Princip pasti, kterou evoluce nadělila původně americké rostlině mucholapce, je jistě dobře znám i školákům. Masožravka naláká do své listové pasti nic netušící hmyz, jeho přistáním spustí mechanismus, díky němuž listy sklapnou a z nebohé mouchy je svačina.
Tento princip využily pro své roboty hned dva týmy konstruktérů: Američané a Korejci.
Robot imitující mucholapku Venušinu (Dionaea muscipula) propojuje dva zajímavé principy. Tím prvním je jeden z trendů současné robotiky, který učí stroje živit se jinak těžko využitelnými zbytky organické hmoty.
Existují již roboti, kteří jsou schopní získávat energii ze např. splašků či pomocí bakterií, které dokáží rozložit vnější kostru hmyzu. Využít těla poletujícího hmyzu se tedy jeví jako poměrně dobrý nápad.
Druhým principem je vytvořit skutečnou robotickou mucholapku, která zbaví váš byt nepříjemných nájemníků.
Tým z Národní univerzity v Soulu pod vedením Seung-Wong Kima vytvořil sklapávací past za použití materiálu s tvarovou pamětí, který proměnou tvaru reaguje na změnu ve vnějším prostředí, např. na změnu teploty či průchod elektrického proudu.
Přílet mouchy na list aktivuje past, k jejímu znovuotevření je třeba dávky eletrického proudu.
Tým vedený Mohsenem Shahinpoorem z univertity v Orono v americkém státě Maine využil jiného principu: umělé svaly z polymeru, potažené zlatými elektrodami. Aplikací elektrického proudu se umělý sval ohne, když se polarita promění, ohne se zase na druhou stranu.
Ohýbání materiálu produkuje další elektrický proud, který Shahinpoorův tým využil pro pohon senzorů. Dotek hmyzí nohy aktivuje senzor, který následně spustí uzavření pasti.
