Před nedávnem se odehrává vskutku historický okamžik, při němž z území Jižní Ameriky, z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně využívaného společností Arianespace, startuje kosmická raketa střední kapacity.

Na tom není poměrně nic zvláštního. Až na to, že ta raketa je ruská!

Slibné přípravy startu se poněkud zadrhávají po srpnové havárii Sojuzu-U na Bajkonuru. Tehdy se nedlouho po startu zřítí nákladní loď Progress do altajské stepi. Následně je objevena příčina – výrobní vada na nosné raketě Sojuz.

Arianespace však prohlašuje, že do příprav startů z kosmodromu Kourou to nezasáhne. Oba třetí stupně, které již jsou na kosmodromu, narychlo „odlétají“ do Ruska k výměně motorů. Právě na motorech RD-0110 došlo totiž k závadě.

Místo nich míří na Kourou nové stupně s motory RD-0124, certifikovanými podle nových předpisů.

Vše jde podle plánu

Přípravy tak pokračují přesně podle harmonogramu: na konci prvního říjnového týdne je montáž nosiče uvnitř haly hotová, probíhají jen drobnosti, související elektronikou a klimatizací.

10. října je dokončena i instalace stupně Fregat a 14. 10. je loď vyvezena na rampu, vztyčena do vertikální polohy a nakonec i naplněna pohonnými látkami.

„Jsme ve všech hlediscích přesně v souladu s harmonogramem,“ prohlašuje v té chvíli spokojeně Jean-Claude Garreau, řídící přípravy startu za Arianespace.

Start VS01 je v době uzávěrky tohoto čísla naplánován na 20. října s cílem dopravit na kruhovou oběžnou dráhu ve výšce 23 222 km první dvojici navigačních družic Galileo, jejichž provoz bude, jak známo, pak řízen z Prahy. Další dvojice z celkem 30 připravených satelitů bude startovat v roce 2012.

Druhý Sojuz má letět v průběhu prosince 2011.

Kourou je evropským střediskem

Kourou je ve francouzském departementu a primárně zůstává celý kosmodrom francouzský, takže s oficiálním názvem Centre Spatial Guayanais (CSG) zůstává ve vlastnictví francouzské organizace pro výzkum vesmíru Centre National d’Etudes Spatiales (CNES).

V mnoha praktických otázkách však vystupuje jako jeho vlastník ESA. Komerční společnost Arianespace, úzce spjatá s agenturou ESA, je provozovatelem v pronájmu a marketingovou společností pro nabízení všech provozovaných raket ke komerčním i nekomerčním startům a jak je zřejmé, v uplynulých letech významně přispěla k rozšiřování celého komplexu. Kourou se stále víc stává evropským kosmickým střediskem.

Kde se vzali na rovníku Rusové?

Vpravdě historický krok byl uskutečněn v listopadu 2003. Představitelé Francie a Ruské federace tehdy podepsali dohodu, na jejímž základě byl v uplynulém desetiletí na kosmodromu postupně vybudován komplex pro vypouštění raket typu Sojuz-ST, což představuje variantu nosiče Sojuz-2 pro provoz v tropech.

Vlastní výstavba komplexu ELS (Ensemble de Lancement Soyouz) byla oficiálně zahájena 26. února 2007 položením základního kamene, odebraného z rampy PU 1/5 kosmodromu Bajkonur, odkud kdysi startoval Gagarin.

Zatímco ze Sibiře vynese tento nosič na přechodovou dráhu ke dráze geostacionární 1,7 t, odtud – tedy téměř z rovníku – je schopen dopravit na tutéž dráhu 3 tuny. A to už stálo za všechny problémy i za stovky milionů euro nákladů.

Nový komplex se nachází 13 km severozápadně od místa, odkud startují francouzské rakety Ariane. Rusům to umožňuje využít značnou část již vybudované zdejší infrastruktury, především závodu na výrobu kapalného kyslíku, hal pro přípravu užitečných zatížení a řídicího střediska startu, které je možno rozšířit pro jejich potřeby.

Neustále odkládané starty

Kdysi se první start plánoval 3 roky po diplomatických podpisech, tedy na rok 2006, nejpozději roku 2007.

Jenže zatímco smlouva mezi Jean-Yvesem LeGallem, výkonným ředitelem Arianespace, a tehdejším generálním ředitelem Roskosmosu Anatolijem Perminovem na dodávku prvních čtyř raket Sojuz se v roce 2006 uzavírá snadno, o to hůře se staví.

Teprve rok po podpisu této smlouvy je ze Sibiře přivezen základní kámen. A až teď se začíná seriózně hovořit o financích. Zatím jen hovořit o placení, ne ještě platit! Podílejí se na něm kromě Rusů především Arianespace, ESA a Evropská unie s CNES.

Původní rozpočet 350 000 000 eur není totiž ani z poloviny pokryt ruskými investory a při tom náklady stoupají až téměř na dvojnásobek…  Nebýt francouzské podpory v hodnotě přes 60 %, dosud by v Kourou rezivěly jen železobetonové základy rampy.

Ovšem ani s pomocí mnoha finančních zdrojů se nezdaří Rusy halasně oznamovaný první start v polovině roku 2010. Pro mezinárodní kosmickou spolupráci a celou budoucnost je to i tak událost mimořádně významná….

Letos to musí vyjít

27. ledna kýženého letošního roku se koná v Paříži zasedání zástupců ESA, CNES, Arianespace, FKA a ruských firem podílejících se na výrobě nosičů Sojuz-ST a ruského pozemního vybavení na kosmodromu CSG u Kourou, na němž je stanoven harmonogram startu první nosné rakety Sojuz-ST-B (modifikace Sojuz-2.1b pro tropické podmínky kosmodromu CSG).

