Docela originální výzkum provedli vědci ze Smithsonian – zjistili, že mořští plži úspěšně stopem cestovali přes pevninu Střední Ameriky, dlouho považovanou za neproniknutelnou bariéru mořských živočichů. Podařilo se jim to dvakrát během milionů let – v obou případech pravděpodobně tak, že přes Mexiko přeletěli přichyceni na nohách nebo břišním peří brodivých ptáků, např. bahňáků.
Exportovali tak své geny do docela jiného prostředí, zprostředkovali tok genetického materiálu mezi Pacifikem a Atlantikem a zasloužili se tak o rozvoj biologické rozmanitosti.
Nahodilé události, které se vyskytují pouze jednou, mohou ovšem způsobit velké změny a přehodit výhybku evoluce. Pozemní živočichové, kteří se shodou nepravděpodobných okolností dostali na jiný kontinent, pluli na plovoucích rákosových ostrovech nebo raftech různých organických zbytků.
Někdy takové události mohou vést i ke zničujícím biologickým invazím.Plži mohou létat živými letadly podobně jako lidé svými konstrukty, jen to dělají mnohem méně často. Mají to těžší i proto, že se musí sejít takové náhody a okolnosti, které umožní cizím jedincům v novém prostředí přežít, množit se a založit novou populaci.
Nejen plži, ale mnoho dalších organismů, žijících v pobřežních vodách může být schopno používat ptačí stop.
Studiem genetiky dvou sesterských druhů plžů Cerithidea californica a C. pliculosa, nasbíraných na 29 různých místech v mangrovových močálech a stanovištích od Kalifornie do Panamy vědci zjistili, že asi před 750 000 roky tito plži „odletěli“ do Atlantiku z Tichého oceánu a jejich potomci se pak, asi před 72 000 roky, z Atlantiku vrátili na pobřeží Tichého oceánu.
Domnívají se, že letová dráha vedla přes Tehuantepeckou šíji v Mexiku, relativně ploché a úzké území s ideálním pobřežím na obou stranách. Nad výsledky genetických analýz vědci s nadsázkou říkají, že už bylo opravdu načase si všimnout, jak jim ve Střední Americe létají šneci nad hlavou.
Vědci také uvažují o možnosti, že předávané geny mohly umožnit plžům odolávat parazitům, kterým by jinak podlehli, a pak by právě genetická analýza parazitů v obou oceánech mohla podpořit teorii stopujících plžů.
