbližší příbuznou je gaelština skotská a také téměř vymřelá manština, tedy jazyk obyvatel ostrova Man v Irském moři.