V dubnu dochází ke zkušebnímu ustavení funkční rakety na rampě k prověření všech elektrických, datových, pneumatických, hydraulických a palivových připojení rakety na pozemní systémy a 31. srpna je konečně prvně odstartováno.

Evropští partneři jako užitečné zatížení pro tento start dodají první dvě navigační družice systému Galileo.

Termíny vypadají reálně

Tentokrát se zdají být termíny téměř reálné! V dubnu ESA potvrzuje plnou připravenost veškerého pozemního zařízení na kosmodromu CSG pro starty Sojuzů. 29. dubna se tam uskutečňuje vyvezení rakety Sojuz-ST-B z montážní haly na rampu se všemi kroky předstartovních příprav vyjma plnění nádrží pohonnými látkami (Rusové to nazývají „suchoj vyvoz“). Jde o komplexní prověrku všech zařízení startovního komplexu.

A v květnu se na kosmodromu po úspěšném simulovaném odpočítávání startu nosné rakety koná slavnostní předání startovního komplexu pro nosné rakety Sojuz-ST provozovateli, tj. firmě Arianespace.

Vzrušující finále bez zdržení

V květnu jsou odeslány vlakem ze závodu CSKB Progress v městě Samara další dvě nosné rakety typu Sojuz-ST do přístavu Sankt Petěrburgu, kde jsou naloženy na loď, která je má dopravit do Francouzské Guayany.

Tam doplouvají v červnu. Jedna z nich bude použita pro zahajovací let. Podle mluvčího výrobního závodu se počítá s tím, že v průběhu 15 let by mohlo být z Kourou vypuštěno kolem 50 raket Sojuz.

V témže měsíci je oznámeno, že první start dvojice předoperačních družic navigačního systému Galileo z CSG se uskuteční 20. října. Tentokrát prý už doopravdy. Nákladní raketová linka Sankt Petěrburg – Pariacabo (atlantický přístav ve Francouzské Guyaně) začíná působit téměř pravidelně; dva dny naložení na molu, tři týdny plavba, 3 dny vyložení.

Tichá velmoc pod francouzskou taktovkou

Arianespace tedy bude moci nabízet tři typy nosných raket a Sojuzy budou zaplňovat prostor kapacit mezi standardní nízkokapacitní Vegou a Ariane 5. Zatímco v modifikaci Ariane 5-ES s nákladem k ISS vynese rekordních 21 tun, jiná modifikace dopraví na geostacionární dráhu okolo 10 tun.

Sojuz modifikovaný pro tropickou oblast by byl schopen dopravit na nízkou dráhu snad až 12 tun, ale prozatím se s tím nepočítá. Zato bude odtud na geostacionární dráhu vynášet 3 tuny, nebo 4,9 t na kruhovou dráhu ve výšce 800 km. Vega dopraví na polární kruhovou dráhu ve výšce 700 km maximálně 1,5 tuny.

Startovní náklady za jednu Vegu se budou pohybovat kolem 20 000 000 eur. Vypuštění družic raketou Sojuz by mělo stát maximálně 40 000 000 dolarů ve srovnání s 80 000 000 dolarů za ekvivalentní vypuštění raketou Ariane.

ing. Marcel Grün, ředitel Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy

Příběh začíná již před 40 lety

*Příběh začíná vlastně už ve chvílích, kdy francouzská vláda rozhodla o výstavbě svého kosmodromu na severovýchodě Jižní Ameriky ve Francouzské Guyaně u městečka Kourou jako náhradě za svůj alžírský kosmodrom Hammaguir.

*Ten bylo nutno likvidovat v souvislosti s udělením samostatnosti Alžírsku na základě Evianských dohod (1962).

*Provoz tamní základny byl tedy postupně omezován a v polovině roku 1967 definitivně ukončen. *V roce 1965 Francie nabídla využití ještě nedobudovaného kosmodromu i jiným státům. Logicky byla první na řadě mezinárodní organizace, v níž hrála Francie významnou roli, tedy European Launcher Development Organization (ELDO), jejímž nástupcem se brzy stala ESA (European Space Agency), Evropská kosmická agentura, založená roku 1975.

*Zařízení je v činnosti od roku 1968. Poloha poblíž města Kourou je mimořádně výhodná pro vybudování kosmodromu kvůli blízkosti rovníku a s ohledem na to, že rakety startují nad hladinu Atlantského oceánu.

*Kourou leží přibližně jen 500 km severně od rovníku, na 5°8′ severní šířky. Na této zeměpisné šířce přidává zemská rotace raketě rychlost 460 m/s (1656 km/h), pokud startovní trajektorie směřuje na východ.

Kosmodrom se rozkládá nyní na území o délce zhruba 60 km a šířce 20 km mezi městy Kourou a Sinnamary, asi 50 km od Cayenne, úředního centra zámořského departementu Francouzské Guyany.

*Nyní ESA hradí dvě třetiny rozpočtu kosmodromu a financuje také rozšiřování a úpravy komplexu při vývoji nosičů Ariane; celkově dosud do vylepšování Centre Spatial Guyanais  investovala asi 1 600 000 000 eur.

Ariane, Sojuz… a Vega

*Raketa je čtyřstupňová o výšce 30 m a průměru 3 m o celkové hmotnosti 137 tun.

*První tři stupně pohánějí tuhé pohonné látky. Čtvrtý stupeň je vybaven motorem na kapalné pohonné látky. Bude spalovat asymetrický dimethylhydrazin a oxid dusičitý (N2O4).

*První start Vegy se rovněž posunuje rok za rokem, jak u spolupráce s Rusy, nedávno ještě z roku 2010 na podzim letošního roku – a nejnověji až na počátek 2012. Tříměsíční příprava začíná „na ostro“ koncem října.